76 C 125/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 27. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 850 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že jako příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy je na základě„ Zřizovací listiny“ oprávněna hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání. Dne 26. 7. 2021 provedla žalobkyně odtah vozidla [registrační značka], o čemž byl sepsán protokol, vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovaného, zaslala mu oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, informovala ho o částce za odtah a jejím navyšování za každý další den parkování vozidla, vyzvala žalovaného k úhradě částky za odtah a parkovného dle příslušného nařízení hlavního města Prahy. Parkovné je počítáno za každý započatý den vždy dle příslušného nařízení, které je v tento den platné a účinné. Dluh žalované je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky ke dni podání žaloby činila 19 850 Kč. Žalovaný, ač upomínán, pohledávku žalobkyně ani zčásti neuspokojil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl o žalobě bez jednání za souhlasu obou účastníků dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze zřizovací listiny ze dne 26. 5. 2020 příspěvkové organizace [anonymizována dvě slova] [územní celek] soud zjistil, že hlavní město Praha zřídilo žalobkyni, která je oprávněna odstraňovat silniční vozidla z místních komunikací a umísťovat je na střeženém parkovišti. [jméno] hlavního města Prahy nařízením [číslo] stanovila maximální ceny za nucené odtahy, a sice tak, že maximální cena za jeden nucený odtah vozidla činí 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť činí za první až třetí i jen započatý den 250 Kč/den, od čtvrtého dne do 180. dne 400 Kč/den a 50 Kč za každý den od 180. dne. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] soud zjistil, že dne 26. 7. 2021 byl sepsán protokol o odtahu motorového vozidla [registrační značka], z místa na adrese [adresa], a to na základě ust. § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Odtah dle záznamu v protokolu provedla žalobkyně. Z Osvědčení o registraci vozidla soud zjistil, že vozidlo [registrační značka] bylo poprvé zaevidováno v roce 2009, od 7. 6. 2022 je jako provozovatel a vlastník evidován v registru vozidel žalovaný. Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 26. 7. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 19 850 Kč, coby dluhu na nákladech za odtah a parkovné vozidla [registrační značka]. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani po zaslání výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 18. 4. 2022. 5. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené. 7. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Podle ust. § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Podle ust. § 1968 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl vlastníkem vozidla, které bylo ve smyslu ust. § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., nuceně odtaženo a následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní. Jelikož žalovaný ponechal vozidlo na střeženém parkovišti, stíhá ho i povinnost zaplatit cenu za parkovné. V řízení nebylo žalovaným tvrzeno (a ani se z provedeného dokazování nepodává), že by žalovaný včas splnil svou platební povinnost, a proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit, a to včetně úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 vyhlášky (písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.