35 C 53/2021-92 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Předmětem řízení - po částečném zpětvzetí žaloby a následném částečném zastavení - je nárok na zaplacení částky 156 011 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jehož se žalobkyně domáhá vůči žalované s poukazem na Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Částka 156 011 Kč představuje nárok na náhradu za zpoždění letu cestujícího [jméno] [příjmení] dne 10. 10. 2017 v částce 6 475 Kč, cestujícího [jméno] [příjmení] dne 30. 6. 2018 v částce 31 224 Kč, cestujícího [jméno] [příjmení] dne 9. 7. 2018 v částce 31 032 Kč, cestujícího [anonymizována tři slova] dne 1. 8. 2018 v částce 30 708 Kč, cestujícího [jméno] [příjmení] dne 14. 12. 2018 v částce 30 954 Kč, cestující [jméno] [jméno] dne 5. 1. 2019 v částce 15 390 Kč a cestující [anonymizována dvě slova] dne 15. 1. 2019 v částce 10 228 Kč (dále„ předmětné pohledávky“). Žalobkyně tvrdí, že předmětné pohledávky na ni byly platně postoupeny těmito cestujícími, kteří podepsali dokumenty o postoupení elektronickou cestou, k čemuž navrhuje k důkazu listiny připojené k žalobě. Příslušenství je tvořeno zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním předmětných pohledávek. 2. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. 3. Žalovaná v prvé řadě namítla, že předmětné pohledávky nebyly na žalobkyni platně převedeny. Dokumenty označené jako„ Assignment form“ (sepsané v anglickém jazyce, dva z nich v anglicko-ruském znění, jeden v anglicko-české verzi) nesvědčí o platném postoupení. Není jasné, jakým způsobem byly podepsány (zjevně se nejedná o vlastnoruční podpis postupitelů) a úplně absentuje podpis postupníka. Průběh kontraktačního procesu nebyl tvrzen a ani prokázán. Nejsou ani přiloženy„ Obchodní podmínky [anonymizováno]“, na které dokumenty odkazují. Neplatnost převodu předmětných pohledávek jednotlivými cestujícími na žalobkyni musí být ostatně známa i samotné žalobkyni s ohledem na její dřívější soudní spory. Kupříkladu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, č. j. 25 Co 221/2020-103, který je možno považovat za ustálenou rozhodovací praxi odvolacího soudu, označil převody pohledávek z cestujících na žalobkyni za neplatné a uzavřel, že žalobkyně nedisponuje aktivní věcnou legitimací, což je důvodem k zamítnutí žaloby. 4. Žalovaná dále poukázala na to, že z její obchodní činnosti je jí známo, že cestující, kteří převedli v jiných případech své pohledávky na žalobkyni, se svých nároků od určité doby opět domáhají vlastním jménem a již při uplatňování nároku, resp. v žalobě, konstatují, že jsou si vědomi neplatnosti převodů pohledávek na žalobkyni. 5. Žalovaná taktéž uplatnila námitku promlčení nároku. 6. Soud posuzoval věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ občanský zákoník“) a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále„ nařízení č. 910/2014“), přičemž vycházel z následujících ustanovení. 7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 559 občanského zákoníku každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 9. Podle ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 10. Podle ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 11. Podle článku 25 nařízení č. 910/2014: 1. Elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. 2. Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 3. Kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě se uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních členských státech. 12. Podle článku 26 nařízení č. 910/2014 elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 13. Soud má za to, že v tomto případě si účastníci tvrzeného postoupení, tj. žalobkyně jako postupník a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [anonymizována dvě slova] jako postupitelé (§ 1879 občanského zákoníku), zvolili písemnou formu postupních smluv; k jejichž platnosti je třeba podpis jednající osoby (§ 561 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku), tedy i postupitelů. Pokud jde o podpis učiněný elektronickou cestou, je třeba vycházet z nařízení č. 910/2014 (§ 561 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku). V článku 25 nařízení č. 910/2014 vymezuje předpoklady„ kvalifikovaného elektronického podpisu“, které musí být naplněny, aby byla jednoznačně a nezaměnitelně určena (identifikována) podepisující se osoba. Jen takový elektronický podpis tedy může bez pochybností určit jednající osobu, která smlouvu podepsala. Určení (identifikace) podepsané osoby se u kvalifikovaného elektronického podpisu posuzuje podle toho, kdo je nositelem kvalifikovaného certifikátu, a může proto použít kvalifikovaného prostředku pro vytvoření podpisu (certifikovaná čipová karta nebo USB token). V článku 26 nařízení č. 910/2014 v případě„ zaručeného elektronického podpisu“ vyžaduje, aby byl jednoznačně spojen s podepisující osobou a umožnil její identifikaci. I tento podpis tak umožňuje se značnou úrovní důvěry identifikovat (ztotožnit) podepsanou osobu (viz rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020 sp. zn. 18 Co 187/2020, nebo ze dne 3. 12. 2020 sp. zn. 25 Co 221/2020, anebo ze dne 17. 2. 2021 sp. zn. 18 C 6/2021). 14. Soud v tomto případě posuzoval dokumenty označené jako„ Assignment form“ (viz svazek„ A“ v přílohové obálce žalobkyně) a zjistil, že se jedná o elektronické formuláře, zveřejněné na webových stránkách žalobkyně, na nichž jsou vytištěna jména a příjmení cestujících [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [anonymizována dvě slova] s jejich adresami (každý pod označením klient), vyplněna data 10. 10. 2017 (v případě cestujícího [jméno] [příjmení]), 30. 6. 2018 (v případě cestujícího [jméno] [příjmení]), 10. 7. 2018 (v případě cestujícího [jméno] [příjmení]), 5. 8. 2018 (v případě cestujícího [anonymizována tři slova]), 18. 2. 2019 (v případě cestujícího [jméno] [příjmení]), 7. 1. 2019 (v případě cestující [jméno] [jméno]) a 21. 1. 2019 (v případě cestující [anonymizována dvě slova]) a připojeny podpisy učiněné elektronickou cestou. Podle názoru soudu neexistuje žádná záruka toho, že se jedná o podpisy cestujících [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [anonymizována dvě slova], když nelze dovodit, že osoby, které přes počítač„ odklikaly“ posuzované dokumenty, byly skutečně tito cestující. [příjmení] podpisu mohl být sejmut z jiného dokumentu a bez vůle osoby podepsat postupní smlouvu mohl být vložen do posuzovaných dokumentů. Tvrzení žalobkyně, že cestující [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [anonymizována dvě slova] projevili vůli na ní převést předmětné pohledávky, tedy prokázáno nebylo. Žalobkyně, přes výzvu soudu s poučením o břemenu důkazním, žádné důkazní návrhy (kromě dokumentů označených jako„ Assignment form“) neuplatnila. Za dané situace je namístě závěr o neplatnosti postupních smluv a tedy nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k předmětným pohledávkám, což má za následek zamítnutí žaloby. Oporu pro tento závěr nalézá soud v rozsudcích Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2020 sp. zn. 18 Co 187/2020, nebo ze dne 3. 12. 2020 sp. zn. 25 Co 221/2020, anebo ze dne 17. 2. 2020 sp. zn. 18 C 6/2021 (s posledním z nichž se ztotožnil Nejvyšší soud v usnesení