63 C 139/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla deklarována neplatnost smlouvy dle výroku I. tohoto rozsudku („ Smlouva“). Žaloba byla odůvodněna tím, že vůči žalobkyni bylo dne 20. 2. 2018 zahájeno u Krajského soudu v Praze insolvenční řízení vedené pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] / [rok] („ insolvenční řízení“) a na majetek žalobkyně byl prohlášen konkurs. Žalovaná pak jakožto insolvenční správce žalobkyně uzavřela Smlouvu, která ale doposud nebyla zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Na základě ní žalovaná udělila pokyn ke zpeněžení nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Dle § 287 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění („ i. z.“), veřejnou dražbu provede dražebník na návrh insolvenčního správce. Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelsky výbor. S ohledem na absenci takovéhoto schválení insolvenční správce postupoval nezákonně a Smlouva je proto spolu se všemi úkony na ni navazujícími neplatná. V případě zajištěných pohledávek je třeba na jedné straně rozlišovat pokyn zajištěného věřitele směřující k uzavření dané smlouvy. Ten bezpochyby musí být dán. Dále je ovšem třeba v rámci realizace takto uzavřené smlouvy aplikovat standardní ochranu dlužníka a věřitelů, a uplatní se tedy i podmínka souhlasu věřitelského výboru. 2. Postup žalovaného směřující ke zpeněžení je třeba považovat za zneužití práva contra bonos mores. Žalovaný se pokouší zpeněžovat majetek žalobkyně, aniž by k tomu byl dán řádný důvod. Více než jeden rok jsou totiž na účtu majetkové podstaty deponovány finanční prostředky postačující k úplnému uspokojení zajištěných věřitelů. Zároveň se ze svého řetězeného protiprávního jednání snaží získat majetkový prospěch - odměnu za zpeněžení. 3. Namítané důvody neplatnosti Smlouvy nejsou nijak vázány na postavení žalované jakožto insolvenčního správce žalobkyně. Případné ukončení jejího insolvenčního řízení je proto z hlediska tohoto řízení a jeho výsledku zcela bez významu. Naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti Smlouvy je dán. Žalobkyně se v konečném důsledku domáhá autoritativního stvrzení, že nikdy nepřestala být vlastníkem bytové jednotky, k jejímuž zpeněžení došlo na základě Smlouvy. Žalovat určení vlastnictví této bytové jednotky ovšem není bez dalšího možné, protože nelze na vydražiteli rozumně požadovat, aby se seznámil se všemi okolnostmi prováděné dražby včetně Smlouvy a okolností, za nichž byla uzavřena. Smlouva byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna až ex post, a vydražitel se tedy v době dražby s jejím obsahem ani seznámit nemohl. 4. Žalovaná k žalobě uvedla: V rámci insolvenčního řízení žalovaná jakožto insolvenční správce žalobkyně sepsala do soupisu majetkové podstaty žalobkyně ze dne 17. 7. 2018 mimo jiné jednotku - byt [číslo] v budově [adresa] zapsané na pozemku parc. č. st. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a pozemku parc. č. st. [číslo], to vše zapsané na [list vlastnictví], [list vlastnictví], k. ú. [obec] u [obec] („ Bytová jednotka“). Důvodem soupisu bylo vlastnické právo žalobkyně k tomuto majetku. 5. K Bytové jednotce svědčilo zajišťovací právo věřiteli [právnická osoba], [IČO]. Ten udělil žalované dne 6. 5. 2020 pokyn k jejímu prodeji prostřednictvím elektronické dražby organizované společností [právnická osoba] Udělení takového pokynu je právem zajištěného věřitele a insolvenční správce je jím vázán dle § 293 odst. 1 i. z. Podle § 293 odst. 2 i. z. se § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 použije jen tehdy, není-li pokynu zajištěného věřitele. Argumentace žalobkyně založená na těchto ustanoveních je tak nepřiléhavá. 6. Ke stejnému závěru dospěl i Krajský soud v Praze, který ve svém sdělení ze dne 13. 10. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka], žalobkyni sdělil, že„ (b) ytová jednotka sepsaná v Soupise (…) majetkové podstaty ze dne 17. 7. 2018 pod pořadovým [číslo] je vcelku zajištěna pro věřitele [číslo] [právnická osoba], [IČO], který dal k prodeji insolvenčnímu správci pokyn. Prodej této nemovité věci se řídí ustanovením § 293 a následujícími insolvenčního zákona“. Ke stejnému závěru dospěl Krajský soud v Praze rovněž v řízení o vyklizení bytu mezi nabyvatelem Bytové jednotky a žalobkyní v řízení sp. zn [spisová značka]. 7. Žalovaná dále namítla absenci své pasivní legitimace. Ohledně předmětné dražby vystupovala výlučně jako insolvenční správce dlužníka - žalobkyně. Žaloba tak měla být podána vůči ní právě v tomto postavení, tj. proti„ [právnická osoba], [IČO], insolvenčnímu správci dlužníka [celé jméno žalobkyně], [datum narození]“. [obec] toho však byla bez dalšího podána vůči obchodní společnosti [právnická osoba], která ale není ani nikdy nebyla účastníkem Smlouvy. 8. Žalobkyně nijak neprokázala svůj naléhavý právní zájem na předmětném určení. 9. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Vůči žalobkyni jakožto dlužníku bylo Krajským soudem v Praze vedeno insolvenční řízení sp. zn. [insolvenční spisová značka]. V rámci něj žalovaná jakožto insolvenční správce sepsala do majetkové podstaty a následně na základě pokynu zajištěného věřitele [právnická osoba], [IČO], bez souhlasu věřitelského výboru zpeněžila Bytovou jednotku žalobkyně. Stalo se tak prostřednictvím elektronické dražby organizované společností [právnická osoba] na základě Smlouvy (nesporné skutečnosti, viz též kope usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12.4.2019 č.j. [insolvenční spisová značka], kopie soupisu majetkové podstaty ve věci spisové značky [insolvenční spisová značka], kopie pokynů zajištěného věřitele ke způsobu zpeněžení – [insolvenční spisová značka] ze dne 6. 5. 2020, kopie přípis Krajského soudu v Praze ze dne 13.10.2020 č.j. [insolvenční spisová značka], kopie usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12.1.2022 č.j. [insolvenční spisová značka]) 10. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 11. Podle § 287 odst. i. z. se zpeněžení veřejnou dražbou provede podle ustanovení zvláštního právního předpisu. Veřejnou dražbu provede dražebník na návrh insolvenčního správce. Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor. 12. Dle § 293 i. z. jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele. 13. Soud by při svém rozhodování veden následujícími úvahami: Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je určení neplatnosti smlouvy, zabýval se soud nejprve otázkou naléhavého právního zájmu dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“). 14. Z tohoto hlediska je podstatné, že jak sama žalobkyně připouští, sleduje v konečném důsledku předmětnou žalobou autoritativního stvrzení, že nikdy nepřestala být vlastníkem Bytové jednotky (bod 3 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobu na určení vlastnictví ovšem nepodala, neboť dle ní nelze po vydražiteli rozumně požadovat, aby se seznámil se všemi okolnostmi prováděné dražby včetně Smlouvy. Tento názor soud nesdílí. Žalobkyni nic nebránilo podat žalobu na určení jejího vlastnictví. V rámci něj by se pak otázka platnosti Smlouvy mohla řešit jako otázka předběžná. Žalovaná by pak v takovémto řízení mohla vystupovat jako vedlejší účastník na straně žalované. Domáhat se autoritativního stvrzení vlastnického práva žalobkyně k bytové jednotce žalobou na určení neplatnosti Smlouvy je naopak bezpředmětné, neboť takovéto řízení ke stvrzení vlastnictví žalobkyně vést ani nemůže. Daný postup navíc nijak nezlepšuje právní postavení vydražitele a možnosti jeho procesní obrany, neboť ten v takovémto řízení vůbec nevystupuje. Jeho role se v lepším případě omezuje na pasivního sledovatele dění. V horším případě nemusí být o řízení vůbec spraven. 15. Za daných okolností lze bez dalšího konstatovat, že naléhavý právní zájem žalobkyně na předmětném určení není dán. Je tomu tak tím spíše, že žalobkyně vůbec není stranou Smlouvy. Jud