74 C 70/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou dne [datum] k [název soudu] se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu“), jež mu byla způsobena nesprávným úředním postupem v podobě porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě. K porušení této povinnosti došlo v rámci přestupkového řízení vedeném [stát. instituce], jakožto správním orgánem prvního stupně, odvolacího správního řízení vedeném [anonymizována dvě slova] [územní celek], a dále v rámci navazujícího soudního řízení dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ s.ř.s.“) o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedeném [název soudu], resp. [název soudu] rozhodujícím o kasační stížnosti. Celé řízení trvalo celkem 3 roky, 9 měsíců a 16 dnů. Základní částka peněžitého zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu žalobce činí 15 000 za každý jeden rok trvající řízení a částka o polovinu nižší za první dva roky řízení. Žalobce dále uvádí, že v souladu s § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti státu může být základní částka přiměřeně zvýšena či snížena. Tato skutečnost je reflektována rovněž i metodikou Nejvyššího soudu. Stran zvýšení základní částky žalobce poukazuje zejména na samotnou povahu řízení o přestupku, jakožto řízení o obvinění trestní povahy ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv. Díky povaze tohoto řízení lze dovodit závažný zájem žalobce, jakožto tehdejšího obviněného, aby toto řízení bylo skončeno v co nejkratší době. Žalobce v této skutečnosti spatřuje důvod pro zvýšení základní částky o 20 %. Další důvod pro zvýšení základní částky pak žalobce spatřuje ve skutečnosti, že byl projednáván„ pouze“ dopravní přestupek, který nevyžadoval rozsáhlejší a náročnější dokazování ze strany rozhodujících správních orgánů. Právě„ banalita“ (zde představována skutečností, že nebylo potřeba složitějšího dokazování) projednávané věci pak představuje důvod pro zvýšení základní částky o dalších 20 %. Důvody pro snížení základní částky naopak představuje skutečnost, že řízení bylo projednáváno na čtyřech stupních (před správním orgánem prvého stupně, odvolacím správním orgánem, krajským soudem a Nejvyšším správním soudem). Dle metodiky je tato skutečnost důvodem pro snížení základní částky o 40 %. Žalobce vycházel z této procentuální míry snížení základní částky i navzdory skutečnosti, že dva ze„ stupňů“ tvořilo rozhodování před správními orgány. Celkové výše újmy žalobce vyjádřené v penězích tak činí 41 250 Kč. Společně s nárokem na náhradu újmy se žalobce rozhodl uplatnit nárok rovněž na příslušenství v podobě úroků z prodlení. Za začátek prodlení žalobce považuje den následující po dni, co byl nárok uplatněn u ministerstva. Za den prodlení žalované tedy žalobce považuje [datum] (srov. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Svůj nárok žalobce uplatnil v souladu s § 6 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu u žalované. 2. Žalovaná se bránila podané žalobě, když zdůraznila, že nepovažuje délku tohoto řízení za nepřiměřenou, a to s ohledem na skutečnost, že řízení bylo vedeno nejen dvěma instancemi v rámci správního řízení, ale délka zahrnuje i řízení před Krajským soudem a Nejvyšším správním soudem. Je nepochybné, že s narůstajícím počtem orgánů, které se na předmětném řízení podílejí, roste úměrně tomu i délka celého řízení. Zároveň platí, že i v případě průtahů v řízení nemusí být celková délka řízení nepřiměřená a naopak. Žalovaná dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, ze dne 10. 3. 2011, ve kterém dospěl k závěru, že je třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může být mimo jiné to, že řízení nemohlo v osobnostní sféře účastníka řízení vyvolat žádnou citelnou újmu. Přiměřenost délky řízení se mimo jiné hodnotí s ohledem na složitost řízení, chování poškozeného, postup správních orgánů a rovněž význam řízení pro poškozeného, resp. co je pro poškozeného v sázce. Žalovaná má za to, že v případě žalobce nemohlo dojít ke vzniku nemajetkové újmy v důsledku délky předmětného řízení. Ostatně žalobce její vznik ani netvrdí. Tento svůj závěr žalovaná odůvodňuje tak, že žalobci hrozilo pouze uložení pokuty ve výši 3.500 Kč. Možný rámec pro uložení pokuty se v tomto případě pohyboval pouze v rozmezí 2.500 Kč až 5.000 Kč. Jde tedy o zcela bagatelní částku. Lze poznamenat, že tzv.„ v sázce“ nebylo vzhledem k charakteru přestupku ani přičtení bodů v rámci bodového hodnocení řidiče. Zároveň již od okamžiku vydání rozhodnutí správním orgánem I. stupně měl žalobce vzhledem k zásadě zákazu reformatio in peius naprostou jistotu, že mu v řízení nebude uložena sankce vyšší. Je třeba též zdůraznit, že okolností, která vznik nemajetkové újmy vyvrací, může být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel právě za délku daného řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl uložen trest. Příslušné řízení je tedy pouze logickým důsledkem protiprávní činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Tento závěr plyne z rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2595/2010, ze dne 31. 8. 2011. Dle žalované tak daném případě presumovaná újma žalobci nevznikla, a není tedy co odškodňovat. Žalovaná též opakovaně zdůrazňuje, že poskytnutí odškodnění v jakékoliv formě by bylo dle jejího názoru v tomto případě v rozporu s dobrými mravy, obecnou zásadou slušnosti a veřejným pořádkem. 3. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že: Dne [datum] vypracoval Městský úřad oznámení o zahájení řízení ve věci správního deliktu provozovatele vozidla podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. proti žalobci [číslo jednací]. Žalobce byl zároveň předvolán k ústnímu jednání na den [datum]. Tato písemnost byla žalobci doručena dne [datum]. Dne [datum] se konalo ústní jednání ve věci, na něž se řádně obeslaný žalobce bez omluvy nedostavil. Dne [datum] vypracoval [anonymizována tři slova] [číslo jednací], jímž uznal žalobce vinným ze správního deliktu provozovatele vozidla podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., za což mu uložil pokutu ve výši 3.500 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] bylo Městskému úřadu doručeno blanketní odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne [datum], a to prostřednictvím datové schránky žalobcova zmocněnce, [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO]. Dne [datum] vypracoval Městský úřad výzvu k odstranění vad podaného odvolání. Tato výzva byla zmocněnci žalobce doručena dne [datum]. Dne [datum] bylo Městskému úřadu opětovně doručeno blanketní odvolání žalobce, a to prostřednictvím datové schránky zmocněnce (viz [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [číslo]). Dne [datum] vypracoval Krajský úřad rozhodnutí [číslo jednací], jímž odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Městského úřadu ze dne [datum] potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (viz Spis [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [číslo] [spisová značka]). Dne [datum] žalobce podal proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne [datum] správní žalobu ke Krajskému soudu. Tentokrát již byl zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, se sídlem [adresa]. Dne [datum] vydal Krajský soud rozsudek č. j. [číslo jednací], jímž žalobu zamítl (viz [anonymizována tři slova] [obec] [pobočka] [anonymizováno] [spisová značka]). Dne [datum] podal žalobce proti rozsudku Krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Dne [datum] vydal Nejvyšší správní soud rozsudek č. j. [číslo jednací], jímž kasační stížnost žalobce zamítl. Téhož dne nabyl tento rozsudek právní moci (viz [anonymizována tři slova] [spisová značka]). Nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy byl uplatněn u žalované dne [datum] (viz shodná tvrzení účastníků při ústním jednání). 4. Skutkově tak lze shrnout, že se žalobcem bylo vedeno [stát. instituce], jakožto správním orgánem prvního stupně přestupkové řízení zahájené dne [datum rozhodnutí]. Rozhodnutí [číslo jednací], byl žalobce uznán vinným ze správního deliktu provozovatele vozidla podle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., za což mu byla uložena pokutu ve výši 3.500 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Na základě odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo v řízení pokračováno před Krajským úřadem [územní celek] a dále v rámci navazujícího soudního řízení dle zákona č. 150/2002 Sb. s.ř.s. bylo rozhodováno o žalobě žalobce proti rozhodnutí správního orgánu. O žalobě bylo rozhodováno v řízení vedeném [název soudu]. Proti rozhodnutí spr