70 C 555/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 39 471,83 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovanou stranou na její žádost smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, na základě které byla žalované straně vydána kreditní karta a poskytnut úvěr na kreditní kartě. Nedílnou součástí smlouvy byly [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky banky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen„ Ceník“). Žalovaná strana se zavázala kreditní kartu (úvěr) splácet a to v souladu s Obchodními podmínkami, tj. měsíčně splácet povinnou minimální splátku uvedenou na výpisu z kartového účtu a to včetně sjednaného úroku z úvěru a poplatků. Žalovaná strana podle obsahu žalobních tvrzení porušila svoje smluvní povinnosti, když čerpaný úvěr řádně a včas nesplácela. Vzhledem k tomu právní předchůdkyně žalobkyně využila svých smluvních oprávnění, úvěr ke kreditní kartě prohlásila za splatný v celé výši a žalovanou stranu vyzvala k úhradě celkové dlužné částky, která sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 38 971,83 Kč, částky 3 688,30 Kč coby úroků a částky 500 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Celková výše dluhu vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty. Žalobkyně požaduje v soudním řízení vedle úhrady dlužné částky rovněž zaplacení sjednaných úroků z jistiny úvěru a to v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v Obchodních podmínkách, podle kterého je oprávněna od splatnosti nadále, až do úplného zaplacení veškerých pohledávek, úročit dlužnou částku úrokovou sazbou sjednanou podle smlouvy a uveřejněnou v aktuálně platném Ceníku. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované strany s úhradou dluhu dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje od uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], a.s. přičemž právní předchůdkyně žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou stranou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností [právnická osoba] 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalovaná strana prostřednictvím ustanovené opatrovnice ve svém vyjádření k žalobě kromě námitek co do práva na náhradu nákladů řízení, uplatnila pouze námitky k místní příslušnosti zdejšího soudu s odkazem na ustanovení § 84, resp. 85 odst. 1 o.s.ř, když dle jejího názoru je s ohledem na bydliště žalovaného příslušný [název soudu], neboť žalobkyní uplatněná prorogační doložka dle § 89a o.s.ř. uvedená ve smlouvě nemůže být aplikována v případě fyzické osoby – spotřebitele. Žalobkyně v této otázce naopak odkázala na ustanovení čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), dle kterého by byl místně příslušný soud v místě sídla banky, která poskytla úvěr, tedy [název soudu]. Tomuto názoru žalobkyně však nelze přisvědčit, neboť žalobkyně sice správně namítá aplikaci Nařízení Brusel I bis, protože z důvodu cizí státní příslušnosti žalovaného se jedná o řízení s cizím prvkem, ovšem zmíněný čl. 7 Nařízení se nevyužije ve věcech týkajících se spotřebitelských smluv, jimiž jsou dle čl. 17 Nařízení mj. dle písm. c) smlouvy ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Taktomu je v tomto případě, protože žalovaný měl k datu uzavření smlouvy bydliště v České republice a smlouva byla uzavřena s bankou jakožto osobou, která provozuje podnikatelské činnosti v České republice a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Žalovaný v době zahájení řízení až dosud je osobou neznámého pobytu, neboť jeho pobyt na území ČR dle sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne [datum] skončil na adrese [adresa žalovaného]. Zároveň pokusy soudu o doručení žaloby na adresu žalovaného na území [příjmení] [jméno] nebyly úspěšné se sdělením, že je osobou neznámého pobytu. V takovém případě ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU C [číslo] ([právnická osoba] proti [jméno] [jméno] [příjmení]) jsou příslušné k rozhodnutí soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, jestliže nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území EU. Aplikace § 84, § 85 odst. 1, stejně jako § 86 odst. 1 a 2 o.s.ř. pro určení místní příslušnosti je však vyloučena z důvodu absence evidovaného místa pobytu žalovaného na území ČR a absence české státní příslušnosti žalovaného. Stejně jako, jak správně namítla opatrovnice žalovaného, aplikace ustanovení § 89a o.s.ř., kdy ve spotřebitelských smlouvách je vyloučeno jeho použití. Za takového stavu by zdejšímu soudu nezbylo, než se in eventum obrátit na Nejvyšší soud ČR dle § 11 odst. 3 o.s.ř. k rozhodnutí o místní příslušnosti. Takový postup se však její v této fázi řízení a vzhledem ke známe praxi Nejvyššího soudu ČR, kdy již v obdobných případech bylo rozhodnuto o příslušnosti soudu, u kterého byla podána žaloba, jako v rozporu se zásadou procesní ekonomie, kdy navíc není zřejmý ani žádný potenciální přínos takového ryze formalistického postupu pro žalovaného, který se tohoto řízení neúčastní a jedná prostřednictvím ustanovené opatrovnice. Proto se soud bez dalšího spokojil pouze s konstatováním své mezinárodní pravomoci dle Nařízení Brusel I bis. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: [příjmení] uzavřela se žalovanou stranou dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní smlouvy byly též obchodní podmínky, všeobecné obchodní podmínky banky a Ceník. Obsahem této smlouvy byl banky poskytnout žalované straně úvěrový rámec až do 40 000 Kč, který mohla žalovaná strana čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěry byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaná strana se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků (viz Ceník část 5.3 Kreditní karty, bod 4. Splácení karty). Dle bodu X. 5 obchodních podmínek byla žalovaná strana povinna hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle bodu X. 5 obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Dle ust. čl. XVI. 1. (i) obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně žádost žalované strany o vydání kreditní karty schválila, kartu žalované straně vydala, ta ji užívala a jejím prostřednictvím čerpala peněžní prostředky a to jak ve formě hotovostních výběrů, tak ve formě plateb u obchodníků za použití kreditní karty. Z předložených měsíčních výpisů z účtu pak vyplynulo, že žalovaná strana stanovené minimální měsíční splátky řádně nesplácela. Žalobkyně z tohoto důvodu smlouvu písemně ukončila a žalovanou stranu vyzvala k úhradě aktuální dlužné částky. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce rovněž zaslala žalované straně písemnou předžalobní upomínku, kterou ji vyzvala k úhradě dlužné částky, když za tímto účelem jí poskytla náhradní lhůtu. Žalované straně byla dále zaslána oznámení o opakovaném postoupení pohledávky, včetně oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením