78 C 26/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne 6. 12. 2022 domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 43 997,37 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení za spotřebovaný plyn. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli [anonymizováno 8 slov]. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za plyn dodaný v období od 22. 12. 2021 do 20. 2. 2022 částku ve výši 25 356,19 Kč, na základě faktury [číslo] ze dne 25. 2. 2022, která byla splatná ke dni 11. 3. 2022 (dále jen„ Faktura [číslo]“). Žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému za plyn dodaný v období od 21. 2. 2022 do 2. 5. 2022 částku ve výši 18 641,18 Kč, na základě faktury [číslo] ze dne 6. 5. 2022, která byla splatná ke dni 20. 5. 2022 (dále jen„ Faktura [číslo]“). Žalovaný však neuhradil ničeho. Celkovou dlužnou částku ve výši 43 997,37 Kč pak žalovaný neuhradil ani poté, co mu byla dne 21. 11. 2022 zaslána předžalobní upomínka. 2. Soud zvolil postup dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl o věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu, která mu byla doručena dne 24. 4. 2023, a kterou jej soud vyzval, aby se jednak vyjádřil ve věci samé a dále, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nevyjádřil. Soud uvedený postup zvolil i přesto, že žalobkyně s ním vyjádřila nesouhlas ve svém vyjádření ze dne 6. 4. 2023, avšak s ohledem na to, že soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl na základě předložených listinných důkazů, nejevilo se soudu v souladu se zásadou hospodárnosti účelné nařizovat jednání. 3. Soud na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl k těmto právním závěrům: 4. [anonymizováno 7 slov] soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 12. 2021 uzavřena [anonymizována čtyři slova]. Z Faktury [číslo] její přílohy soud zjistil, že za období od 22. 12. 2021 do 20. 2. 2022 žalovaný odebral od žalobkyně plyn za celkovou částku 25 356,19 Kč, přičemž ze zálohy nebyla uhrazena žádná částka. Z Faktury [číslo] její přílohy soud zjistil, že za období od 21. 2. 2022 do 2. 5. 2022 žalovaný odebral od žalobkyně plyn za celkovou částku 18 641,18 Kč, přičemž ze zálohy nebyla uhrazena žádná částka. Žalovaný tak měl za poskytnuté služby zaplatit částku 43 997,37 Kč. Konečně soud z předžalobní výzvy a podacího lístku zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala ke splnění svého dluhu. 5. Soud všechny provedené důkazy hodnotil podle ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků a má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 6. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok žalobkyně vzniklý na základě zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Energetický zákon“). 8. Podle ust. § 72 odst. 2 Energetického zákona„ Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem.“ 9. S ohledem na to, že žalovaný svůj dluh do dnešního dne nezaplatil a je tedy, v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužné částky i právo na úrok z prodlení. 10. Právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud považoval nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení za oprávněný a žalobkyni tak jí požadovaný nárok přiznal. 11. Vzhledem k výše uvedenému vzal soud za zjištěné a prokázané, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky ve výši 43 997,37 Kč a žalovaný tuto dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradil. S ohledem na tento závěr soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 938 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 760 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 997,37 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.