13 C 25/2009-1422 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobci se žalobou ze dne 11. 7. 2008 domáhali vydání rozhodnutí ukládajícího žalované (mimo jiné) povinnost zaplatit žalobcům částku 309 707,52 Kč („ Faktury za opravu automobilu“), částku 342 420 Kč („ rozdíl mezi obvyklou a pořizovací cenou automobilu“) a částku 500 000 Kč („ bezúročné půjčky programu START ČMRZ“). Již v žalobě se zmiňovali o tom, že likvidátor žalované při likvidaci pojistné události pochybil a způsobil značnou škodu, likvidaci pojistné události zasazovali do období července roku 2006 s tím, že navazovala na dopravní nehodu, kterou zavinil [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobci nebyli dne 28. 7. 2006 přítomni prohlídce automobilu likvidátorem. Zmiňovali se rovněž o tom, že oprávce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podal žalobu o zaplacení za opravu automobilu. V lednu roku 2007 žalobci požádali o řešení opravy automobilu formou totální škody. V únoru téhož roku likvidátor uzavřel celou záležitost jako„ totální škodu“, aniž by mu žalobci předali jakékoliv podklady a materiály. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 6. 2011, č.j. 13 C 25/2009 – 75 byla k samostatnému projednání vyloučena žaloba žalobců o poskytnutí omluvy a o kompenzaci nemajetkové újmy. 3. V podání datovaném dne 24. 10. 2008 a došlém Okresnímu soudu ve [město] dne 21. 11. 2018 žalobci (na výzvu soudu) doplnili následující tvrzení: V případě požadavku žalobců na zaplacení částky 309 707,52 Kč se jedná o částku, kterou proti žalobkyni a/ požaduje zaplatit [anonymizováno] [příjmení] z titulu opravy havarovaného vozidla v souvislosti s pojistnou událostí ze dne 12. 7. 2006, o zaplacení byl veden spor u Okresního soudu ve [město]. V případě požadavku žalobců na zaplacení částky 342 420 Kč se jedná o částku, kterou žalobci určili jako rozdíl mezi pořizovací cenou vozidla (517 000 Kč) a cenou zbytků vozidla z totální škody, plnění má poskytnout žalovaná, neboť pokud by od počátku likvidovala totální škodu, mohli by žalobci vypořádat jejich smluvní vztah se [právnická osoba] leasing, která žalobce žalovala (havarované vozidlo bylo pořízeno z úvěru, [anonymizována dvě slova] žalovala žalobkyni a/ o zaplacení částky 100 000 Kč). V případě požadavku žalobců na zaplacení částky 500 000 Kč se jedná o půjčku, kterou poskytla„ [právnická osoba]“, jež žalobkyni a/ žaluje o zaplacení této částky s příslušenstvím, z titulu nesplácení úvěru. Žalobci byli ke dni sepisu doplnění žaloby již třetím rokem bez motorového vozidla v důsledku autonehody a nemohli realizovat podnikatelskou činnost, pro kterou byl úvěr vzat. Žalobci také uvedli, že žalují žalovanou, neboť jí kladou za vinu, že o totální škodě nerozhodla ihned a neodkladně, řešení trvalo více než půl roku. Žalovaná, jejíž povinností bylo zjistit možný rozsah oprav, sdělit způsob likvidace škody a podle toho přizvat majitele vozidla a projednat s ním další postup, takto nejednala. Pokud by žalovaná postupovala, jak měla, [anonymizováno] [příjmení] by vozidlo neopravoval a nemohl by nárokovat jakoukoliv částku. Pokud jde o nemožnost splácet úvěr poskytnutý„ [právnická osoba]“, pokud by žalovaná konstatovala totální škodu, bylo by přistoupeno k opatření náhradního vozidla k zabezpečení podnikatelské činnosti. Žalobci jsou zatěžováni množstvím soudních sporů a ponižujícími a psychicky náročnými exekucemi. 4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila odmítnutím žalobou uplatněných nároků. Zrekapitulovala (s odkazem na žalobu, z níž se však uvedené v takových podrobnostech nepodává – pozn. soudu), že dne 12. 7. 2006 došlo k pojistné události – dopravní nehodě, při níž došlo k poškození vozidla žalobkyně a/, konkrétně se jednalo o vozidlo [anonymizována čtyři slova], rok výroby 2003, [registrační značka]. Za škodu způsobenou žalobkyni a/ odpovídal pojištěnec žalované. Žalobkyně a/ nesouhlasila s hodnotami pojistného plnění, jak je žalovaná po provedené likvidaci stanovila. Pojistné plnění vyplacené žalobkyni a/ v souvislosti s pojistnou událostí však žalovaná stanovila správně a podle tehdy platného práva. Pojistnou událost žalovaná likvidovala jako tzv. totální škodu, neboť výše nákladů na opravu vozidla převýšila obvyklou cenu vozidla v době jeho poškození. 5. Podle ust. § 488 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 („o. z.“), závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. 6. Podle ust. § 489 o. z., závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. 7. Podle ust. § 420 odst. 1 o. z., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. 8. Žalobci se proti žalované domáhali peněžitého plnění. Právo na plnění, pokud by mělo být dáno, by muselo vzniknout ze závazku účastníků (žalobců na straně jedné, v postavení věřitelů, a žalované na straně druhé, v postavení dlužníka). Nebyl - li mezi žalobci (na straně jedné) a žalovanou (na straně druhé) založen závazkový vztah, nemůže žalobcům svědčit právo na požadované peněžité plnění. Závazek může pocházet z právního úkonu (např. ze smlouvy), ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. 9. Z žalobních tvrzení se podávalo, že žalobci tvrdí vznik a existenci peněžitých pohledávek vůči žalované, avšak netvrdili skutečnosti nasvědčující tomu, že by sami byli ve smluvním vztahu s žalovanou. Domnívají-li se žalobci, že je žalovaná„ poškodila“, tedy že jim způsobila škodu, jejíhož odškodnění se žalobou domáhají, bylo třeba, aby tvrdili (a následně prokázali) skutečnosti odůvodňující požadavky uplatněné žalobou proti žalované. Uvedené znamená, že žalobci měli tvrdit (a následně prokázat) základní předpoklady vzniku nároku na náhradu újmy, a to (1.) samotný vznik újmy (ztráty na majetku žalobců - škody skutečné, o níž se hodnota majetku žalobců snížila, a/nebo ušlého zisku, o který se hodnota majetku žalobců nezvýšila, ačkoliv měla), (2.) porušení povinnosti na straně žalované a (3.) příčinnou souvislost mezi tímto porušením povinnosti a vzniklou újmou. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobci nevylíčili všechny rozhodné skutečnosti. Žalobci byli povinni blíže konkretizovat skutkové okolnosti tvrzené škody co do jejího vzniku, příčiny i příčinné souvislosti. Identifikují-li žalobci pochybení žalované při likvidaci pojistné události, měli tvrdit (a následně prokázat), jak konkrétní pochybení souvisí se vznikem škody, tedy v čem konkrétně spočívá příčinná souvislost. 11. Ve vztahu ke vzniku škody se jeví zásadním (a nelze proto přehlédnout) také to, že z judikatury (reprezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003 ve věci sp. zn. 25 Cdo 986/2001) a také z komentářové literatury (komentář k obč. zák. autorů: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], str. [číslo]) vyplývá, že v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, se vznik škody váže na zaplacení dlužné částky věřiteli, neboli že škoda nevzniká teprve vznikem dluhu. Dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla; samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem. Skutečná škoda znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Požadavek na zaplacení částky 309 707,52 Kč, jakož i požadavek na zaplacení částky 500 000 Kč, dávali žalobci do souvislosti s tím, že jakési plnění po nich (či možná jen po žalobkyni a/) požadovali v soudních sporech zaplatit jejich (její) věřitelé. Žalobci netvrdili, že jakékoliv plnění věřitelům poskytli. Požadované plnění ani nemůže být újmou, která by již nastala v jejich majetkové sféře. Samotná existence pohledávek třetích osob vůči žalobcům (či žalobkyni a/), ani případné soudní rozhodnutí o povinnosti zaplatit dluhy (vzešlé ze soudních řízení, kde jsou žalobci žalováni), se v majetkové sféře úbytkem hodnot projevit nemůže. Bez dostatečných tvrzení ohledně příčiny škody a vzniku škody nelze ani posoudit příčinnou souvislost, a tedy důvodnost žaloby (už co do jejího základu). 12. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (ust. § 101 odst. 1 písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“). Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti (teorie hovoří o břemeni tvrzení). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skuteč