63 C 13/2020-259 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se po změně žaloby spočívající v jejím rozšíření připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , a částečném zastavení řízení týmž rozhodnutím, jakož i částečným zastavením řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 46 852 406,73 Kč, a to z titulu náhrady újmy způsobené mu na zdraví nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci a náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci na jeho přirozeném právu.Žalobní tvrzení2. Žaloba byla odůvodněna tím, že Magistrát města , adresa, , odbor stavebního úřadu („stavební úřad“), pochybil, když při objektivně nezměněných poměrech v místě stavby velkoskladu drogerie , jméno FO, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, („stavba“), jejíž byl žalobce stavebníkem, považoval pro účely vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení bezpečnostní podmínky Stavby za splněné, zatímco v řízení o kolaudaci stavby podmiňoval vydání kolaudačního rozhodnutí splněním bezpečnostních podmínek (ve vztahu k objektům pro skladování a výrobu výbušnin). Stavební úřad se totiž nezabýval včas v rámci v rámci územního a stavebního řízení otázkou bezpečnosti stavby z hlediska jejího umístění ve vztahu k objektům pro skladování a výrobu výbušnin závodu , Anonymizováno, , společnosti , právnická osoba, . Je přitom jeho povinností mimo jiné zkoumat, zda dokumentace stavby splňuje požadavky týkající se veřejných zájmů, mezi nimi též ochrana zdraví a života). Umístění stavby tak pravomocně povolil, aby následně v kolaudačním řízení požadoval po žalobci prokázání splnění nově formulovaných bezpečnostních podmínek.3. Obvodní báňský úřad v , Anonymizováno, ani Český báňský úřad neudělil žalobci jako stavebníkovi výjimku z předpisů stanovených k ochraně staveb v nebezpečné vzdálenosti od objektů pro skladování a výrobu výbušnin. Stavební úřad proto nevydal souhlas k užívání stavby postavené v souladu s uzemním a stavebním povolením, ačkoliv před tím vydal souhlas k jejímu předběžnému užívání. Na základě vydaného souhlasu s předběžným užíváním stavby žalobce kompletně přemístil svůj podnik do té doby provozovaný v pronajatých prostorách do stavby velkoskladu , jméno FO, . Ten kompletně a nově vybavil zařízením, nábytkem, skladovými regály, manipulační technikou, novými IT systémem a PC stanicemi, zabezpečovací technikou a zaměstnal zde zaměstnance. Žalobce celkově zprovoznil svůj podnik v nových podmínkách.4. Před místním šetřením ve správním řízení o kolaudaci stavby Obvodní báňský úřad v , Anonymizováno, zahájil šetření o umístění stavby ve vztahu k objektům skladování a výroby výbušnin závodu , Anonymizováno, . Zjistil, že stavba je umístěna v nepovolené vzdálenosti od těchto objektů. Žalobci nebyla k jeho žádosti udělena výjimka z nedodržení stanovené dovolené vzdálenosti od objektů pro skladování a výrobu výbušnin. Nebyla mu stavebním úřadem ani prodloužena doba předběžného užívání stavby tak, aby bylo možné stávající stav, který žalobce nijak nezavinil, rozumně a legitimně vyřešit. Stavební úřad z výše uvedených důvodů rozhodl o zamítnutí návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil všemi legitimními prostředky, včetně podání žaloby na , Anonymizováno, na zdržení se ohrožování výrobou a skladováním výbušnin.5. I přes výše uvedené bylo rozhodnutí o nevydání kolaudace potvrzeno a nabylo právní moci. Žalobce tak stavbu bez svého zavinění nemohl užívat, přišel o provozovnu svého podniku a postupně i o něj samotný. Nebyl schopen splácet závazky vůči bance a dalším věřitelům. Z náhlého nečekaného překvapivého a zároveň bezvýchodného stavu zhoršovaného frustrací žalobce z manipulací s jeho právy podle potřeby orgánů státní správy se žalobce psychicky zhroutil a byl nucen vyhledat pomoc psychiatra.6. Od poloviny roku 1997 byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti pro rychle se zhoršující závažné psychické problémy, a tato dočasná pracovní neschopnost trvala až do poloviny roku 1998. Dne 12. 6. 1998 byl žalobce v důsledku dlouhodobého závažného psychického stavu uznán plně invalidním. Žalobci je vyplácen od roku 1998 měsíčně invalidní důchod ve výši 6 070 Kč až 11 061 Kč, dnes až 13 172 Kč. Z dávek invalidního důchodu jsou žalobci exekučně strhávány srážky na splacení jeho dluhů, které v důsledku nesprávného úředního postupu nebyl žalobce schopen splatit.7. Stát, který dluhy žalobce zapříčinil, „obstavil“ žalobci majetek a strhává mu v rozporu s dobrými mravy v exekuci srážky z jeho invalidního důchodu. A to každý měsíc cca 20 let. Žalobce se stal v důsledku nesprávného úředního postupu státu člověkem žijícím pod hranicí životního minima, utlumen léky a pod trvalým tlakem bez jakékoliv vlastní možnosti tento stav změnit jinak než rozhodnutím soudu, ke kterému se logicky upnul.8. V příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalobce, který měl prosperující a dále se rozvíjející podnik (ale i osobní majetek) a všechny své závazky vyrovnány, přišel o svůj prosperující podnik (a nakonec i o veškerý osobní majetek), stal se dlužníkem, a nejenom on, ale i jeho rodina čelí stálému tlaku a nevybíravému jednání exekutorů narušujících nedotknutelnost obydlí a osobní svobodu žalobce a jeho rodiny.9. Proti žalobci jako povinnému je v důsledku nezákonného postupu státu vedeno více exekucí, přičemž byl naprosto jednoznačně negativně ovlivněn tímto život žalobce i život celé jeho čtyřčlenné rodiny. Žalobce musel a stále musí trpět stovky exekučních výkonů a velké množství dalších úkonů spojených s uplatňováním práv věřitelů, jejichž pohledávky vznikly výhradně v důsledku nesprávného úředního postupu. Žalobce nemá v současné době téměř žádný majetek a majetek, který mu zůstal, je zatížen právy třetích osob, věřitelů.10. Žalobce byl ve své podstatě zbaven svobody a svobodného rozhodování, majetku, příjmů, schopnosti pracovat, plánovat, emočně vnímat, chtít a alespoň přiměřeným způsobem důstojně existovat ve společnosti. V důsledku dlouhodobého hlubokého stresu, deprese a užívání chemických návykových léků žalobce trpí další dlouhou řadou závažných poruch, bolestí a obtíží. Žalobce je trvale v situaci, kdy se stydí za své jméno, evidenční adresu, svůj zdravotní stav i za svůj život. To vše s trvalým pocitem bezmoci, nespravedlnosti, ztráty důvěry bez možnosti nápravy. Stávající stav žalobce trvale frustruje, psychicky jej ničí a přivádí k beznaději a zoufalství, k agresivním i sebevražedným myšlenkám. Žalobce si uvědomuje, že byla zmařena jeho několikaletá náročná práce, následně celá produktivní část života, i skutečnost, že tento stav nelze odčinit.11. S ohledem na výše uvedené žalobci vznikla v důsledku nedovoleného a závadného jednání orgánu státu mimořádně vysoká neodčinitelná újma na zdraví ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („o. z.“), v podobě nevratného závažného poškození zdraví a překážky lepší budoucnosti žalobce. Žalobce uplatňuje nárok na její náhradu ve výši 23 352 406,73 Kč, z toho:− 3 803 855 Kč za vytrpěnou bolest ztížení společenského uplatnění, duševní útrapy a trvalé následky. Náhrada je požadována od 2. pol. 1996 do 1. 1. 2022.− 63 544,73 Kč za náhradu účelně vynaložených nákladů s péčí o zdraví (nákup léků) od počátku roku 1997 až do 15. 2. 2023− 401 454 Kč za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti− 19 083 553 Kč za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do 2. 9. 202012. Kromě výše uvedeného žalobce dále nárokuje ve smyslu ustanovení § 2956 o. z. k odčinění újmy žalobce na jeho přirozeném právu chráněném ústavními principy, podle kterých „je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana“ (ČI. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) a „státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“ (ČI. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) a podle kterých, je „vlastnické právo omezitelné pouze v případě kolize s jiným základním právem nebo v případě nezbytného prosazení ústavně aprobovaného veřejného zájmu a za náhradu“ (yvz. ČI. 11 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky), a zásadami o. z., podle kterých „soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým“ a podle kterých „má každý právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti“ nemajetkovou újmu za duševní útrapy v celkové výši 23 500 000 Kč, a to s ohledem na veškeré okolnosti případu žalobce zřetele hodné, tj. zneužití moci orgánu státní správy a soudů. Výše uvedené útrapy byly vyvolány tím, že došlo výše popsaným způsobem k zásahu do žalobcova− Práva na zdraví− Vlastnického práva− Práva na důstojnost vážnost a čest− Práva na soukromíVyjádření žalova