74 C 53/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. B [číslo] (dále rovněž jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalobkyně dále sdělila, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti žalované o úvěr. Žalovaná úvěr v uvedené lhůtě nesplatila, žalobkyně se proto domáhá úhrady jistiny poskytnutého úvěru touto žalobou, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že oba účastníci řízení byli řádně předvoláni a včas z důležitého důvodu nepožádali o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, a to podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované peněžitou zápůjčku ve formě krátkodobého bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit v dohodnutých splátkách. Zápůjčka měla být poskytnuta ve výši 30 000 Kč dne [datum] na dobu 1 roku, splatná v pravidelných měsíčních splátkách 6 790,69 Kč splatných vždy do 28. dne příslušného kalendářního měsíce. /viz smlouva o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru a Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem CreditAir, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru/. Původní věřitel žalované zaslal bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované částku 30 000 Kč dne [datum] /viz potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] vydané [právnická osoba], s.r.o./ Původní věřitel postoupil pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], přičemž toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] zaslaným adresu žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru. /viz dopis – oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku/ Právní zástupce žalobkyně rovněž dopisem ze stejného dne vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. / dopis – výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] vč. podacího lístku/ 5. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně tvrdila, že právním titulem, na základě kterého měly být žalované poskytnuty finanční prostředky, měla být smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že žalovaná není podnikatelem, soud věc v prvé řadě posuzoval z hlediska příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zejména dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). V tomto směru, ačkoliv má soud za to, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) neprověřila úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem, neshledal důvod pro vyslovení neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když neměl i vzhledem k procesní pasivitě žalované za prokázané to, že při řádném dodržení postupů a odborné péče ze strany poskytovatele úvěru (tzn. kdyby byla úvěruschopnost žalované řádně prověřena) by spotřebitelský úvěr neměl být vůbec poskytnut. Jinými slovy, nebyla naplněna materiální podmínka pro neplatnost úvěrové smlouvy dle cit. ust. § 87, když pouhé nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c) (tj. formální podmínka) samo o sobě neplatnost nezakládá, pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr v konečném důsledku poskytnut (k tomu srov. i důvodovou zprávu k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, [číslo] Dz). V kontextu zákona o spotřebitelském úvěru soud rovněž vzal v úvahu jeho § 104, podle kterého nedodržení předepsané formy pro smlouvu o spotřebitelském úvěru nezakládá neplatnost této smlouvy. 8. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje nárok na vrácení poskytnuté jistiny a zaplacení úroků z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky poskytnutého úvěru, pokud by byl placen řádně (tzn. ode dne [datum]). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované úvěr poskytla. Žalovaná byla následně v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru a rovněž v souladu s § 2395 o. z. povinna poskytnuté peněžní prostředky vrátit v ujednaných splátkách, což neučinila, když to vzhledem ke své procesní pasivitě v řízení netvrdila, natož prokazovala. Nevrácením poskytnutých finančních prostředků se rovněž ocitla v prodlení, přičemž v prodlení s úhradou celé nevrácené částky se zcela jistě nacházela nejpozději ke dni [datum], který je dnem následujícím po dni splatnosti poslední splátky poskytnutého úvěru a od kterého žalobkyně zaplacení úroků z prodlení požaduje. 9. Soud z důvodů výše uvedených žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když shledal nárok uplatněný žalobkyní oprávněným. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z poskytnutých finančních prostředků v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 652 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.