25 C 13/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 26. 7. 2021 domáhala zaplacení částky v celkové výši 135 265,99 Kč s příslušenstvím, a to na základě neuhrazeného kontokorentního úvěru. 2. Podle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela dne 12. 2. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, v rámci něhož žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč na běžný bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] zřízený na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 1. 6. 2017. Úvěrový rámec byl sjednán na dobu jednoho roku s možností automatické prolongace. Žalovaný se z vyčerpaného úvěru zavázal platit úrok ve výši 8,30 % ročně. Žalobkyně vypověděla smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru dopisem ze dne 22. 1. 2019, přičemž na základě této výpovědi obsahující výzvu k úhradě dluhu byla smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ke dni 12. 2. 2019 ukončena. Dlužná částka se po vypovězení smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru navýšila o naúčtované poplatky (za cestovní pojištění, pojištění platební karty, za sjednanou doplňkovou služby SMS). Celkový dluh tak ke dni 31. 12. 2021 činil 67 924,45 Kč a žalovaný na něj ničeho neuhradil ani přes výzvu k plnění ze dne 5. 11. 2019, kterou mu žalobkyně zaslala. 3. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 15. 2. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty, na základě které se žalovanému zavázala zřídit a vést úvěrový účet č. [bankovní účet] a poskytnout úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, který byl na základě dodatku ze dne 29. 3. 2018 navýšen na 30 000 Kč. Žalovaný se z vyčerpaného úvěru zavázal platit úrok ve výši 19,90 % ročně. Žalovaný byl povinen splácet úvěrový limit v minimální sjednané výši (nejméně 500 Kč), splatné 25. dne v kalendářním měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně a včas sjednané minimální splátky, přistoupila žalobkyně k výpovědi smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty, a to dopisem ze dne 25. 3. 2019, přičemž na základě této výpovědi obsahující výzvu k úhradě dluhu byla smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ke dni 28. 5. 2019 ukončena. Žalobkyně za žalovaným evidovala, následkem poskytnutého úvěru, ke dni 25. 12. 2021 celkový dluh ve výši 67 341,54 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, ačkoli byl na povinnost vyrovnat debetní zůstatek na účtu opakovaně upozorněn, a neučinil tak ani přes výzvu k plnění ze dne 5. 11. 2019, kterou mu žalobkyně zaslala. 4. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že v případě obou výše uvedených smluv (včetně dodatku) řádně této své povinnosti dostála, přičemž primárně vycházela z údajů sdělených jí žalovaným ohledně jeho měsíční příjmové (25 000 Kč) a výdajové stránky (5 000 Kč) a dále z výsledků lustrace v databázi BRKI a v insolvenčním rejstříku. Na základě těchto informací žalobkyně dospěla k závěru, že žalobci může úvěry, jakož i navýšení úvěrového rámce, žalovanému poskytnout. 5. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 6. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas – žalobkyně v žalobě a žalovaný na základě tzv. doložky proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jež byla obsažena v usnesení ze dne 18. 7. 2022 č. j. 25 C 13/2022-21. 7. Na základě předložených listin (žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 11. 2. 2018, smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 12. 2. 2018, obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 1. 6. 2017, obchodních podmínek k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb, žádosti/návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 14. 2. 2018, přijetí žádosti/návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 15. 2. 2018, obchodních podmínek pro vydávání a požívání kreditní karty pro spotřebitele, Žádosti o změnu úvěrového limitu ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 27. 3. 2018, přijetí žádosti o změnu úvěrového limitu ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 29. 3. 2018, návrhu navýšení kontokorentního úvěru a stanovení výše kreditní linky klienta – FO, sazebníku pro kontokorentní úvěry, nabídky účtů a sazebníku úroků, ceníků finančních operací a služeb, přehledů příjmů a výdajů, [anonymizováno] CCB Reportů – záznamů z databází BRKI ze dne 12. 2. 2018 a ze dne 28. 3. 2018, posouzení žádosti o kreditní kartu pro FOS, karty klienta, přehledů pohybů se zůstatky na účtu č. [bankovní účet] z účtů, přehledů pohybů na účtu za období 1. 11. 2017 – 11. 2. 2018, za období 13. 2. 2018 - 31. 12. 2021, za období 15. 2. 2018 – 25. 12. 2021 a za období 1. 1. 2018 – 27. 3. 2018, výpovědi smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 25. 3. 2019, výpovědi úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu ze dne 22. 1. 2019, výzev k plnění ze dne 5. 11. 2019 a doručenek) došel soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu. 8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 6. 2018 rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb, na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. K tomuto účtu strany sjednaly dne 12. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, který žalovanému umožňoval čerpání prostředků z účtu až do záporné výše 40 000 Kč. Za poskytnutý (vyčerpaný) úvěr se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 8,30 % ročně a související poplatky. Jelikož žalovaný tomuto závazku nedostál a na svůj dluh řádně a včas nehradil, ukončila žalobkyně smluvní vztah výpovědí ze dne 22. 1. 2019, na základě které byla smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ke dni 12. 2. 2019 ukončena, a k tomuto dni (12. 2. 2019) se stal dluh žalovaného splatným. Dlužná částka se po vypovězení smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru navýšila o naúčtované poplatky (za cestovní pojištění, pojištění platební karty, za sjednanou doplňkovou služby SMS). Ke dni 25. 12. 2021 evidovala žalobkyně za žalovaným, následkem poskytnutého kontokorentního úvěru, dluh v celkové výši 67 924,45 Kč sestávající z jistiny, poplatků a úroků, k jehož zaplacení vyzvala žalovaného výzvou k plnění ze dne 5. 11. 2019, kterou mu zaslala. 9. Následně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 2. 2018 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty, na základě které se žalovanému zavázala zřídit a vést úvěrový účet č. [bankovní účet] a poskytnout úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, který byl na základě dodatku ze dne 29. 3. 2018 navýšen na 30 000 Kč. Za poskytnutý (vyčerpaný) úvěr se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 19,90 % ročně a související poplatky. Jelikož žalovaný tomuto závazku nedostál a na svůj dluh řádně a včas nehradil, ukončila žalobkyně smluvní vztah výpovědí ze dne 25. 3. 2019, na základě které byla smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ke dni 28. 5. 2019 ukončena, a k tomuto dni (28. 5. 2019) se stal dluh žalovaného splatným. Žalobkyně za žalovaným evidovala, následkem poskytnutého úvěru, ke dni 25. 12. 2021 celkový dluh ve výši 67 341,54 Kč sestávající z jistiny, poplatků a úroků, k jehož zaplacení vyzvala žalovaného výzvou k plnění ze dne 5. 11. 2019, kterou mu zaslala. 10. Žalobkyně před poskytnutím úvěrů žalovanému na základě smluv o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 12. 20218 a o poskytnutí spotřebitelského úvěru a o vydání kreditní karty ze dne 15. 2. 2018 (včetně jejího dodatku ze dne 29. 3. 2018) posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to jak na základě jím poskytnutých informací ohledně měsíční příjmové (25 000 Kč) a výdajové (5 000 Kč) stránky žalovaného, tak na základě vlastního šetření (lustrace v databázi BRKI a v insolvenčním rejstříku), přičemž po vyhodnocení těchto informací dospěla k závěru, že předmětné úvěry lze žalovanému poskytnout. 11. Zjištěný skutkový stav soud hodnotil v intencích následujících zákonných ustanovení. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jakož i že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotře