64 C 58/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 4. 1. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 995 Kč (dlužného příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů ve výši 6 695 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním vymáhání práva ve výši 300 Kč) s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 695 Kč za období ode dne 2. 3. 2022 do zaplacení), to vše do patnácti dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu. Dále požadovala přiznat na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že je právnickou osobou veřejného práva, založenou na základě zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ zákon“) a je příjemcem příspěvku, do garančního fondu, placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu s výše uvedeným zákonem. Tímto návrhem se tak žalobkyně domáhala zaplacení tohoto příspěvku po žalovaném, neboť ten v rozporu s tímto zákonem měl v období od 20. 8. 2019 do 30. 11. 2019 nepojištěný osobní automobil se zdvihovým objemem válců nad 1 800 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], které ač nepojištěno bylo evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Výše uvedené vozidlo tak bylo žalovaným nepojištěno po dobu 103 dní, a tedy v rozporu s ust. § 1 odst. 2 zákona. Žalobkyně má proto podle ust. § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek za provoz nepojištěného motorového vozidla. Dle ust. 4 § odst. 3 zákona ve spojení s vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ vyhláška“), činí výše příspěvku pro uvedený typ nepojištěného vozidla sazbu 65 Kč za každý jeden, nepojištěný den provozu vozidla. V této věci pak bylo vozidlo provozováno jako nepojištěné po dobu 103 dní, výše nárokovaného příspěvku tak za toto období dosáhla částky 6 695 Kč. V souladu s ust. § 4 odst. 6 zákona žalobkyně, před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaného vyzvala výzvou (ze dne 16. 12. 2021), aby ve lhůtě 60 dní příspěvek ve výši 6 695 Kč uhradil. Splatnost příspěvku pak nastala dne 1. 3. 2022. Na tuto výzvu však žalovaný nereagoval a ničeho žalobkyni neuhradil. Žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil, ani na další upomínky žalobkyně a ani na výzvu inkasní [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] . Podle ust. § 4 odst. 4 zákona pak má Česká kancelář pojistitelů nárok na náhradu nákladů spojených s mimosmluvním uplatněním práva na příspěvek, tato paušální náhrada nákladů je představována částkou ve výši 300 Kč. Před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně (již zastoupená právním zástupcem) vyzvala žalovaného, dne 30. 10. 2022, k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou podle ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o. s . ř.“). Také po této výzvě žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas – žalobkyně v návrhu a žalovaný na základě tzv. doložky proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 o. s. ř., jež byla obsažena ve výzvě k vyjádření se k žalobě (usnesení č. j. 64 C 58/2023-26 ze dne 4. 3. 2023). 5. Soud na základě předložených listinných důkazů (zjištěné údaje o vozidle, výzva k úhradě, upomínka o úhradu nedoplatku, dokladů o doručení, předžalobní upomínky s dokladem o odeslání) dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný, jakožto vlastník motorového vozidla [registrační značka], nesplnil (v období od 20. 8. 2019 do 30. 11. 2019) dle níže uvedených ustanovení povinnost, sjednání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Ke splnění povinnosti odvést, za toto období, příspěvek do garančního fondu ČKP (částka 6 695 Kč) byl žalobkyní vyzván výzvou ze dne 16. 12. 2021. Splatnost tohoto příspěvku pak nastala ke dni 1. 3. 2022. 6. Dle § 1 odst. 2 zákona musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel splněna povinnost pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. 7. Dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou osoby povinné k zaplacení příspěvku společně a nerozdílně povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. 8. Dle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše sazby je stanovena vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 9. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 10. Jelikož žalovaný, v rozporu s ust. § 1 odst. 2 zákona, neměl v období od 20. 8. 2019 do 30. 11. 2019, pojištěné své motorové vozidlo, byl povinen uhradit žalobkyni příspěvek do garančního fondu za každý nepojištěný den provozu tohoto vozidla, a to dle vyhlášky. V posuzovaném případě se jednalo o vozidlo se zdvihovým objemem válců nad 1 800 cm3 do 2 500 cm3, kde denní sazba příspěvku činí 65 Kč (§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky). Vozidlo pak nebylo pojištěno celkem 103 dnů. K plnění (ve lhůtě 60 dnů) byl žalobkyní vyzván výzvou ze dne 16. 12. 2021, kdy dlužná částka příspěvku do garančního fondu byla vyčíslena na částku 6 695 Kč (103 x 65 Kč). 11. Protože však žalovaný tuto povinnost (odvést příspěvek do garančního fondu) nesplnil, a to ani přes zaslanou výzvu a upomínky, má žalobkyně nárok i na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky. 12. Z důvodu, že žalobkyně, jí navrženými listinnými důkazními prostředky, prokázala svá skutková tvrzení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 13. Jelikož se žalovaný dostal s peněžitým plněním (hrazení příspěvku) do prodlení (splatnost příspěvku nastala dne 1. 3. 2022), má žalobkyně nárok na úrok z prodlení podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, tj. ve znění od 1. 2. 2021. 14. Třídenní lhůtu k plněné (pariční lhůtu) určil soud s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl podepsaný soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 226 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč (položka 2, bod 1, písm. a) sazebníku soudních poplatků), podle zákona č. 594/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších. Dále jsou v této částce obsaženy náklady zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží celková odměna ve výši 400 Kč za 2 úkony právní služby, převzetí a příprava zastoupení podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ A. T.”) a návrh ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) A. T., podle ust. § 14b odst. 1 bod 1 A. T. (tarifní hodnota sporu, částka 6 995 Kč); za každý jeden úkon právní služby 200 Kč. Dále paušální náhrada nákladů řízení v celkové výši 200 Kč podle ust. § 14 odst. 5 písm. a) A. T.; za každý jeden, výše uvedený, úkon právní služby 100 Kč. Jelikož je advokát plátcem daně z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty náleží mu daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč (součet částek odměny odvokáta- 400 Kč a paušální náhrady nákladů advokáta- 200 Kč), tedy částka 126 Kč (ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Dále náleží žalobkyni postupem podle ust. §§ 1 a 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, částka ve výši 100 Kč, jako náhrada nákladů úkonu předžalobní výzva. Z obsahu spisu je patrno, že ještě před tím, než žalobkyně vyzvala žalovaného, prostřednictvím svého právního zástupce, k úhradě dlužné částky (příspěvek do garančního fondu) předžalobní výzvou ze dne 30. 9. 2022, tak jej vyzvala k úhradě dlužné částky nejdříve sama (Výzva k úhradě přísp