30 C 63/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 1. 2022 domáhala po žalovaném uhrazení částky ve výši 3 030 Kč z titulu neuhrazeného jízdného. Žalobkyně uvádí, že žalovaný využil dne 16. 11. 2021 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], v [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“), a to tramvaj – linku [anonymizováno], a na této trase se neprokázal platným jízdním dokladem. [anonymizováno] tak vznikl nárok na uhrazení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč a to v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). Dále pak žalovaný využil dne 1. 11 2021 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], v [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“), a to metro – linku [anonymizováno], a na této trase se neprokázal platným jízdním dokladem. DP tak vznikl nárok na uhrazení dlužného jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč a to v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). 2. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní výzvou ze dne 12. 1. 2022, ale ani přesto nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. 3. Žalovaný byl usnesením ze dne 26. 5. 2022, č. j. 30 C 63/2022-21 vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, a proto soud ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s uvedeným postupem předpokládal. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud na základě skutkové stavu, jak je popsán již shora, dospěl k následujícím závěrům: 7. Žalovaný cestoval dne 1. 11. 2021 a dne 16. 11. 2021 dopravním prostředkem [anonymizováno], čímž došlo mezi žalovaným a [anonymizováno] k uzavření smlouvy o přepravě, avšak žalovaný se při revizích jízdenek neprokázal platným jízdními doklady. Žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil, načež byl vyzván k úhradě dlužného jízdného ve výši 30 Kč a přirážkám k jízdnému ve výši 1.500 Kč x 2 upomínkou ze dne 12. 1. 2022. Přestože přirážka v dnech provedení přepravní kontroly činila 800 Kč, vzrostla na částku 1.500 Kč, jelikož žalovaný neuhradil přirážku ihned. 8. Soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok je oprávněný a kvalifikuje jednání žalovaného, po právní stránce postupem podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona o drahách a ust § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. (přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu) s použitím smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy § 8 odst. 4 ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. 9. Pokud se jedná o požadovaný úrok z prodlení, dospěl soud k závěru, že žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly, a žalobkyni tedy přiznává nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky z částky 1 500 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 30 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 500 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, a to dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z odměny advokátky žalobkyně dle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 3 030 Kč dle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním posouzením, podání návrhu na vydání EPR) ve výši 200 Kč/úkon, paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písmeno a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.