14 C 53/2020-371 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 048 652 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení z dané částky v zákonné výši za období od 7. 2. 2020 do zaplacení) z titulu bezdůvodného obohacení za užívání části pozemku parc č. , Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, zapsaného na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, , k.ú. , adresa, (dále též „pozemek“ či „pozemek p. č. , Anonymizováno, “).2. Žalobkyně uvedla, že je vlastníkem uvedeného pozemku. Vlastnické právo nabyla ze zákona, a to podle § 879c zákona č. 40/2964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „obč. zák.“). Daný pozemek byl totiž žalobkyni na základě hospodářské smlouvy č. j. , spisová značka, ze dne 23. 3. 1981 přenechán do trvalého užívání a žalobkyně podala žádost o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické. Do katastru nemovitostí bylo vlastnické právo žalobkyně zapsáno na základě souhlasného prohlášení sepsaného mezi žalobkyní a , Anonymizováno, , jednající , právnická osoba, , ze dne 17. 4. 2019, č. j. , spisová značka, .3. Na části předmětného pozemku o výměře , Anonymizováno, m2 je umístěna komunikace III. třídy (ulice , adresa, a , adresa, ) a přilehlé chodníky a parkoviště, jejichž vlastníkem je podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o pozemních komunikacích“), žalovaný. Uvedený pozemek byl tedy v období od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2019 co do výměry 3 446,1 m2 využíván žalovaným za účelem provozování dané místí komunikace a přilehlých chodníků a parkovišť.4. Žalovaný tak získal v rozhodném období bezdůvodné obohacení ve výši 1 048 652 Kč. Tato částka se rovná výši obvyklého nájemného určeného podle cenových výměrů Ministerstva financí č. 01/2017, č. 01/2018 a č. 01/2019, neboť v daném případě se jedná o regulované nájemné.5. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky, v níž ho vyzvala, aby bezdůvodné obohacení vydal nejpozději do deseti dnů od doručení výzvy. Žalovaný do podání žaloby (a ani později) požadovanou částku žalobkyni nezaplatil.6. Na jednání dne 22. 5. 2025 vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 127 118 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně za období od 7. 2. 2020 do zaplacení. Jelikož žalovaný s tímto částečným zpětvzetím souhlasil, soud výrokem I tohoto rozsudku řízení v předmětné části zastavil (§ 96 o. s. ř.).7. Žalovaný nárok neuznal. Uvedl, že část pozemku, na které se nachází pozemní komunikace (a parkoviště a chodníky), nesplňuje podmínky § 879c obč. zák. Na pozemku se již minimálně od roku 1966 nachází místní komunikace a minimálně od 80. let 20. století se zde nachází i parkoviště a chodníky. K rozhodnému datu, tj. ke dni 1. 7. 2001, se zde nacházel oplocený sportovní areál žalobkyně a mimo něj místní komunikace, chodníky a parkoviště. Tato část pozemku byla využívána širokou veřejností, a nikoliv pouze pro účely sportovního areálu, není tak možné, aby u ní byly splněny podmínky § 879c obč. zák. Žalobkyně s dotčenou částí pozemku nikdy nehospodařila, neprováděla její údržbu. Veřejně přístupná komunikace, chodník a parkoviště nejsou ani funkčně spjaty se sportovním areálem žalobkyně.8. Druhým důvodem, proč žalobkyně nemohla nabýt vlastnické právo na základě daného zákonného ustanovení, je to, že neměla právo trvalého užívání k celému pozemku p. č. , Anonymizováno, . Hospodářskou smlouvou ze dne 23. 3. 1981 sice bylo žalobkyni svěřeno právo trvalého užívání k pozemku označenému č. kat. , adresa, m2. Žalovaný v této souvislosti poukazoval na to, že v době, za kterou je žádáno vydání bezdůvodného obohacení, pozemek p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zaujímal výměru , Anonymizováno, m2.9. Jelikož žalobkyně nesplnila podmínky § 879c obč. zák., nemohla nabýt vlastnictví k pozemku, a souhlasné prohlášení je tak neplatné. Žalobkyně byla nadto do katastru nemovitostí zapsána až dne 23. 4. 2019, nemá tak právo na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2019.10. Žalovaný sporoval i to, že by byl vlastníkem chodníku a parkoviště. Nesouhlasil ani s výší náhrady za bezdůvodné obohacení. V tomto ohledu tvrdil, že výši bezdůvodného obohacení nelze bez dalšího stanovit odkazem na cenové věstníky; ty určují pouze cenu maximální. Předložil proto v řízení znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , hodnota, , ze kterého je dle žalovaného nutno vycházet. Náhradu za bezdůvodné obohacení je dle daného posudku nutno určit metodou simulovaného nájemného (propočtem z obvyklé ceny části pozemku), neboť nelze nalézt srovnatelný vzorek nájemních smluv.11. Žalovaný dále tvrdil, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, a to vzhledem k okolnostem nabytí pozemku žalobkyní.12. V reakci na procesní obranu žalovaného žalobkyně uvedla, že otázka vlastnického práva je postavena najisto, a tato plyne z listu vlastnictví doloženého žalobkyní. Vlastnictví žalobkyně tak vyplývá z veřejné listiny, která je nadána presumpcí správnosti. Tato nebyla žalovaným vyvrácena. Vlastnické právo žalobkyně vzniklo přímo ze zákona, a to ke dni 1. 7. 2001, nikoliv na základě souhlasného prohlášení. Záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí byl pouze deklaratorní. Žalobkyně dále konstatovala, že chodník a parkoviště jsou součástmi místní komunikace, která je vlastněná žalovaným. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by její nárok měl být z důvodu spekulativního nabytí dotčeného pozemku v rozporu s dobrými mravy. Odkaz žalovaného na to, že hospodářská smlouva se týkala pozemku o menší výměře, žalobkyně označila za irelevantní. Plocha, kterou pozemek p. č. , Anonymizováno, zaujímal v době vzniku bezdůvodného obohacení, je tvořena pouze pozemky, které žalobkyni byly dány do trvalého užívání na základě hospodářské smlouvy ze dne 23. 3. 1981. Nadto, výměra pozemku není právně závazným údajem, a nelze tak na jejím základě zpochybnit nabytí vlastnického práva žalobkyní. Pozemek p. č. , Anonymizováno, byl žalobkyni předán k trvalému užívání hospodářskou smlouvou ze dne 23. 3. 1981, a to jako stavební místo pro výstavbu sportovního areálu. Za účelem výstavby daného sportovního areálu měla žalobkyně v k. ú. , adresa, svěřeny do trvalého užívání i další pozemky, a to na základě hospodářských smluv ze dne 28. 2. 1977 a ze dne 1. 4. 1977. Pozemky svěřené žalobkyni do trvalého užívání jsou zastavěny stavbami s čísly popisnými i stavbami bez čísla popisného. Pozemek p. č. , Anonymizováno, vznikl z původních pozemků pozemkového katastru p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, . Tyto pozemky v jejich souhrnné výměře , Anonymizováno, m2 byly žalobkyni svěřeny do bezplatného užívání hospodářskou smlouvou ze dne 23. 3. 1981. Výměra pozemku p. č. , Anonymizováno, se v průběhu času měnila. Dle hospodářské smlouvy jeho výměra v dané době činila , Anonymizováno, m2. Následně na základě geometrického plánu č. , hodnota, , zapsaného pod , Anonymizováno, , došlo ke sloučení parcel do parcely č. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2. V době přechodu vlastnického práva (ke dni 4. 9. 2001) měl daný pozemek výměru , Anonymizováno, m2 a byl zastavěn stavbami bez čísla popisného (šatnami na fotbal, fotbalovým hřištěm, sportovními kurty a vnitro-podnikovou komunikací). Výměra pozemku v době, za kterou je žádáno vydání bezdůvodného obohacení, je , Anonymizováno, m2, neboť jeho hranice se od doby podání žádosti o změnu trvalého užívání na právo vlastnické změnily a dělením vznikly nové pozemky (p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, ). Žalobkyně následně požádala o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické. Její vlastnické právo tak vzniklo přímo ze zákona. Došlo k naplnění podmínek § 879c obč. zák. a nabytí pozemku ze zákona. Námitky žalovaného týkající se souhlasného prohlášení jsou tudíž irelevantní. Stejně tak jsou bez významu tvrzení žalovaného, že část pozemku, na které se nachází pozemní komunikace, parkoviště a chodník, nesplňuje podmínky § 879c obč. zák., neboť nesouvisí s provozem budovy ve vlastnictví žalobkyně, tj. se sportovním areálem. Ustanovení § 879c obč. zák. hovoří o pozemcích, nikoliv o jejich částech. Na pozemku se přitom nacházely stavby ve vlastnictví žalobkyně.13. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by pro určení výše bezdůvodného obohacení bylo možno využít znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, . Byla názoru, že musí existovat srovnatelný vzorek nájemních smluv. Žalovaná však tyto znalci nepředala, čímž zabránila určení bezdůvodného obohacení srovnávací metodou na základě srovnání cen obdobných nájmů. Znalec měl nadto dle žalobkyně určit při stanovení výše simulovaného nájemného obvyklou cenu celého pozemku, nikoliv pouze cenu části zastavěné stavbami žalovaného. Znalec měl dále využít jiné srovnávané vzorky, a to vzorky týkající se nikoliv pozemků s