64 C 57/2019-157 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se svou žalobou, odeslanou do datové schránky Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 18. 4. 2019, domáhal po žalované peněžitého plnění ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím, jako nemajetkové újmy. Ve své žalobě uvedl, že dne 4. 12. 2015 došlo na , adresa, , na přechodu pro chodce, ke sražení , jméno FO, (syna žalobce) řidičem autobusu, společnosti , právnická osoba, , panem , jméno FO, , který byl za tento skutek uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. , spisová značka, . Po této nehodě byl zdravotní stav syna žalobce (dále jen „poškozený“) velmi vážný, mimo jiné utrpět frakturu lebky, pohmoždění lebky s nitrolebečním krvácením, oboustranné pohmoždění plic aj. Poškozený musel absolvovat mnohačetné operace, přesto však je trvale a zásadně postižen na zdraví (je ochrnutý na všechny končetiny, imobilní, je trvale upoután na lůžko a je závislý na pomoci druhých) a jeho zdravotní stav se dlouhodobě nikterak závažně nelepší. V současné době je poškozený hospitalizován (ode dne 30. 5. 2017) v , právnická osoba, ., provozovna , jméno FO, , kde jej žalobce pravidelně navštěvuje. Předtím byl léčen ve Fakultní nemocnici , adresa, , ve Fakultní nemocnici , Anonymizováno, a , podezřelý výraz, . Od ledna 2016 se začal zdravotní stav poškozeného zlepšovat, začal otvírat oči v září 2016 pak došlo ke zlepšování motoriky poškozeného. Následně však v prosinci 2016 došlo ke stagnaci zdravotního stavu poškozeného a v lednu 2017 prodělal poškozený epileptický záchvat. Před dopravní nehodou byl poškozený společníkem obchodní společnosti , právnická osoba, a jednatelem společnosti , právnická osoba, , žil ve společné domácnosti se svou družkou , jméno FO, , kdy z tohoto soužití se jim narodily děti , jméno FO, a , jméno FO, (vnoučata žalobce). Žalobce rodinu poškozeného pravidelně navštěvoval a těšil se z jejich přítomnosti, byl s nimi téměř denně ve spojení, s poškozeným má žalobce silný citový vztah. Před příchodem žalobce a poškozeného do České republiky, žila rodina žalobce v , Anonymizováno, . Po příchodu do České republiky byl žalobce na poškozeném finančně závislý, poškozený žalobce podporoval částkou 8 500 Kč měsíčně. Otec poškozeného tak utrpěl v souvislosti se zvlášť závažným ublížením na zdraví poškozeného mučivé duševní útrapy. Kvalita rodinného života žalobce byla v důsledku nehody jeho syna rapidně snížena ve všech aspektech. Z tohoto důvodu pak požaduje odškodnit peněžitou náhradou vyvažující plně jeho utrpení. Pasivní legitimace žalované je pak odvozena z ust. § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., Zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění předpisů pozdějších (dále jen „zákon“) ve spojení s ust. § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších (dále jen „o. z.“), když společnost , právnická osoba, , jako provozovatel dopravního prostředku odpovídá za újmu na zdraví způsobenou poškozenému a žalovaná je jako pojistitel škůdce (společnosti , právnická osoba, ) povinna uhradit žalobci újmu způsobenou mu v souvislosti s dopravní nehodou poškozeného. Žalovaná je tak povinna plnit za pojištěného, neboť žalobce vůči ní uplatnil své právo na plnění. V tomto smyslu také žalovaná částečně plnila, když žalobci pojistné plnění (odčinění duševních útrap), pouze však ve výši 500 000 Kč, poskytla. Před podáním žaloby, žalobce (zastoupen advokátem) vyzval žalovanou, dne 12. 4. 2019 k plnění zbylé částky (1 500 000 Kč) předžalobní výzvou postupem podle ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanská soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen „o. s. ř.“). Na tuto výzvu však žalovaná nereagovala a žalobci jím požadované, zbývající plnění, neposkytla.2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě (dne 28. 10. 2019), v reakci na usnesení podepsaného soudu ze dne 24. 9. 2019, č. j. , spisová značka, (kvalifikovaná výzva) uvedla, že nesporuje skutečnost, že došlo k výše uvedené dopravní nehodě, kterou byla způsobena újma na zdraví poškozenému, a že za tuto nehodu odpovídá řidič autobusu společnosti , právnická osoba, , tedy společnosti, jež byla pojištěna u žalované (pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Předmětné vozidlo (Mercedes 6301, reg. značky , SPZ, ), které srazilo poškozeného bylo tak pojištěno u žalované. Žalovaná však činí spornou výši nemajetkové újmy požadované žalobcem v souvislosti s újmou na zdraví poškozeného, jež byla způsobena dopravní nehodou. Respektive uvedla, že plnění ve výši 500 000 Kč, které žalobci vyplatila, jako odškodnění duševních útrap, považuje za dostačující a přiměřené a v rámci slušnosti, kdy plnění v této výši jsou poskytována pozůstalým v případech úmrtí, což však tento případ není. Naopak, nárok žalobce (částka 1 500 000 Kč) je nutno považovat za nadsazený. Závěrem navrhla žalobu žalobce zamítnout.3. Žalovaná následně své vyjádření ještě doplnila (dne 2. 12. 2020), když vznesla námitku promlčení nároku žalobce, podle ust. § 635 o. z. ve spojení s ust. § 620 o. z. Uvedla, že k dopravní nehodě došlo dne 4. 12. 2015 a lhůta k uplatnění nároku uplynula 4. 12. 2018, přičemž řízení bylo zahájeno až dne 18. 4. 2019. Pro počátek běhu promlčecí lhůty je pak podstatná vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Nárok žalobce byl tak dne 4. 12. 2018 promlčen. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soud ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , spisová značka, a rozsudky Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, a č. j. 30 145/2019-35 a dále na rozsudek městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č. j. , spisová značka, .4. V reakci na toto podání žalované žalobce uvedl, s odkazem na žalovanou uvedený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č. j. , spisová značka, (rozsudek se týkal nároků matky a sestry poškozeného na náhradu nemajetkové újmy způsobené jim v souvislosti dopravní nehody poškozeného), že lhůta pro uplatnění jeho nároku není promlčena. Městský soud v Praze dospěl v této věci k závěru, že promlčecí lhůta v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu duševních útrap, vzniklých v souvislosti s dopravní nehodou poškozeného uplynula dne 23. 9. 2019. V předmětné věci však podal žalobce svou žalobu dne 18. 4. 2019. Dále ve svém podání analyzoval ust. § 635 odst. 2 o. z. ve vztahu k ust. § 2959 o. z., a s oporou k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018 uvedl, že pro jeho nárok je podstatná míra zásahu do života osob blízkých primární oběti a je třeba zohledňovat v jakém rozsahu a kvalitě se primární oběť podílela na společenském životě s danými blízkými osobami v minulosti ve srovnání s tím, v jakém rozsahu a kvalitě se primární oběť, s ohledem na svůj nynější zdravotní stav podílí na společném životě s danými blízkými osobami po škodné události. Odškodnění podle ust. § 2959 o. z. má odpovídat míře zásahu do života osob blízkých. Je tedy tak zřejmé, že primární oběť (poškozený) je vyřazena ze všech oblastí společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící vážným zdravotním stavem. Pro začátek běhu promlčecí lhůty tak není podstatný okamžik dopravní nehody (4. 12. 2015) ale až okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o závažnosti a trvalosti zdravotního stavu poškozeného. V rámci trestního řízení vůči viníkovi dopravní nehody se ke zdravotnímu stavu poškozeného vyjádřil v září 2016 znalec, který uvedl, že zlepšení zdravotního stavu poškozeného je z lékařského hlediska téměř nereálné. Z toho tedy plyne, že tuto prognózu nemohl znát žalobce v okamžiku dopravní nehody (4. 12. 2015). Ze správ lékařských institucí (přiložených k žalobě) je pak patrno, že se postupně zdravotní stav poškozeného maličko zlepšoval, přičemž ke stagnaci zlepšování zdravotního stavu poškozeného došlo až v prosinci 2016, tedy rok po dopravní nehodě. Žalobce se tak mohl dozvědět o závažnosti a nezvratnosti zdravotního stavu poškozeného nejdříve v záři 2016. Dále žalobce uvedl, že výklad ust. § 635 odst. 2 o. z. je nejasný a nemůže jít k tíži žalobce, když výklad tohoto ustanovení žalobcem byl dříve prezentován jako správný některými soudy a teprve až po podání žaloby stanovil sjednocující výklad Nejvyšší soud, obdobně nález Ústavního soud ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 76/17. Dřívější výklad promlčení práva na pojistné plnění vycházel pak z principu 1+3, tedy promlčecí lhůta začala plynout až po jednom roku od škodní události, a trvala od tohoto okamžiku běžela 3 roky. Námitku promlčení nároku, vznesenou žalovanou, je pak ve světle výše uvedeného nálezu Ústavního soud nutno považovat za rozpornou s dobrými mravy a představuje zjevné zneužití práva.5. Po jednání soud (dne 22. 3. 2021) kde žalobce požádal o lhůtu 30 dnů k doplnění jeho žalobních tvrzení, pak ve svém podání ze dne 20. 4. 2021 rozvinul svá žalobní tvrzení o oprávněnosti a včasnosti jím podané žaloby. Zejména doplnil, že byl o zdravotním stavu poškozeného informován omezeně od družky poškozeného paní , jméno FO, a domníval se, na základě