22 C 81/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 318 Kč s příslušenstvím. 2. Uvedla, že je ve věci aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávky, kterou žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne 13. 5. 2022 s [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], jakožto postupitelem (dále též„ postupitel“). Postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 5. 2022. 3. Žalovaná jakožto úvěrující uzavřela s postupitelem jakožto úvěrovaným dne 2. 3. 2014 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále též„ Úvěrová smlouva“), jejíž součástí byla i Smluvní ujednání. Téhož dne uzavřela žalovaná s postupitelem rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z Úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. 4. Na základě Úvěrové smlouvy, respektive na základě Oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 3. 2014, žalovaná poskytla postupiteli částku ve výši 45 000 Kč za poplatek ve výši 91 368 Kč, tedy celková částka splatná postupitelem měla být 136 368 Kč, a to ve 36 měsících, kdy výpůjční úroková sazba činila 148,11 % p. a. a RPSN činilo 144,21 %. 5. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v článku 12. Smluvních ujednání. Žalobkyně poukázala zejména na čl. 12 5. Smluvních ujednání, dle kterého žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky, které byla splatná v den následující po vniku této smluvní pokuty. Dle čl. 12 pak žalované mimo jiné vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. 6. V průběhu smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, v důsledku čehož žalovaná vůči němu zahájila rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu, na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku, která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. 7. Žalovaná následně zahájila vůči postupiteli na základě exekučního titulu – vydaného rozhodčího nálezu – exekuční řízení, které bylo vedeno [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [okres], a to po sp. zn. [spisová značka]. 8. V průběhu exekučního řízení podal postupitel návrh na zastavení exekuce, a to s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též„ o. s. ř.“). 9. Exekuční řízení bylo zastaveno na základě usnesení Okresního soudu v Mostě č. j. [číslo jednací] ze dne 3. 11. 2020, potvrzené usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne 24. 5. 2021 Krajský soud navázal na právní závěry prvostupňového soudu a potvrdil zastavení exekuce z důvodu, že tato byla vedena na základě nevykonatelného exekučního titulu – rozhodčího nálezu, a to z důvodu absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy, neboť v daném případě bylo žalovanou požadované a rozhodcem přisouzené plnění v rozporu s dobrými mravy a vedoucí k nepřiměřenému postižení postupitele. Usnesení Krajského soudu nabylo ve výroku o zastavení exekuce právní moci dne 4. 8. 2021. 10. Předtím, než bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno, vymohl soudní exekutor na postupiteli částku 94 310 Kč, která byla kromě poskytnuté částky 45 000 Kč tvořena především částkami připadajícími na excesivní úroky, smluvní sankce a náklady rozhodčího řízení. Z vymožené sumy pak soudní exekutor vyplatil žalované částku 77 745,10 Kč jako oprávněné v exekučním řízení. Postupitel nadto ještě před zahájením exekučního řízení uhradil žalované částku 45 116 Kč. Postupitel tedy uhradil žalované celkově 122 861,10 Kč. 11. Exekuční řízení bylo vedeno na základě nezpůsobilého exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy a absolutně neplatné Úvěrové smlouvy – na tyto smluvní dokumenty je tak třeba nahlížet takovou optikou, jako by tyto smlouvy nikdy nebyly uzavřeny, či spíše, jako by nikdy neexistovaly. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně (původně postupitele). Toto bezdůvodné obohacení přitom vzniklo až právní mocí usnesení o zastavení exekuce, a tedy odpadnutím důvodu, proč žalovaná disponovala vymoženým plněním. 12. Žalovaná reálně poskytla a vyplatila Postupiteli částku 45 000 Kč. Na vrácení této částky měla tak žalovaná vůči postupiteli nepochybně nárok. Společně s vrácením této částky pak vznikl žalované i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky, a to za dobu ode dne následujícího po dni, kdy byla poskytnutá částka Postupiteli vyplacena, až do dne jejího zaplacení. Žalované tak z vyplaceného plnění náleží a částka 45 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru a částka 3 543,10 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 45 000 Kč ode dne 14. 3. 2014 do 5. 3. 2015. Celkově je tak žalovaná oprávněna si ponechat částku 48 543,10 Kč. 13. Na zbývající část plnění však žalovaná nemá právní nárok, neboť Úvěrová smlouvy je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též„ NOZ“). 14. Žalobkyně proto uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 74 318 Kč (122 861,10 Kč – 48 543,10 Kč). 15. Postupitel prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou k plnění ze dne 20. 4. 2022. Žalovaná však na tuto předžalobní výzvu zareagovala toliko sdělením, že nárok postupitele odmítá v celém rozsahu a žádné bezdůvodné obohacení na základě předžalobní výzvy nevydala. 16. Prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované postoupen na žalobkyni. Žalobkyně rovněž vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 5. 2022 Ani na základě tohoto oznámení však žalovaná žalobkyni ničeho nevydala. 17. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá částky 74 318 Kč a souvisejícího úroku z prodlení z této částky ve výši 11. 75 % ročně od 1. 5. 2022 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy) do zaplacení. 18. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani částečně. 19. Zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek uhradit pohledávky z Úvěrové smlouvy. Je přitom nesporné, že na smlouvu nebylo řádně hrazeno, a úvěr tak byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. 20. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, a nikoliv bezdůvodným obohacením. 21. Žalovaná pak akcentovala, že stále existuje rozhodčí nález rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 11. 8. 2015, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Tento rozhodčí nález nebyl nikdy postupem podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen„ zákon o rozhodčím řízení“), zrušen a veškeré přijaté plnění je plněním na tento pravomocný rozhodčí nález. 22. Ze skutečnosti, že došlo k zastavení exekuce, tak nelze dovozovat, že by zanikl hmotněprávní závazek, navíc přiznaný stále platným rozhodčím nálezem. Ostatně exekuční soud ani není oprávněn věcně přezkoumávat Úvěrovou smlouvu, když konstantní judikatura, která nebyla nikdy zpochybněna, zapovídá věcný přezkum exekučního titulu. 23. Rozhodčí nález, který nelze přezkoumávat podle § 27 zákona o rozhodčím řízení, má účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Právní mocí rozhodčího nálezu tak vzniká právě i překážka věci rozsouzené (rei iudicatae). 24. Postupiteli nic nebránilo v tom, aby podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. Neučinil-li tak, nelze nyní pravomocný rozhodčí nález v nalézacím řízení přehlížet. 25. Žalovaná v tomto ohledu odkazovala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. 25 Co 196/2021-107. 26. Vznesla pak i námitku promlčení. Uvedla, že zastavení exekuce na návrh povinné strany není předpokladem pro to, aby povinná strana mohla následně podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Postupitel minimálně při podání návrhu na zastavení exekuce, který je datován dne 16. 4. 2019, věděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a že se obohatila žalovaná. Postačuje znalost skutkových okolností, není nutná vědomost o jejich právním hodnocení. Žalovaná v tomto ohledu odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21. 27. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl. 28. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že v nynější věci jde o případ extrémního porušování práv a nemravného jednání, exekuční soud tedy byl oprávněn věcně přezkoumávat Úvěrovou smlouvu. Nalézací soud by přitom dle žalobkyně měl dospět ke stejným závěrům, co se týče neplatnosti Úvěrové smlouvy, rozhodčí doložky a nicotnosti rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález dle žalobkyně nepředstavuje překážku věci rozsouzené. Žalobkyně pak dále tvrdila, že rozhodce [anonymizov