30 C 48/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu zadostiučinění dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. 2. Žalobkyně v žalobě, jež byla zdejšímu soudu doručena do jeho datové schránky dne 14.3.2022 tvrdí, že Odvolací finanční ředitelství svým rozhodnutím č.j. 25018/21/5300-21441-708460 ze dne 9.7.2021 rozhodlo tak, že zrušilo rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 22.12.2014, č.j. 265779/14/4200-12775-703291 a zastavilo řízení. Zrušeným rozhodnutím byl dodatečný platební výměr, jímž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2011 ve výši 51.750.006 Kč a současně mu byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 10.350.001 Kč. 3. Finanční úřad pro Středočeský kraj (správce daně) provedl u žalobce daňovou kontrolu za zdaňovací období červen 2011. Daňová kontrola byla zahájena dne 11.4.2012. Průběh a výsledek daňové kontroly je zachycen ve zprávě o daňové kontrole [číslo jednací] ze dne 18.7.2014. Výsledkem této zprávy bylo konstatování, že žalobce nemá nárok na odpočet daně z přijatých plnění (za pořízení zboží – pohonných hmot od vyjmenovaných tuzemských dodavatelů), když správce daně přijatá plnění posoudil jako nikoliv tuzemská. Za zdaňovací období červen 2011 tak správce daně žalobci doměřil daň z přidané hodnoty a penále v částkách, uvedených v čl. I. této žaloby. 4. Proti rozhodnutí o doměření daně a uložení povinnosti zaplatit penále se žalobce odvolal. Odvolací orgán konstatoval, že žalobce jako odvolatel neunesl důkazní břemeno ve smyslu ust. § 92 odst. 3 daňového řádu a neprokázal, že místo plnění u posuzovaných obchodních případů bylo v tuzemsku. 5. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu podal žalobce správní žalobu, na jejímž základě Krajský soud v Praze rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil, a to rozsudkem ze dne 9.11.2020, č.j. 45 Af 16/2016-393. Důvodem pro zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu byla dílem nezákonnost v důsledku nesprávného posouzení věci odvolacím orgánem a dílem podstatná vada řízení, která mohla mít vliv na zákonnost žalobou napadených rozhodnutí. 6. Následně odvolací orgán uložil správci daně provést dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí, což správce daně učinil, neboť byl vázán právním názorem rozsudku krajského soudu, citovaného v odstavci 2.3., avšak s ohledem na prekluzivní lhůtu pro stanovení daně za zdaňovací období červen 2011, která dle ust. § 148 odst. 5 daňového řádu uplynula dle správce daně dne 26.7.2021, nebyl nakonec odvolací orgán schopen dostát povinnostem stanoveným krajským soudem v rozsudku, tedy znovu vyhodnotit předložené důkazy a seznámit s jejich hodnocením odvolatele (žalobce). 7. Žalobkyně má za to, že jí za každý rok řízení náleží částka 20 000 Kč a požaduje též zákonný úrok jdoucí po podání této žaloby. 8. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby, nepopírajíc, že dne 22. 12. 2014 všechny Dodatečné platební výměry po daňové kontrole byly příslušným správcem daně vydány. Celkem byla doměřena daň ve výši 228.339.876 Kč a dále byla uložena žalobkyni též uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 45.667.973 Kč. Následně se dne 29. 1. 2015 žalobkyně odvolala dle § 109 daňového řádu proti výše uvedeným dodatečným platebním výměrům. Toto odvolání je u správce daně evidováno pod [číslo jednací]. 9. Odvolací finanční ředitelství dne 23.4.2016 vydalo rozhodnutí ke všem zdaňovacím obdobím, v rámci kterých změnilo rozhodnutí (dodatečné platební výměry) vydané Specializovaným finančním úřadem ze dne 22. 12. 2014 a neuznalo žalobci nárok na odpočet DPH z plnění, které žalobce v daňových přiznáních deklaroval jako přijatá tuzemská zdanitelná plnění, neboť se dle správce daně jednalo o pořízení zboží z jiného členského státu. 10. Následně probíhalo řízení před soudem, když dne 27. 5. 2016 žalobkyně podala žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, ke Krajskému soudu v Praze, kterou se domáhala zrušení všech výše uvedených rozhodnutí. 11. Řízení před Krajským soudem v Praze bylo zahájeno dnem 27. 5. 2016. Počínaje dnem 25. 9. 2018 bylo soudní řízení přerušeno, neboť soud čekal na zodpovězení otázek položených Nejvyšším správním soudem Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen„ SDEU“). V řízení bylo pokračováno dne 13. 5. 2020. Dne 9. 11. 2020 Krajský soud v Praze ve věci rozhodl a svým rozhodnutím zrušil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a věc vrátil k dalšímu řízení, toto řízení bylo pravomocně ukončeno dne 10. 11. 2020. 12. Protože správce daně nebyl schopen dostát povinnosti stanovené krajským soudem v rozsudku, tedy znovu vyhodnotit předložené důkazní prostředky a seznámit s jejich hodnocením žalobce a vzhledem k prekluzi nebylo v možnostech správce daně jakkoliv vyhodnotit výsledek a seznámit s jeho hodnocením žalobce, jakož i poskytnout lhůtu pro vyjádření se a případnému navržení nových důkazních prostředků, nezbylo než správci daně naříkané rozhodnutí zrušit a řízení zastavit. 13. Pokud jde o daňovou kontrolu a dále doměřovací řízení stran daně samotné, nelze se domáhat přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení, ale pouze z průtahů v řízení. 14. Žalovaná k tvrzené nepřiměřené dálce řízení uvádí, že žalobcem uváděná délka cca 10 let zahrnuje kromě daňového řízení (i odvolacího) i řízení před správním soudem. K tomu je třeba podotknout, že soudní přezkum rozhodnutí (od 27. 5. 2016 do 10. 11. 2020) představuje v daném případě podstatnou část celého řízení (cca tři a půl roku). Z toho pak určitá část (téměř dva roky) připadla na zodpovězení předběžné otázky položené Soudnímu dvoru Evropské unie (za tím účelem došlo k přerušení soudního řízení). Z toho důvodu je obtížné posoudit odpovědnost státu za případnou prodlevu, která vznikla v souvislosti s dotazem vzneseným vůči SDEU, neboť dobu projednávání u SDEU nemohly tuzemské orgány nijak ovlivnit. 15. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně předběžně uplatnila u žalované nárok, který je předmětem tohoto řízení, podáním, jež bylo žalované doručeno ze dne 2.9.2022, který žalovaná dopisem ze dne 28.2.2022 odmítla a žalobkyni žádné zadostiučinění za nemajetkovou újmu neposkytla.Tento dopis byl žalobkyni doručen do její datové schránky dne 2.3.2022. 16. Mezi účastníky též bylo nesporné, že žalobkyně podala za předmětné zdaňovací období daňová přiznání k DPH, v nichž uplatnila nárok na odpočet DPH na vstupu z tuzemských dodání zboží (PHM) na základě velkého množství faktur týkajících se dodání PHM vystavených různými dodavateli ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno 9 slov], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [právnická osoba] a že dne 11. 4. 2012 zahájil Finanční úřad v [obec] jako tehdy věcně a místně příslušný správce daně u žalobkyně daňovou kontrolu zaměřenou na DPH za shora uvedená zdaňovací období. 17. Konečně mezi účastníky bylo též nesporným, že dne 13. 5. 2014 seznámil finanční úřad žalobkyni s výsledky kontrolního zjištění, když konstatoval, že ze žalobkyní předložených dokladů vyplynulo, že původ PHM byl v jiném členském státě, místo plnění nebylo v tuzemsku, nemohlo být předmětem daně podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o DPH a proto plnění přijatá žalobkyní tedy nepředstavují zdanitelná plnění podle zákona o DPH, a proto žalobkyni nevznikl nárok na odpočet DPH. 18. Soud zjistil z Rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.11.2020, č.j. 45 Af 16/2016-393, že dne 22. 12. 2014 po daňové kontrole byly příslušným správcem daně vydány Dodatečné platební výměry, včetně výměru platební výměr ze dne 22. 12. 2014, [číslo jednací] Celkem byla doměřena daň ve výši 228.339.876 Kč a dále byla uložena zákonná povinnost uhradit penále ve výši 45.667.973 Kč a dne 29. 1. 2015 se žalobkyně odvolala dle § 109 daňového řádu (i) proti výše uvedenému dodatečnému platebnímu výměru. O žalobě proti těmto rozhodnutím o odvolání rozhodl Krajský soud v Praze citovaným rozsudkem tak, že tato rozhodnutí (včetně rozhodnutí předmětného) zrušil a věc vrátil Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Žaloba byla podána dne 27.5.2016 a žalobkyně se domáhala zrušení dvaceti čtyř rozhodnutí, kterými žalovaný (Odvolací finanční ředitelství) změnil dvacet čtyři platebních výměrů vydaných dne 22.12.2014, jimiž byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty, když výši doměřených daní vč. penále potvrdil. 19. Soud dále zjistil z Rozhodnutí Odvolací finanční ředitelství v Brně, [číslo jednací] ze dne 9.7.2021, že Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství jako odvolacího orgánu podle ust. § 114 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ daňový řád“), přezkoumalo ve smyslu ust. § 114 odst. 2 a 3 daňového řádu odvoláním napadené rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu, doda