35 C 42/2019-147 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně vůči státu na zaplacení částky 185 417 Kč s úrokem z prodlení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), kterou měla utrpět v době od 29. 3. 2010 (kdy podala žalobu u Okresního soudu v Lounech) do 19. 9. 2018 (kdy uplatnila nárok zadostiučinění u státu), tj. 8 let a 5 měsíců, v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení ve věci, v níž se domáhala po [jméno] [příjmení], [IČO], bytem [adresa] (dále jen„ [jméno] [příjmení]“), zaplacení částky 78 904,84 Kč s úrokem z prodlení z titulu poskytování dodávek internetu, tzv. konektivity, jenž bylo vedeno před Okresním soudem v Lounech (dále jen„ okresní soud“), Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen„ krajský soud“), předsedou Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen„ předseda Rady ČTÚ“) a Radou Českého telekomunikačního úřadu (dále jen„ Rada ČTÚ“), které v době podání žaloby v projednávané věci, tj. 3. 3. 2019, nebylo skončeno (dále jen„ posuzované řízení“). 2. Žaloba je založena na tvrzení, že po zahájení posuzovaného řízení vydal okresní soud platební rozkaz ze dne 5. 10. 2010, č. j. 25 C 412/2010-38, proti němuž podal [jméno] [příjmení] odpor. Rozsudkem ze dne 2. 3. 2012, č. j. 25 C 412/2010-134, okresní soud žalobě z větší části vyhověl. Proti rozsudku okresního soudu podal [jméno] [příjmení] odvolání. Krajský soud usnesením ze dne 4. 3. 2013, č. j. 17 Co 414/2012-174 rozsudek okresního soudu zrušil v rozsahu, jímž vyhověl žalobkyni, řízení v uvedeném rozsahu zastavil a postoupil věc předsedovi Rady ČTÚ. Předseda Rady ČTÚ rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015, [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] [číslo], návrh zamítl. Proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ podala žalobkyně rozklad, o kterém rozhodla Rada ČTÚ rozhodnutím ze dne 29. 9. 2015, [číslo jednací], tak, že rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ se ruší a věc se mu vrací k novému projednání. Následně předseda Rady ČTÚ rozhodnutím ze dne 23. 1. 2017, [číslo jednací], vyř., návrh zamítl. Proti rozhodnutí Rady ČTÚ podala žalobkyně rozklad, o kterém rozhodla Rada ČTÚ rozhodnutím ze dne 28. 6. 2017 [číslo jednací], tak, že rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ se ruší a věc se mu vrací k novému projednání. Následně předseda Rady ČTÚ rozhodnutím ze dne 1. 3. 2018, [číslo jednací], návrhu co do merita věci vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ podali rozklad jak žalobkyně, tak [jméno] [příjmení], o nichž rozhodla Rada ČTÚ rozhodnutím ze dne 28. 6. 2018, [číslo jednací] tak, že rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ zčásti potvrdila a zčásti zrušila a věc mu vrátila k novému rozhodnutí. Podle žalobkyně nelze považovat dobu trvání posuzovaného řízení za přiměřenou (navíc se v něm vyskytovala častá období nečinnosti). Žalobkyni tím vznikla nemajetková újma. S poukazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) žalobkyně považuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v částce 185 417 Kč (2 x 12 500 + 6 x 25 000 + 5 x 2 083,33), kdy základní částka činí 25 000 Kč ročně (za prvé dva roky polovinu, tj. 12 500 Kč) a 2 083,33 Kč měsíčně s tím, že celková doba posuzovaného řízení byla extrémně dlouhá, posuzované řízení nebylo složité, žalobkyně v posuzovaném řízení postupovala bez zbytečných průtahů, s orgány spolupracovala a nevyvíjela aktivitu, která by jej prodlužovala, předmět posuzovaného řízení měl pro žalobkyni velký význam, neboť v něm šlo o pohledávku, která spolu s příslušenstvím dosahuje vysoké výše a jejíž uhrazení by velmi příznivě ovlivnilo její ekonomickou situaci a osoby za ní jednající byly v nejistotě z výsledku posuzovaného řízení, která byla prohlubována tím, jak bylo opakovaně rozhodnutí předsedy rady ČTÚ rušeno a vraceno k novému projednání. O úhradu částky 185 417 Kč žalobkyně požádala žalovanou dopisem ze dne 19. 9. 2018, avšak jí nebylo vyhověno. Dopisem ze dne 26. 3. 2019 předseda Rady ČTÚ sdělil žalované, že podrobil jí uplatněný nárok podrobnému zkoumání a shledal, že na danou situaci nedopadá stanovisko, a proto nároku nelze vyhovět, nicméně se za celkovou délku trvání posuzovaného řízení omlouvá. 3. Žalobkyně navrhla k důkazu platební rozkaz ze dne 5. 10. 2010 (příloha„ A“), rozsudek ze dne 2. 3. 2012 (příloha„ B“), usnesení ze dne 4. 3. 2013 (příloha„ C“), rozhodnutí ze dne 22. 5. 2015 (příloha„ D“), rozhodnutí ze dne 28. 6. 2017 (příloha„ E“), rozhodnutí ze dne 23. 1. 2017 (příloha„ F“), rozhodnutí ze dne 1. 3. 2018 (příloha„ G“), rozhodnutí ze dne 28. 6. 2018 (příloha„ H“), dopis ze dne 19. 9. 2018 (příloha„ I“), dopis ze dne 5. 11. 2018 (příloha„ J“), dopis ze dne 24. 1. 2019 (příloha„ K“), dopis ze dne 25. 9. 2018 (příloha„ L“), trestní oznámení ze dne 2. 7. 2015 (příloha„ M“) a dále usnesení ze dne 29. 4. 2015 (příloha„ N“), usnesení ze dne 18. 8. 2015 (příloha„ O“), upozornění ze dne 17. 3. 2015 (příloha„ P“) a vyrozumění ze dne 2. 12. 2015 (příloha„ Q“). 4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Vyjádřila názor, že žalobkyni dosud žádná nemajetková újma nevznikla a pakliže nějaká nemajetková újma žalobkyni vznikla, je plně postačující, že byla odčiněna již omluvou poskytnutou předsedou Rady ČTÚ v dopise ze dne 26. 3. 2019. Nesporovala průběh posuzovaného řízení popsaný žalobkyní. Namítla však, že žalobkyně, ač zastoupena advokátem, tedy osobou práva znalou, podala návrh na zahájení řízení u nepříslušného orgánu, tedy soudu, a po celou dobu řízení před soudem nenamítla věcnou nepříslušnost, naopak na projednání věci soudem trvala a její dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, kdy závěr krajského soudu byl shledán správný. Samotné soudní řízení tak bylo zbytečné a nemohlo řešit reálně existující právo, stejně tak jako rozhodnutí nemohlo mít přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva žalobkyně, neboť zde neexistovala pravomoc soudu ve věci rozhodovat a existence řízení před soudem byla vyvolána výlučným vadným postupem žalobkyně, tj. podáním návrhu na zahájení řízení věcně nepříslušnému orgánu. Celková dálka posuzovaného řízení činila 8 let a 5 měsíců, kdy průběh soudního i správního řízení byl standardní, nelze v něm vysledovat žádné nedůvodné průtahy, veškeré úkony byly činěny v odpovídajících lhůtách, částečné zdržení věci mohlo způsobit časté předávání spisu mezi různými orgány z různých důvodů, kdy nejdelší období bez úkonu bylo zapříčiněno vyčkáváním na rozhodnutí o dovolání. K celkové délce posuzovaného řízení přispěla sama žalobkyně svým procesním chováním, která v řízení před okresním soudem až po 2,5 měsících doručila svoji repliku k vyjádření [jméno] [příjmení], soudní poplatek za dovolání zaplatila po měsíci, nezajistila účast svědka, na jednání před správním orgánem, ač tak měla učinit, a proto muselo být nařízeno další jednání, jakož i nepřímo tím, že jako povinná v exekučním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 326/2013 řádně a včas neuhradila Ing. [jméno] [příjmení] jako oprávněnému pohledávku a spis, týkající se posuzovaného řízení, musel být v době od 12. 10. 2015 do 13. 1. 2016 zapůjčen pro účely exekučního řízení. Posuzované řízení bylo právně a skutkově složité, kdy u soudu se konala tři a u správního orgánu čtyři jednání, podkladem pro rozhodnutí bylo velké množství listin, které žalobkyně a [jméno] [příjmení] předkládali postupně v různých fázích řízení, jakož i výslechy svědků. Žalobkyně v posuzovaném řízení využívala opravných prostředků, což jí nelze klást k tíži, nicméně délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. po dobu potřebnou k předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná. To, že v posuzovaném řízení byla vydána čtyři rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni a tři rozhodnutí správního orgánu ve druhém stupni, nemůže být samo o sobě příčinou možné nepřiměřené délky. Pokud jsou podávány opravné prostředky, nelze klást státu za vinu, že řízení trvá po dobu odpovídající době nezbytné k jejich řádnému a odpovědnému vyřízení. Celková délka posuzovaného řízení odpovídá věcné i procesní náročnosti. Posuzované řízení nemohlo mít pro žalobkyni význam již od 21. 8. 2012, kdy [jméno] [příjmení] požádal o osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku okresního soudu pro nemajetnost, resp. od 20. 9. 2012, kdy okresní soud rozhodl usnesením o přiznání požadovaného osvobození, příp. nejpozději dnem doručení usnesení krajského soudu ze dne 4. 3. 2013, v němž jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení [jméno] [příjmení] před soudy obou stupňů, které nezahrnovaly právě soudní poplatek za odvolání, od něhož byl