39 C 25/2019 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne 1. 2. 2019 se žalobce domáhal po žalované odškodnění za pracovní úraz ve výši 325 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že byl na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 1. 2000 zaměstnán u žalované jako strážník Městské policie hl. m. [obec]. Dne 4. 4. 2012 utrpěl při fyzickém přezkoušení ve výcvikovém středisku [ulice] úraz levého kolene, který byl žalovanou uznán a odškodněn jako pracovní úraz. Po doléčení úrazu žalobce pokračoval ve výkonu služby strážníka. Dne 11. 5. 2014 žalobce utrpěl druhý pracovní úraz, ke kterému došlo při jízdě služebním vozidlem následkem náhlého prudkého snížení rychlosti z důvodu vyhýbání se srážce s riskantně jedoucím vozidlem. Následkem tohoto úrazu došlo k nárazu levého kolena žalobce do hrany palubní desky. I tento úraz byl žalovanou uznán a odškodňován jako pracovní úraz. Žalobce však po úrazu trpěl zhoršujícími se problémy a následně musel podstoupit totální endoprotézu levého kolenního kloubu. Současně dle posudku závodního lékaře ze dne 10. 12. 2015 pozbyl způsobilost konat dosavadní práci strážníka a následně obdržel od žalované oznámení o rozvázání pracovního poměru ze dne 5. 1. 2016. Pracovní poměr skončil dne 5. 6. 2016. Žalobce byl shledán invalidním pro invaliditu I. stupně od 9. 4. 2016. Žalovaná je odpovědna za způsobenou škodu a nemajetkovou újmu dle ust. § 265 ve spojení s § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen „zák. práce“). Žalobce tak touto žalobou uplatňuje v souladu s ust. § 271c zák. práce náhradu za bolest utrpěnou v souvislosti s pracovním úrazem a následnou léčbou ve výši 25 000 Kč a náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč. Následky utrpěného úrazu zásadním způsobem ovlivňují žalobce ve všech oblastech života, ztratil možnost věnovat se oblíbené práci a životním aktivitám. Vše vyústilo i v rozpad vztahu s přítelkyní. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne 25. 3. 2019 a uvedla, že je smluvně pojištěna u [právnická osoba] a proto navrhuje, aby tato pojišťovna vstoupila do řízení. Nárok v žalobě uplatněný však neuznává, a to ani z části. Žalovaná nezpochybňuje, že se žalobci staly dva úrazy dne 4. 4. 2012 a dne 11. 5. 2014, nicméně veškeré následky těchto úrazů již v minulosti odškodnila. V této souvislosti uvedla, že následky pracovních úrazů se na aktuálním zdravotním stavu žalobce nepodílely mírou důležitou, podstatnou nebo značnou viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Cpj 37/74. Tato skutečnost vyplývá z tvrzení [obec] [anonymizováno], která nechala zdravotní stav žalobce přezkoumat znalcem. Žalovaná také poukázala na skutečnost, že míra ztížení společenského uplatnění je ze strany žalobce v rovině pouhých tvrzení a není hodnověrným způsobem doložena. 3. [ulice] [anonymizováno] k dotazu soudu dne 15. 4. 2019 sdělila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Žalobu neuznává, a to ani částečně. Podle znaleckého posudku, vypracovaného na základě lékařských zpráv je zřejmé, že pracovní úrazy, které žalobce utrpěl, nejsou v souvislosti s jeho zdravotním stavem. Tyto pracovní úrazy se nepodílí na zdravotním stavu žalobce měrou důležitou, podstatnou a značnou. 4. Dne 6. 11. 2019 se dále k věci vyjádřila opět žalovaná a uvedla, že žalobce v minulosti nároky na bolestné a ztížení společenského uplatnění řádně neuplatnil. Dále uvedla, že v otázce promlčení tvoří bolestné a ztížení společenského uplatnění dva různé nároky, které se promlčují každý samostatně a odkázala přitom na nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 1346/16. Uvedla, že nárok na bolestné je již prokazatelně promlčen s ohledem na skutečnost, že pracovní úrazy, o něž žalobce opírá svůj nárok, se staly dne 4. 4. 2012 a 11. 5. 2014. Pokud se jedná o vyplacení bolestného ve výši 25 000 Kč v souvislosti s operací levého kolenního kloubu dne 4. 2. 2016, pak takový nárok byl vůči žalované poprvé uplatněn až v žalobě a nebyl ani součástí předžalobní výzvy. Žalovaná dále z opatrnosti namítla i promlčení ztížení společenského uplatnění, neboť dle judikatury dochází k ustálení zdravotního stavu zpravidla rok po vzniku škodní události a od tohoto data také počíná plynout promlčecí doba. Vzhledem k tomu, že žalobce byl po ukončení pracovní neschopnosti dne 27. 11. 2015 uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým v důsledku pracovního úrazu, domnívá se žalovaná, že žalobce si musel být subjektivně vědom, a to nejpozději ke dni 10. 12. 2015, že jeho zdravotní stav je ustálený a neumožňuje mu nadále vykonávat dosavadní práci. Na této skutečnosti nemohla nic změnit ani následná operace kolenního kloubu – endoprotéza, která byla provedena dne 4. 2. 2016. 5. Soud ve věci rozhodl rozsudkem dne 22. 1. 2021, č. j. [číslo jednací] tak, že rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a co do částky 305 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok č. II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a náklady státu jsou povinni účastníci hradit rovným dílem ve výši a lhůtě, které budou stanoveny samostatným usnesením (výrok IV. a V.) 6. K odvolání žalobce a vedlejšího účastníka ve věci rozhodoval Městský soud v Praze dne 8. 9. 2021, č. j. 23 Co 228/2021-173 tak, že odvolání žalobce do výroku I. rozsudku soudu I. stupně odmítl (výrok I.) a rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.). Ve svém odůvodnění uvedl, že nebyl postaven na jisto předmět řízení, neboť není zřejmé, z čeho žalobce vyvozuje nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění. Zejména není zřejmé, zda žalobce odvíjí nárok na ztížení společenského uplatnění z pracovního úrazu, který utrpěl dne 11. 5. 2014 anebo v souvislosti s operací, kterou podstoupil dne 4. 2. 2016. Za této situace byl soudem ustanovený znalce ustanoven předčasně. Nadto znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce] trpí nesrovnalostmi a nedostatečným vysvětlením, jak znalec pracoval ze zdravotnickou dokumentací, které dokumenty z ní vybral jako přílohy a které nikoliv. Zejména není logický závěr znalce, že se zdravotní stav žalobce ustálil po pracovním úrazu právě v den provedení totální endoprotézy dne 4. 2. 2016, když znalec došel k závěru, že pracovní úrazy měly určitý, nikoliv zásadní vliv na urychlení vývoje degenerativních změn (artrózy) v koleni, které vyústily v TEP. 7. Zdejší soud usnesením ze dne 9. 11. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval ve smyslu ust. § 43 o. s. ř. žalobce, aby řádně specifikoval, z čeho odvíjí nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění, konkrétně, zda tento nárok odvíjí z pracovního úrazu, který utrpěl dne 11. 5. 2014 anebo v souvislosti s operací, kterou podstoupil dne 4. 2. 2016. 8. K výzvě soudu se dne 23. 11. 2020 vyjádřil žalobce a uvedl, že odškodnění ztížení společenského uplatnění se domáhá v návaznosti na pracovní úraz ze dne 11. 5. 2014. Operační zákrok v podobě totální endoprotézy levého kolenního kloubu ze dne 4. 2. 2016 pak byl toliko nezbytným důsledkem pracovního úrazu ze dne 11. 5. 2014. 9. Na jednání soudu dne 27. 1. 2023 žalobce ještě potvrdil, že rovněž bolestné odvíjí od pracovního úrazu ze dne 11. 5. 2014. 10. Soud k věci provedl následující dokazování: 11. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ze dne 28. 1. 2000 bylo zjištěno, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako strážník od 1. 2. 2000. 12. Z platového výměru ze dne 28. 1. 2000 bylo zjištěno, že žalobci byl s účinností od 1. 2. 2000 stanoven nástupní plat ve výši 5 980 Kč a zvláštní rizikový příplatek ve výši 1 000 Kč. 13. Ze záznamu o úrazu – hlášení změn ze dne 21. 11. 2012 bylo zjištěno, že se žalobci stal dne 4. 4. 2012 úraz, v jehož důsledku byl od 5. 4. 2012 do 31. 10. 2012 v pracovní neschopnosti. 14. Ze záznamu o úrazu – hlášení změn ze dne 27. 11. 2014 bylo zjištěno, že se žalobci stal dne 11. 5. 2014 úraz, v jehož důsledku byl od 12. 5. 2014 do 26. 11. 2015 v pracovní neschopnosti. 15. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 5. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalobci byla dána žalovanou výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. d) zák. práce, neboť dle posudku o zdravotní způsobilosti ze dne 10. 12. 2015 nesmí žalobce dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz. 16. Z dopisu žalované ze dne 12. 4. 2016 vyplývá, že výpovědní doba v trvání dvou měsíců počala běžet dne 1. 2. 2016. Vzhledem k tomu, že v době od 2. 2. 2016 do 7. 4. 2016 byl žalobce uznán dočasně práce neschopným a ochranná doba tak přesáhla výpovědní dobu, pracovní poměr skončí uplynutím zbývající části výpovědní doby, a to dnem 5. 6. 2016. 17. Z posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2016 bylo zjištěno, že žalobce je invalidní od 9.4.2016 pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v jehož důsledku poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Žalobce je schopen po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. 18. Z posudku o invaliditě ze dne 31. 7. 2018 vyplývá, že invalidita dále trvá a míra poklesu pracovní schopnosti se stanov