68 C 855/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 127 081,08 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovanou stranou na její žádost smlouvu o půjčce na kliknutí, v níž se banka zavázala poskytnout žalované straně úvěr ve sjednané výši a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet. Žalovaná strana však dle tvrzení v žalobě nesplácena úvěr dle smluvních podmínek a splátky řádně nezasílala. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalované přistoupila banka dne [datum] k zesplatnění úvěru, čímž se stal celý dluh splatný. Žalobkyně požaduje v soudním řízení vedle úhrady dlužné částky rovněž zaplacení sjednaných úroků z jistiny úvěru a s ohledem na prodlení žalované strany s úhradou dluhu dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru. Žalovaná strana dluh ani po výzvě dle ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. neuhradila. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje od uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a bankou. 2. Žalovaná prostřednictvím ustanoveného opatrovníka vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů založených ve spise a dále uvedla námitky k dostatečnosti posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně, v důsledku čehož navrhla posouzení nároku žalobkyně pouze jako bezdůvodného obohacení v rozsahu zesplatněné jistiny a částečné zamítnutí žaloby v rozsahu zbývajících nároků. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: [příjmení] uzavřela se žalovanou stranou na její žádost smlouvu o půjčce na kliknutí, v níž se banka zavázala poskytnout žalované straně úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaná strana se zavázala tento úvěr splácet v 61 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 011,79 Kč spolu se smluvním úrokem 20,90 % p.a., a to vždy do 20. dne v měsíci a s dalšími poplatky dle této Smlouvy a Ceníku. Na základě předmětné smlouvy byl žalované straně dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, jak zjistil soud z předloženého výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná strana však nesplácena úvěr dle smluvních podmínek a splátky nezasílala řádně a včas, jak soud zjistil rovněž z výpisu z běžného účtu. Vzhledem k tomuto porušení smluvních podmínek přistoupila banka v souladu s ust. čl. 12 písm. b) Produktových podmínek k zesplatnění úvěru, čímž se stal celý dluh splatný. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce rovněž zaslala žalované straně písemnou předžalobní upomínku ze dne [datum], kterou ji vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalované straně bylo dále zasláno oznámení o postoupení pohledávky dne [datum]. Soud dále zjistil z listin doložených žalobkyní, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované jednak z informací poskytnutých žalovanou v návrhu úvěrové smlouvy, pokud jde o příjem žalované, jehož výši též prověřila mimořádným výpisem z běžného účtu žalované. Pokud jde o výdajovou stránku, stanovila banka na základě interního ekonomického modelu odhad na základě statistických dat ČSÚ. Dále byla provedena lustrace v interních i externích systémech ([spisová značka] a [příjmení]) s negativním výsledkem pokud jde o existenci dalších spotřebitelských závazků (Protokol o ověření úvěruschopnosti ze dne [datum], listina [anonymizováno] s dotazem ze dne [datum]). 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. předchůdkyně žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované straně do sjednané výše peněžní prostředky a žalovaná strana se zavázala poskytnuté peněžní prostředky navýšené o sjednaný úrok z úvěru dojednaným způsobem splatit. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle ust. § 2395 a násl. OZ, tj. jako smlouvu o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná strana peněžní prostředky čerpala, sjednaným způsobem je však, včetně úroku a poplatků, nesplácela. Předchůdkyně žalobkyně proto postupovala v souladu se smluvním ujednáním, obsaženým v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, a od smlouvy odstoupila. Vzhledem k tomu vznikla žalované straně povinnost vrátit dosud nesplacenou část poskytnutého úvěru, včetně sjednaného úroku a poplatků, jak je v žalobě požadováno. Jelikož žalovaná strana dlužnou částku neuhradila, dostala se do prodlení a předchůdkyni žalobkyně v souladu s ust. § 1970 OZ vzniklo právo na úrok z prodlení a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky trvá pro žalovanou až do jejího úplného uhrazení. Pokud jde o žalovanou namítané nedostatečné ověření schopnosti žalované splácet zapůjčené prostředky (úvěruschopnost), soud s odkazem na ustanovení § 84 an. zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, i aktuální judikaturu (např. viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) shledal posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní za dostatečné, neboť kromě lustrace zejména v registrech dlužníků, též lustrací jejích skutečných měsíčních příjmů v rámci běžného účtu splnila i podmínku nutné objektivity ověření uváděných skutečností. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 022,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 355 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 127 081,08 Kč sestávající z částky 6 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 560 Kč ve výši 4 107,60 Kč.