39 C 103/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou domáhají splnění povinnosti žalované umožnit všem odborovým organizacím působícím u žalované spolurozhodovat o přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb a zdržení se jednostranného rozhodování o přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb. V žalobě uvedly, že jsou dvěma odborovými organizacemi působícími u žalované, která je v pozici zaměstnavatele. V rámci kolektivního vyjednávání nedošlo prozatím u žalované k uzavření kolektivní smlouvy pro rok 2019 ani pro rok 2020 a násl. (stávající kolektivní smlouva byla uzavřena s platností do konce roku 2018). Rovněž tak nebylo mezi zaměstnavatelem a odborovými organizacemi dosaženo žádné dohody ohledně přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb zaměstnavatele (dále rovněž jako„ FKSP“) pro rok 2019, ani pro rok 2020, 2021 a násl. Žalovaná přípisem ze dne 27. 2. 2019 sdělila žalobkyním, že příděl a pravidla čerpání FKSP budou určena jednostranně žalovanou, v interním řídícím předpisu ve formě metodického pokynu, s tím, že připomínky k uvedenému očekává žalovaná do 8. 3. 2019. Již 5. 3. 2019 však žalovaná rozeslala zaměstnancům emailem sdělení, že generální ředitel spolu s vedením podniku rozhodl mj. o uvolnění čerpání z FKSP. Namísto toho, aby žalovaná v souladu se zákonem s odborovými organizacemi spolurozhodovala o přídělu a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb, rozhoduje jednostranně. Nato žalovaná vydala metodický pokyn„ [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] FKSP ČP“ (dále rovněž„ metodický pokyn“), platný ode dne 19. 3. 2019, který je zcela jednoznačně jednostranným právním aktem, tedy nikoli dohodou zaměstnavatele s odbory, ani jednáním zaměstnavatele s předchozím souhlasem odborů. V bodu 1. 1. odst. 2 Metodického pokynu ve větě druhé žalovaná dokonce uvádí, že:„ Metodický pokyn byl projednán s odborovými organizacemi působícími u [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]“, což se nezakládá na pravdě. Postup žalované porušuje ust. § 225 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), dle něhož„ zaměstnavatel, který podle zvláštního právního předpisu vytváří fond kulturních a sociálních potřeb, spolurozhoduje s odborovou organizací o přídělu do tohoto fondu a o jeho čerpání.“ Jelikož žalovaná jakožto státní podnik vytváří FKSP, je povinna o přídělu do něj a o jeho čerpání spolurozhodovat s odborovými organizacemi u ní působícími. Povinnost žalované takto činit ve vztahu ke všem odborovým organizacím vyplývá i z ust. § 286 zák. práce, dle kterého má zaměstnavatel, u něhož působí více odborových organizací, povinnost plnit své ze zákona vyplývající povinnosti vůči všem odborovým organizacím. Žalobkyně zdůrazňují, že přestože ohledně FKSP proběhlo jednání s žalovanou, nelze tato jednání považovat za spolurozhodování, jehož výsledkem by byla dohoda více subjektů. Tento právní názor ostatně zastává i respektovaná komentářová literatura:„ O spolurozhodování odborové organizace se zaměstnavatelem o opatřeních v oblasti pracovněprávních vztahů se jedná tehdy, když opatření navrhovaná zaměstnavatelem může zaměstnavatel učinit pouze s předchozím souhlasem odborové organizace, nebo v dohodě s ní. Jedná se o společné rozhodnutí zaměstnavatele a odborové organizace. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne 16. 9. 2021 a uvedla, že uplatněný nárok neuznává v celém rozsahu. Uvedla, že mezi účastníky sporu je nesporné, že platnost poslední kolektivní smlouvy uzavřené u žalované skončila ke dni 31. 12. 2018 Nová kolektivní smlouva nebyla u žalované uzavřena zejména kvůli žalobkyním a jejich přístupu ke kolektivnímu vyjednávání a bojkotování veškerých návrhů žalované bez jakéhokoli opodstatnění a odůvodnění. Přístup, který žalobkyně zaujaly ke kolektivnímu vyjednávání, zastávaly i při jednání ohledně stanovení pravidel pro čerpání prostředků z FKSP. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně bojkotovaly veškerá jednání ohledně stanovení pravidel pro čerpání prostředků z FKSP, což bude doloženo zápisy z jednotlivých jednání, byla žalovaná nucena po vzájemném projednání se všemi odborovými organizacemi přistoupit k jednostrannému rozhodnutí ohledně čerpání prostředků z FKSP. Hlavním důvodem, proč žalovaná k tomuto kroku přistoupila, bylo umožnit svým třiceti tisícům zaměstnanců čerpat prostředky z FKSP. Při přijetí tohoto rozhodnutí postupovala žalovaná v souladu s platnými právními předpisy a její rozhodnutí zcela respektovalo rámce stanovené ve Vyhlášce Ministerstva financí č. 310/1995 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Vyhláška č. 310/1995“). V § 12 odst. 1 Vyhlášky č. 310/1995 Sb., je stanoveno pravidlo, podle kterého příslušný odborový orgán spolurozhoduje se zaměstnavatelem o stanovení přídělu do FKSP a o jeho čerpání. Vyhláška č. 310/1995 Sb., hovoří o příslušném odborovém orgánu, ale vůbec nestanoví pravidla pro případ, kdy u zaměstnavatele působí více než jedna odborová organizace. O stanovení přídělu do FKSP a o jeho čerpání spolurozhodují odborové organizace a zaměstnavatel. Právo odborových organizací spolurozhodovat o přídělu a čerpání FKSP je zakotveno i v § 225 zák. práce, který stanoví, že zaměstnavatel, který ze zákona vytváří FKSP, je povinen o přídělu do FKSP a o jeho čerpání spolurozhodovat s odborovou organizací. Zvláštním předpisem podle vysvětlivky k § 225 zák. práce se rozumí jen Vyhláška č. 114/2002 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že na státní podniky se Vyhláška č. 114/2002 Sb., neaplikuje, nelze aplikovat na státní podniky ani ustanovení § 225 zák. práce. Vyhláška č. 310/1995 Sb., nedefinuje, co se rozumí spolurozhodováním odborové organizace ohledně přídělu a čerpání FKSP. Režim spolurozhodování odborových organizací o přídělech a čerpání prostředků z FKSP specifikován není. Cílem žalované (zaměstnavatele) při jednání s odborovými organizacemi bylo, aby došlo k co nejefektivnějšímu využití prostředků FKSP. Žalovaná se tedy při jednání s odborovými organizacemi snažila zohlednit potřeby svých zaměstnanců, zejména jim umožnit čerpání prostředků z FKSP tak, jak byli v minulosti za dobu platnosti kolektivní smlouvy zvyklí. Postup žalobkyní lze považovat za šikanózní. V návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky je dle názoru žalované nutné zkoumat tzv. materiální výkon činnosti žalobkyní jakožto odborových organizací působících u žalované. Zejména je nutné se zabývat otázkou, zda jednání žalobkyně neodporuje účelu činnosti odborových organizací a zda vůbec z pohledu platné právní úpravy působí u žalované jakožto zaměstnavatele. Žalovaná je toho názoru, že je zřejmé, že by se mělo zkoumat, zda iracionálně jednající odborová organizace vůbec působí u zaměstnavatele. Dále žalovaná namítla nedostatek věcné aktivní legitimace žalobkyní, neboť dle názoru žalované není možné, aby soudní rozhodnutí zavazovalo, tzn. zakládalo práva a povinnosti stranám, jež nejsou účastníky daného soudního řízení, pokud pro to není zákonná výjimka. V daném případě žádnou výjimku použít nelze. Dle názoru žalované by žalobě nemělo být vyhověno již proto, že se řízení neúčastní všechny odborové organizace působící u žalované, ačkoli požadovaný petit se má týkat všech. Poněvadž ostatní odborové organizace nejsou účastníky tohoto řízení, souhlasí s rozhodnutím, které žalovaná vydala. Je tedy dán nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. Žalobkyně by s žalovaným nárokem mohla být teoreticky úspěšná jen tehdy, pokud by účastníky na straně žalujících byly všechny odborové organizace, které by se shodly na pravidlech čerpání FKSP a žalovaná je následně záměrně odmítla odsouhlasit. Dále žalovaná namítla i nedostatek pravomoci soudu, neboť ze zák. práce ani jiného právního předpisu nevyplývá právo odborové organizace domáhat se u soudu žalobou, aby zaměstnavateli byla uložena povinnost spolurozhodovat o přídělu a čerpání FKSP. Na základě výše uvedeného je nutno dojít k závěru, že soud není oprávněn rozhodovat o této žalobě odborových organizací. Podmínky čerpání prostředků z FKSP jsou výhradně vnitřní záležitostí žalované. Dle žalované je rovněž petit uvedený v žalobě nevykonatelný. Žalovaná se snažila jednat se všemi odborovými organizacemi, které u ní působí, a dohodnout se s nimi na pravidlech čerpání FKSP. Dohoda ovšem možná nebyla, protože odborové organizace se neshodly na pravidlech čerpání FKSP, která by pro ně byla přijatelná. Žalovaná nemá fakticky možnost donutit odborové organizace k tomu, aby jednaly ve shodě. Žalovaná při rozhodování o pravidlech čerpání prostředků z FKSP postupovala tak, aby svým zaměstnancům umožnila čerpat prostředky z FKSP tak, jak byli zvyklí v minulosti, tzn. v době platnosti kolektivní smlouvy. Žalovaná v této souvislosti odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 51 Co 461/2017-173 ze dne 20. 2. 2018 vydaný rovněž v soudním řízení, které vedly žalobkyně proti žalované, a ve kterém bylo konstatováno výše uvedené. 3. V replice ze dne 16. 11. 2021 žalobkyně uvedly, že žalovaná postupuje diskrimin