14 C 271/2022-58 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 500 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o obchodní spolupráci [číslo] (dále též„ Smlouva“), jejímž předmětem byla obchodní spolupráce žalobkyně a žalované za účelem zvýšení prodeje plynu a elektřiny koncovým zákazníkům žalobkyně. Za činnosti dle Smlouvy měla být žalované poskytována provize. 2. Dne [datum] žalobkyně Smlouvu vypověděla, a to s tříměsíční výpovědní dobou. Ve výpovědi byla žalovaná upozorněna na její povinnost vystavit pro žalobkyni čestné prohlášení o ukončení zpracování osobních údajů v smyslu čl. IV odst. 1 Smlouvy ve spojení s odst. 20 přílohy [číslo] ke Smlouvě, dle kterého platí, že v případě ukončení smlouvy ukončí Zpracovatel (žalovaná) Zpracování osobních údajů a Osobní údaje Subjektu údajů v souladu s rozhodnutím Správce (žalobkyně) vymaže, nebo je vrátí Správci, a vymaže i existující kopie, pokud právní předpisy týkající se ochrany osobních údajů nebude požadovat jejich uložení. O tom je Zpracovatel povinen vystavit ve prospěch Správce čestné prohlášení. Čestné prohlášení je Zpracovatel povinen doručit Správci nejpozději ke dni zániku smlouvy. V případě, že Zpracovatel čestné prohlášení nevystaví a nedoručí Správci dani v náhradní lhůtě, kterou mu Správce pro tento případ stanoví, je povinen zaplatit Správci pokutu dle čl. VII. odst. 1 smlouvy, a to do tří dnů od marného uplynutí lhůty k dodatečnému plnění. Výše dané smluvní pokuty byla stanovena na 500 000 Kč. 3. Žalobkyně vystavení čestného prohlášení potřebuje pro to, aby zabránila tomu, aby žalovaná postupovala při zpracování osobních údajů v rozporu se zákonem. Dále je pak účelem vystavení čestného prohlášení ochrana žalobkyně proti případným nekalým obchodním praktikám žalované (jde o vysoce konkurenční trh, na kterém mají osobní údaje zákazníků vysokou hodnotu). 4. Žalovaná povinnost poskytnout žalobkyni čestné prohlášení nesplnila, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. 5. Žalobkyně proto požaduje, aby jí žalovaná uhradila smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč. 6. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Nebyla názoru, že by žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu. Smluvní pokuta byla sjednána nepřehledným způsobem a její vyjádření ve Smlouvě je na hraně srozumitelnosti. Žalovaná v tomto ohledu odkazovala na § 1799 až 1800 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též„ OZ“). 7. Žalovaná pak dále akcentovala, že smluvní pokuta byla sjednána ve zcela nepřiměřené výši, a to jak obecně, tak i v konkrétním případě. Žalovaná musí s osobními údaji nakládat, stejně jako žalobkyně, v souladu s relevantní právní úpravou (zejména v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/678, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů); dále též„ GDPR“). Žalovaná tedy nemůže osobní údaje jakkoli zneužít, či je využít k jinému účelu, než ke kterému tyto byly shromážděny. Žalovaná pak připomněla, že smluvní pokuta byla sjednána za nedodání čestného prohlášení, nikoliv za neoprávněné nakládání s osobními údaji, za jejich předání konkurenci atp. Smluvní pokuta je tak nepřiměřená obecně, neboť dodání čestného prohlášení nemůže vyloučit neoprávněné nakládaní s osobními údaji. Právě z obavy z takového neoprávněného nakládání přitom žalobkyně dovozuje svoje právo na smluvní pokutu. 8. V rámci další argumentace žalovaná uvedla, že žalobkyně nikdy neučinila rozhodnutí, zda má žalovaná osobní údaje vymazat, či je má vrátit žalobkyni. Tato volba je na žalobkyni. Ta ji neučinila, a žalovaná tak nemůže čestné prohlášení vystavit. 9. Žalovaná dále konstatovala, že v průběhu obchodní spolupráce s žalobkyní nezískala žádné osobní údaje zákazníků. Nedošlo k uzavření žádné smlouvy s konečnými zákazníky. 10. V reakci na vyjádření žalované žalobkyně v podání ze dne [datum] vyjádřila nesouhlas s tím, že by smluvní pokuta měla být sjednána nepřehledně a neurčitě. Odkaz žalované na § 1799 a § 1800 OZ není přiléhavý. Nejedná se o adhezní smlouvu; žalovaná mohla do textu Smlouvy zasahovat, o čemž svědčí, že při sjednání Smlouvy byl její obsah upraven dodatkem, kterým došlo k upravení smluvních ujednání o zákazu konkurence. 11. Dle žalobkyně je žalovaná povinna vystavit čestné prohlášení vždy, bez ohledu na to, zda byly osobní údaje vymazány, či vráceny žalobkyni. 12. Žalobkyně pak dále poukázala na § 32 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též„ ZOÚ“), dle kterého má žalobkyně povinnost přijmout taková technická a organizační opatření, aby zajistila a doložila splnění svých povinností při ochraně osobních údajů. Žalobkyně jako správce osobních údajů nadto nesla odpovědnost za případné nezákonné nakládání s osobními údaji provedené žalovanou jako zpracovatelem osobních údajů. Za porušení povinností dle ZOÚ přitom může být žalobkyně sankcionována pokutou až do 500 000 000 Kč; smluvní pokuta tudíž není nepřiměřená. Smluvní pokuta má nadto objektivní povahu. Žalovaná se nemůže zbavit povinnosti tuto uhradit s odkazem na to, že nezpracovávala žádné osobní údaje. 13. Skutečnost, že nedošlo k uzavření žádné smlouvy mezi žalovanou a konečnými zákazníky, neznamená, že žalovaná nezpracovávala žádné osobní údaje zákazníků. Činnost, kterou měla žalovaná pro žalobkyni na základě Smlouvy vyvíjet, totiž měla spočívat i v postupu předcházejícím vlastní podpis smlouvy se zákazníkem. 14. V navazujícím podání ze dne [datum] žalovaná zopakovala, že povinnost zpracovávat osobní údaje v souladu s GDPR dopadala i na ni. Smluvní pokuta nicméně nebyla navázána na povinnost dodržovat GDPR, nýbrž na nevystavení čestného prohlášení. Žalovaná pak zopakovala, že nezprostředkovala žádný obchodní případ, neuzavřela žádnou smlouva, nezpracovávala žádné osobní údaje. Odkázala pak i na recentní judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022), které soudům ukládá zabývat se přiměřeností smluvní pokuty dle konkrétních okolností té které věci. V nynější věci je požadována smluvní pokuta ve výši 500 000 Kč za to, že žalovaná nevystavila čestné prohlášení o likvidaci osobních údajů v situaci, kdy žalovaná žádnými osobními údaji nedisponovala. Žalovaná pak konečně zopakovala, že žalobkyně neučinila volbu, zda má žalovaná osobní údaje vymazat, či je má vrátit žalobkyni. 15. Na jednání soudu byla žalobkyně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena, aby tvrdila a doložila veškeré důkazní prostředky k prokázání toho, že 1. žalovaná jako zpracovatel pro žalobkyni jako správce fakticky zpracovávala osobní údaje klientů; 2. žalobkyně učinila volbu dle odst. 20 přílohy [číslo] ke Smlouvě, tj. že žalobkyně rozhodla, zda má žalovaná osobní údaje vymazat, nebo je má vrátit žalobkyni a vymazat existující kopie, a že tuto volbu sdělila žalované a 3. žalobkyně stanovila žalované náhradní lhůtu pro vystavení a doručení čestného prohlášení. 16. Žalobkyně v reakci na danou výzvu doručila soudu dne [datum] podání, ve kterém uvedla, že ke stanovení náhradní lhůty k vystavení čestného prohlášení došlo nejpozději dne [datum], kdy žalobkyně zaslala žalované e-mail, ve kterém ji vyzvala, aby nejpozději ve lhůtě do [datum] splnila danou povinnost vystavit čestné prohlášení. Přílohou daného e-mailu pak byl i formulář/vzor čestného prohlášení, ve kterém bylo uvedeno, že osobní údaje mají být vymazány. 17. Co se pak týče toho, zda žalovaná zpracovávala osobní údaje, žalobkyně konstatovala, že pokud soud k danému vyzval žalobkyni, jedná se o nezákonné přenášení důkazního břemene. Ačkoliv se jedná o negativní skutečnost (to, že žalovaná žádné osobní údaje nezpracovávala), žalované nic nebrání tuto prokázat. Závěry týkající se negativní teorie důkazní jsou již překonány. Podle judikatury Nejvyššího soudu důkazní břemeno leží na tom účastníkovi, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností tvrdí. Žalovaná tvrdí, že žádné osobní údaje nezpracovávala, je tedy na ní, aby toto tvrzení prokázala. K tomu by měla mít dostatek důkazních prostředků. Výzva soudu je nadto dle žalobkyně nesplnitelná, žalobkyně nemá přístup do interních databází žalované. Nemůže mít žádné informace o tom, jak probíhala předsmluvní jednání se zákazníky. 18. Žalobkyně pak zopakovala, že ze skutečnosti, že nedošlo k uzavření žádné smlouvy se zákazníky, nelze dovozovat, že žalovaná nezpracovávala žádné osobní údaje. Žalovaná se dle Smlouvy zavázala i k činnosti směřující k uzavření jednotlivých smluv. Osobní údaje pak jsou vymezeny v odst. 2 přílohy [číslo] Smlouvy. Z tohoto vymezení sice plyne, že mělo jít o údaje uvedené ve smlouvách se zákazníky, avšak z následného výčtu je zřejmé, že za osobní údaje jsou považovány veškeré osobní údaje související s uzavřením smlouvy se zákazníkem, a nikoliv po