68 C 890/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 26 742,97 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovanou stranou na její žádost smlouvu o půjčce [anonymizována dvě slova], v níž se banka zavázala poskytnout žalované straně úvěr ve sjednané výši, a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet. Žalovaná strana však dle tvrzení v žalobě nesplácela úvěr dle smluvních podmínek a splátky řádně nezasílala. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka dne [datum] k zesplatnění úvěru, čímž se stal celý dluh splatný. Žalobkyně požaduje v soudním řízení vedle úhrady dlužné částky rovněž zaplacení sjednaných úroků z jistiny úvěru a s ohledem na prodlení žalované strany s úhradou dluhu dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru. Žalovaná strana dluh ani po výzvě dle ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. neuhradila. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje od uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a bankou. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: [právnická osoba] uzavřela se žalovanou stranou na její žádost smlouvu o půjčce [anonymizována dvě slova], v níž se banka zavázala poskytnout žalované straně úvěr ve výši 210 000 Kč a žalovaná strana se zavázala tento úvěr splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 516 Kč spolu se smluvním úrokem 23,9 % p.a., a to vždy do 20. dne v měsíci a s dalšími poplatky dle této Smlouvy a Ceníku. Na základě předmětné smlouvy byl žalované straně dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 210 000 Kč, jak zjistil soud z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaná strana však nesplácela úvěr řádně a včas. Vzhledem k tomuto porušení smluvních podmínek přistoupila banka v souladu s Produktovými podmínkami k zesplatnění úvěru, čímž se stal celý dluh splatný. O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce rovněž zaslala žalované straně písemnou předžalobní upomínku ze dne [datum], kterou ji vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalované straně bylo dále zasláno oznámení o postoupení pohledávky dne [datum]. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. předchůdkyně žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované straně do sjednané výše peněžní prostředky a žalovaná strana se zavázala poskytnuté peněžní prostředky navýšené o sjednaný úrok z úvěru dojednaným způsobem splatit. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle ust. § 2395 a násl. OZ, tj. jako smlouvu o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná strana peněžní prostředky čerpala, sjednaným způsobem je však, včetně úroku a poplatků, nesplácela. Předchůdkyně žalobkyně proto postupovala v souladu se smluvním ujednáním, obsaženým v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, a od smlouvy odstoupila. Vzhledem k tomu vznikla žalované straně povinnost vrátit dosud nesplacenou část poskytnutého úvěru, včetně sjednaného úroku, jak je v žalobě požadováno. Jelikož žalovaná strana dlužnou částku neuhradila, dostala se do prodlení a předchůdkyni žalobkyně v souladu s ust. § 1970 OZ vzniklo právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky trvá pro žalovanou stranu až do jejího úplného uhrazení. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 790 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 338 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 742,97 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.