15 C 72/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 29. 3. 2022 domáhal na žalované zaplacení částky 81 700 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 25. 3. 2022 do zaplacení z titulu nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku nepřiměřené délky správního a soudního řízení. Žalobce si dne 18. 11. 2002 podal u [stát. instituce] žádost o povolení restaurování, kterou upřesnil dne 6. 2. 2003 jako žádost o povolení k restaurování malířských uměleckých děl – nástěnných maleb. Toto správní řízení, včetně soudního řízení trvalo od 18. 11. 2002 do 5. 5. 2021, tedy téměř 19 let. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 9/2012 bylo žalobci za období od 18. 11. 2002 do 31. 7. 2011 přiznáno odškodnění ve výši 180 000 Kč, v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 170/2017 mu bylo za období od 1. 8. 2011 do 31. 3. 2017 přiznáno odškodnění ve výši 85 000 Kč. Protože však správní i soudní řízení trvalo další 4 roky a 1 měsíc, tedy od 1. 4. 2017 do 5. 5. 2021, uplatňuje žalobce nárok na přiznání odškodnění i za toto období. Celkovou délku řízení považuje žalobce za nepřiměřeně dlouhou. Žalobce nikdy nepřispěl k průtahům ve správním a soudním řízení, vždy poskytl správním orgánům maximální součinnost. Předmětné řízení bylo extrémně dlouhé, proto je namístě základní částku peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu stanovit při horní hranici judikatorně dovozeného rozpětí 15 000 Kč – 20 000 Kč za každý rok trvání řízení, celkem žalobce požaduje za 4 roky a 1 měsíc částku 81 700 Kč. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 24. 9. 2021, proto požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení od 25. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že neuznává nárok žalobce. Správní řízení vedené [stát. instituce] o žádosti žalobce o povolení k restaurování kulturních památek ve specializaci restaurování malířských uměleckých děl – nástěnných maleb probíhalo ve vztahu k nyní projednávanému žalobnímu nároku trvalo pouze od 1. 4. 2017 do 7. 12. 2017 (8 měsíců a 8 dní) a bylo ukončeno zamítavým rozhodnutí ministra kultury [číslo jednací] [anonymizováno] ze dne 5. 12. 2017 doručeným právnímu zástupci žadatele dne 7. 12. 2017. Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad žadatele ze dne 25. 8. 2017 a bylo jím potvrzeno rozkladem napadené rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] [příjmení] ze dne 28. 7. 2017, kterým byla zamítnuta žádost žadatele. Z uvedeného vyplývá, že správní řízení skončilo dne 7. 12. 2017, celková doba správního řízení od 18. 11. 2002 trvala tedy 15 let a 14 dnů. Nutno však přihlédnout ke skutečnosti, že délku správního řízení významným způsobem prodloužila mnoho let trvající více instanční soudní řízení u soudů. Při uvážení, kolik správních orgánů a soudních institucí v dané věci s ohledem na její právní a skutkovou složitost rozhodovalo, lze odkaz žalobce na zákonnou pořádkovou 60denní lhůtu pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu považovat za nepřípadnou. Žalovaný dále nesouhlasí s tvrzením žalobce, že„ jako poškozený nikdy nepřispěl k průtahům ve správním řízení, vždy poskytl správním orgánům maximální součinnost.“ Z podkladů správního řízení vyplývá, že celkovou délku správního řízení prodloužil sám žalobce svou nesoučinností a prodlevami, když nereagoval na opakované výzvy [stát. instituce] k doplnění restaurátorských dokumentací v řízení, vznášením opakovaných nepodložených námitek o podjatosti úředních osob a všech členů odborného poradního sboru [stát. instituce] ([anonymizována dvě slova] pro restaurování) o kterých bylo nutno rozhodovat samostatnými rozhodnutími a také nesoučinností při určení zmocněnce ve správním řízení (viz podklady ve správních spisech [anonymizováno] [spisová značka] [příjmení] a [anonymizováno] [spisová značka] [příjmení]). Pokud se jedná o nárok žalobce na náhradu škody za období od 8. 12. 2017 do 5. 5. 2021 (3 roky a téměř 5 měsíců), kdy probíhalo na návrh žalobce soudní řízení u Městského soudu v Praze, ve kterém nebyl úspěšný, za délku toto soudního řízení nese odpovědnost [stát. instituce], nikoliv žalované [stát. instituce]. Vzhledem k výše uvedeným důvodům a ke skutečnosti, že soudy v občanskoprávním soudním řízení již dříve žalobci přiznaly částku odškodnění v celkové výši 456 476,50 Kč za délku správního a soudního řízení v období od 18. 11. 2002 do 31. 3. 2017, které v přepočtu za jednotlivé roky vysoce převyšuje částky běžného zadostiučinění přiznávaného soudy za újmu způsobenou nezákonným trestním řízením, považuje žalovaná v souvislosti s obdobím správního řízení od 1. 4. 2017 do 7. 12. 2017 (8 měsíců a 6 dnů) omluvu žalobci za postačující satisfakci za delší dobu řízení. Žalovaný dále poukazuje na skutečnost, že výše zmíněná náhrada ve výši 456 476,50 Kč za předchozí období od 18. 11. 2002 do 31. 3. 2017 byla žalobci vyplacena ještě v době před vydáním rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 4. 5. 2021, kterým byla pravomocně zamítnuta žalobcova správní žaloba (žalobce již nepodal kasační stížnost) proti rozhodnutí ministra kultury, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí [stát. instituce], kterým byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k restaurování kulturních památek ve specializaci restaurování malířských uměleckých děl – nástěnných maleb. Lze tak usuzovat, že soudy přiznaly žalobci náhradu, která v přepočtu za jednotlivé roky vysoce převyšuje částky běžného zadostiučinění přiznávaného soudy za újmu způsobenou nezákonným trestním řízením, především z toho důvodu, že tehdy stále ještě existovala reálná možnost, že [stát. instituce] bude nakonec vyhověno žádosti žalobce o vydání povolení k restaurování kulturních památek. Soudy tak mohly usuzovat, že žalobce mohl být poškozen tím, že nebýt dlouho trvajícího správního a navazujícího soudního řízení, mohl by již delší dobu na základě vydaného povolení restaurovat kulturní památky. Nyní je však znám definitivní výsledek správního řízení a navazujícího řízení o správní žalobě, který znamená, že bylo potvrzeno, že žalobce nesplnil podmínky pro udělení povolení k restaurování památek a tedy, že žalovaný nepoškodil žalobce tím, že by nepřiměřeně oddálil začátek žalobcovy praxe na úseku restaurování kulturních památek. Žalovaný má tak za to, že shora popsané okolnosti svědčí o tom, že omluva žalobci je v současné době postačující satisfakcí za delší dobu řízení a není již na místě přiznat žalobci satisfakci ve formě peněžité náhrady, která již byla žalobci přiznána za předchozí období. Pro případ přiznání peněžité náhrady žalovaný navrhnul, aby lhůta pro její zaplacení byla alespoň 15 dnů s ohledem na předepsané finanční procesy ve státní správě. 3. Soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, kdy z těchto listin, jakož i z nesporných tvrzení účastníků zjistil níže uvedený skutkový stav. 4. Mezi účastníky není sporu o skutkových okolnostech tvrzených žalobcem. Žalobce uplatnil u [stát. instituce] nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 24. 9. 2021 (žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne 24. 9. 2021). [stát. instituce] dne 29. 9. 2021 oznámilo žalobci, že jeho žádost byla postoupena [stát. instituce] (odpověď [stát. instituce] ze dne 29. 9. 2021). [stát. instituce] žalobci oznámilo, že považuje omluvu za postačující satisfakci a žalobci se omluvilo za delší dobu řízení (vyjádření [stát. instituce] ze dne 11. 3. 2022). Mezi účastníky není sporu o tom, že předmětné správní řízení bylo zahájeno dne 18. 11. 2002 a bylo pravomocně skončeno rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], ze dne 4. 5. 2021, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 5. 12. 2017, [číslo jednací] [anonymizováno], kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] [příjmení] ze dne 28. 7. 2017. 5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 41 C 9/2012-239, ze dne 25. 7. 2017, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 55 Co 446/2017-290, ze dne 31. 1. 2018, byla žalobci přiznána částka 180 000 Kč za období od 18. 11. 2002 do 31. 7. 2011, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 27 C 170/2017-42, ze dne 24. 4. 2018, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 19 Co 222/2018-75, ze dne 5. 9. 2018, byla žalobci za období od 1. 8. 2011 do 31. 3. 2017 přiznána částka 85 000 Kč. 6. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 7. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). 8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle