25 C 172/2021-63 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 10. 6. 2021 domáhala zaplacení částky 25 458,46 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Konkrétně žalobkyně v návrhu tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 16. 8. 2017. Na základě této smlouvy byla žalobkyně povinna zřídit žalovanému účet č. [bankovní účet] a poskytnout mu úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Úrok a případný úrok z prodlení ve výši zákonné sazby je připisován k jistině dluhu vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Neboť žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zaslala mu žalobkyně výpověď úvěrové smlouvy a výzvu k úhradě dluhu ze dne 30. 4. 2018, na základě které byla smlouva ke dni 2. 7. 2018 ukončena. Celkový dluh k dnešnímu dni činí 25 458,46 Kč. 3. V průběhu řízení žalobkyně doplnila žalobní tvrzení o tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dále procesu podepisování smlouvy, autorizace žalovaného a nakonec čerpání a splácení úvěru. 4. Při soudním jednání dne 19. 4. 2023 žalobkyně setrvala na svém návrhu, jak výše uvedeno, žalovaný zastoupený opatrovníkem (ustanovený z důvodu neznámého pobytu žalovaného), se vyjádřil tak, že nárok jako takový byl osvědčen, nicméně nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a z toho důvodu má být žaloba zamítnuta. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním ve věci samé. 6. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 15. 1. 2014 soud zjistil, že žalobkyně pro žalovaného vedla platební účet č. [bankovní účet]. 7. Z žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 13. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o kontokorentní úvěr ve výši 40 000 Kč, s tím, že případně akceptuje i úvěr v nižší výši. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy činí 15 000 Kč a jeho výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 16. 8. 2017 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, a to formou kontokorentního úvěru na jeho platebním účtu založeném v rámci rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb. Smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku s možností automatické prolongace. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně. 9. Z obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru soud zjistil, že úvěr se poskytuje jako neúčelový a žalovaný je povinen jej splatit do konce doby poskytnutí úvěru, pokud nedojde k jeho obnově. 10. Z ceníku finančních operací a služeb soud zjistil, že poplatek za výběr z bankomatů jiné sítě v České republice je zpoplatněn částkou 30 Kč. 11. Ze sazebníku pro kontokorentní úvěry soud zjistil, že úroková sazba k tarifu [anonymizována dvě slova] činí 18,9 % ročně. 12. Z přehledu učiněných transakcí soud zjistil, že žalovaný na svém platebním účtu učinil za dobu trvání smlouvy platby ve výši 18 036,90 Kč. Na tento jeho účet obdržel částku 7 990 Kč. Naúčtovaný úrok činil 11 388,85 Kč, úrok z prodlení 4 154,21 Kč a poplatky za výběry z bankomatu 390 Kč. 13. Z podrobných výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že po zaúčtování všech kreditních a debetních operacích, připsání úroků a poplatků činil stav účtu žalovaného mínus 25 458,46 Kč. 14. Z [anonymizována dvě slova] Reportu ze dne 15. 8. 2017 soud zjistil, že žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v databázi BRKI CZ. 15. Z přehledu solventnosti žalovaného ze dne 15. 8. 2017 soud zjistil, že banka podrobně přezkoumala příjmovou a výdajovou stránku platebního účtu žalovaného. 16. Z výpovědi úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 4. 2018 vč. dodejky soud zjistil, že žalobkyně vypověděla žalovanému k datu 2. 7. 2018 smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 16. 8. 2017 a vyzvala jej k úhradě debetního zůstatku jeho účtu ve výši 11 141,93 Kč. 17. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2018 vč. dodejky soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě nepovoleného záporného zůstatku na jeho účtu ve výši 12 797,01 Kč. 18. Soud tak vzal za prokázané, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru formou kontokorentu k jeho platební účtu vedeného u žalobkyně, a to ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně po přezkoumání finanční situace žalovaného této žádosti částečně vyhověla a poskytla mu úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěrový rámec vyčerpal v plné výši, avšak nesplácel jej (úroky) řádně a včas. Žalobkyně proto úvěrovou smlouvu vypověděla a požaduje po žalovaném uhrazení vyčerpané jistiny, úroku, úroku z prodlení a poplatků. Výše uvedené označili účastníci řízení za nesporné. 19. Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 20. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 23. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 24. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 25. Žalovaný ve věci učinil pouze jednu námitku, a to nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Vzhledem k následku porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, kterým je neplatnost celé smlouvy, se soud musel nejprve zabývat touto otázkou. 26. Žalovaný uvedl a doložil, že jeho průměrná měsíční mzda před poskytnutím úvěru činila 15 000 Kč a jeho výdaje činí 5 000 Kč měsíčně. Zároveň uvedl, že nemá jiné dluhy. Žalobkyně provedla kontrolu v databázi BRKI, kde toto bylo potvrzeno. Zároveň vyhotovila podrobné posouzení výdajové a příjmové stránky žalovaného v návaznosti na obratech na jeho platebním účtu. Výsledkem tohoto posouzení bylo, že žalovanému nemůže poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč, ale pouze úvěr s rámcem 10 000 Kč. 27. Soud musel zároveň přihlédnout k typu poskytnutého úvěru. Kontokorent je bankovní služba, sjednaná k běžnému účtu, která klientovi umožňuje čerpat z účtu peníze v případě, že na účtu není dostatečná hotovost, a to i opakovaně. Jedná se tedy o určitou finanční rezervu. Pokud na účet se záporným zůstatkem přijdou peníze, jsou automaticky použity na pokrytí kontokorentního úvěru. Úroky se platí jen po dobu, po kterou jsou peníze z kontokorentu čerpány a platí se pravidelně ke konci kalendářního měsíce. Splátky nejsou pravidelné a jejich výše je závislá na povoleném úvěrovém limitu, konkrétní výši přečerpání a rozvržení plateb klientem. 28. Za takových okolností soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostála své povinnosti obsažené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když na základě vnitřních i vnějších zdrojů nejenže získala, ale i si ověřila informace o finanční situaci žalovaného. V posuzovaném případě se navíc jedná o úvěr nižší hodnoty (ve výši 10 000 Kč), který žalovaný mohl splácet dle svého uvážení v rámci celého roku. Žalobkyni nelze klást k tíži, že tak žalovaný nečinil. 29. Neboť tak žalobkyně splnila zákonem i smlouvou stanovené povinnosti, avšak žalovaný svým povinnostem nedostál, když vyčerpaný úvěr spolu s úroky neuhradil, rozhodl soud tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 30. Svou mezinárodní příslušnost soud dovodil z čl. 7 bodu 1 písm. b) naří