22 C 139/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 20. 6. 2022 domáhala zaplacení částky 52 766,35 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Konkrétně žalobkyně v návrhu tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr se stanoveným úvěrovým rámcem dle čl. II. smlouvy. Žalovaný se naopak zavázal nepřekročit sjednaný úvěrový rámec. Pokud by úvěrový rámec překročil, byla žalobkyně oprávněna převést dlužnou částku na nový účet a prohlásit úvěr okamžitě za splatný. Úvěr na tomto nově otevřeném účtu by se úročil úrokem z prodlení ve výši 30 % ročně. Žalovaný své povinnosti porušil, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a převedla na nový účet, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Pohledávka žalobkyně sestává z částky 52 166,35 Kč představující jistinu a částky 600 Kč představující poplatky. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. K jednání nařízenému na dne 8. 3. 2023 se nedostavil žádný z účastníků, s tím že žalobkyně požádala o projednání věci v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to žádosti o nezajištěný podnikatelský úvěr ze dne 17. 3. 2020, smlouvy o kontokorentním úvěru [číslo] ze dne 18. 3. 2020, úrokového lístku platného od 3. 12. 2018, výsledku lustrace Centrální evidence exekucí, produktových podmínek účinných od 1. 8. 2017, sazebníku poplatků, platební historie, oznámení o převodu dluhu ze dne 8. 4. 2022, uznání dluhu, výpisu z úvěrového a běžného účtu ze dne 29. 4. 2022 a předžalobní upomínky ze dne 29. 5. 2022, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 6. Žalovaný, jako podnikatel s hlavním oborem podnikání„ činnosti v oblasti informačních technologií“ požádal žalobkyni dne 17. 3. 2020 o poskytnutí nezajištěného podnikatelského úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně tuto žádost akceptovala a uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 18. 3. 2020. V čl. II. této smlouvy bylo sjednáno, že„ 1. klient jako podnikatel bude čerpat úvěr bez žádosti tak, že Banka provede platební příkazy Klienta z prostředků na jeho Běžném účtu č. [bankovní účet] i přesto, že na tomto Běžném účtu nebude dostatek kreditních prostředků k jejich úhradě. 2. maximální nepřekročitelná částka pro opakované čerpání úvěru je 50 000 Kč.“ V čl. III. bylo ujednáno, že„ 1. Pokud debetní zůstatek Běžného účtu překročí [anonymizováno] Limit, bude zůstatek úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek, který ke dni podpisu této smlouvy činí 30 % p. a.“ 7. Dle platební historie je zřejmé, že ke dni 5. 4. 2022 činil záporný zůstatek účtu 52 166,35 Kč. Dne 12. 5. 2022 byl žalovanému naúčtován poplatek ve výši 600 Kč. Z dopisu ze dne 8. 4. 2022 je zřejmé, že žalobkyně žalovanému oznámila ukončení poskytování kontokorentního úvěru a celý dluh ve výši 52 166,35 Kč byl převeden na zvláštní účet. 8. Před podáním žaloby žalobkyně učinila poslední pokus o smírné vyřešení sporu, a to předžalobní upomínkou ze dne 4. 2. 2020. 9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 11. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 12. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Neboť žalobkyně dodržela svůj smluvní závazek a umožnila žalovanému čerpat kontokorentní úvěr do výše 50 000 Kč, bylo povinností žalovaného tento rámec nepřekročit. Neboť toto porušil, když ke dni 5. 4. 2022 činil záporný zůstatek na účtu 52 166,35 Kč, byla žalobkyně oprávněna dle smlouvy úvěr prohlásit za splatný v celé výši a úročit jej sazbou 30 % p. a. Za oznámení o převodu, splatnosti a výzvě k uhrazení dluhu si byla dále oprávněna naúčtovat poplatek ve výši 600 Kč dle platného sazebníku (oddíl VII.). 14. Zákonná ustanovení chránící spotřebitele soud neaplikoval, neboť žalovaný uzavíral smlouvu o úvěru jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti. K uznání dluhu soud nepřihlížel, neboť není řádně podepsáno žalovaným. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 888,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 111 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 52 766,35 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč. 17. O lhůtě k plnění (do 3 dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.). 18. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 1, 2 o. s. ř.