14 C 84/2022-107 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12.4.2022 domáhala přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení za zdaňovací období červen 2015, které bylo zahájeno 27. 7. 2015 podáním daňového přiznání za červen 2015 a trvalo do 12. 3. 2022, tedy po dobu 6 let a 7 měsíců. Tvrdí, že průtahy byly způsobeny zejména pomalou činností správních orgánů a Městského soudu v , Anonymizováno, , přičemž sama k nim nijak nepřispěla. Řízení se týkalo nároku na odpočet DPH ve výši 267 608 Kč, přičemž žalobkyně uvedla, že vzhledem ke ztrátě hospodaření za rok 2015 šlo o věc pro ni zásadní. Výši požadovaného zadostiučinění odvozuje od stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, zohledňuje inflaci a navrhuje částku 100 917 Kč, zvýšenou o 20 % z důvodu mimořádných průtahů v řízení před daňovými orgány, a o dalších 20 % z důvodu mimořádných průtahů v soudním řízení, tedy celkem 145 320 Kč. Nárok uplatňuje podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., s odkazem na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Současně požaduje úrok z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 13. 10. 2022 do zaplacení.2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Uvádí, že žalobkyně podala celkem 13 obdobných žalob za jednotlivá zdaňovací období prosinec 2014 až prosinec 2015, přičemž všechny vycházejí ze stejných skutkových tvrzení. Podle žalované jde o jediné řízení, které má být posouzeno jako jeden nárok, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 1021/2010), aby se zabránilo duplicitnímu odškodnění. Namítá překážku litispendence, neboť o stejném nároku se již vede řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , a navrhuje zastavení řízení podle § 104 odst. 1 ve spojení s § 83 odst. 1 o. s. ř., případně jeho přerušení do skončení dříve zahájených řízení.3. K průběhu řízení žalovaná uvádí, že správce daně i Odvolací finanční ředitelství postupovali v souladu se zákonem, délka odvolacího řízení byla odůvodněna složitostí věci a nutností prodloužení lhůty schváleného , Anonymizováno, . Připouští průtah v soudním řízení před , Anonymizováno, , avšak tvrdí, že celková délka řízení byla přiměřená vzhledem ke složitosti případu, mezinárodnímu prvku a počtu stupňů řízení. Pokud by soud dospěl k závěru o nepřiměřené délce, žalovaná považuje za dostačující konstatování porušení práva, nikoli finanční kompenzaci, s odkazem na marginální význam věci pro žalobkyni. Argumentuje, že žalobkyně se účastnila podvodu na DPH, což potvrdil NSS, a její nejistota spočívala pouze v tom, zda bude protiprávní jednání odhaleno, což podle judikatury NS (např. sp. zn. 30 Cdo 4387/2015) vyvrací vznik nemajetkové újmy. Dále uvádí, že žalobkyně neprokázala zásah do své psychické sféry, nepodala podnět proti nečinnosti a sama žádala o prodloužení lhůt.4. Žalovaná odmítá aplikaci lhůt správního řádu na daňové řízení, odkazuje na § 262 daňového řádu a judikaturu NSS (7 Afs 39/2022), a tvrdí, že přiměřenost délky řízení nelze posuzovat jen podle numerické délky, ale i podle složitosti věci. K výši nároku uvádí, že navyšování základní částky o inflaci nemá oporu v právním řádu ani ve Stanovisku Nejvyššího soudu, což potvrzuje i judikatura Ústavního soudu (např. sp. zn. III. ÚS 1303/21). Na základě uvedeného žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu a přiznání náhrady nákladů řízení.5. Žalobkyně v replice zdůrazňuje, že žalovaná sama potvrdila průtahy v daňovém řízení, což spolu s průtahy u , Anonymizováno, dokládá nepřiměřenou délku celého řízení. Tvrdí, že nemajetkovou újmu není třeba dokazovat, protože platí domněnka její existence při nepřiměřené délce řízení. Odmítá argument žalované o daňovém podvodu, neboť nebyl prokázán nepoctivý úmysl a pojem „daňový podvod“ nelze ztotožňovat s trestným činem. Podle žalobkyně řízení bylo skutkově i procesně jednoduché, stát měl možnost jednat rychle, a pomalá činnost jde na jeho vrub. Význam věci pro žalobkyni byl zásadní, a nedbalost při výběru dodavatele nemohla vést k tomu, že by postačilo jen konstatování porušení práva. Dále trval na zvýšení částky o inflaci s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a namítá, že absence výzvy dle § 142a o. s. ř. nemůže být důvodem pro nepřiznání nákladů řízení, protože stát zde nevystupuje v rovném postavení a žalovaná odmítla plnit.6. Žalovaná tvrdí, že význam řízení pro žalobkyni byl pouze nepatrný vzhledem k jejímu vědomému zapojení do daňového podvodu, což potvrzuje judikatura Ústavního soudu (I. ÚS 231/24) i Nejvyššího soudu (30 Cdo 2080/2024). Podle Nejvyššího soudu (28 Cdo 3787/2023) mohla být žalobkyně v nejistotě až od zahájení daňové kontroly dne 1. 9. 2015, nikoli od podání daňového přiznání. Žalovaná zdůrazňuje, že řízení za jednotlivá zdaňovací období tvoří jeden celek, a žalobkyně již obdržela zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva v pilotním řízení (, spisová značka, ), proto je třeba žalobu zamítnout. Argumentuje nejednotnou judikaturou Městského soudu v Praze, avšak poukazuje na rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, (, spisová značka, ), který zamítl obdobný nárok z důvodu konzumace újmy a odmítl multiplikaci nároků. Podle žalované má újma celistvou povahu a nelze ji uměle dělit na jednotlivá zdaňovací období. Žalovaná zdůrazňuje, že řízení za zdaňovací období prosinec 2014 až prosinec 2015 tvoří jeden celek, protože správce daně činil shodné úkony, vydal jediné rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a následně probíhalo společné soudní řízení. Tvrdí, že žalobkyně byla již odškodněna v souvisejících řízeních formou konstatování porušení práva, a její újma je tím zkonzumována. Přiznání dalšího zadostiučinění by vedlo k nepřiměřené multiplikaci nároků a bylo by v rozporu s účelem zákona o odpovědnosti státu.7. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně podala dne 27. 7. 2015 u Finančního úřadu , Anonymizováno, daňové přiznání k DPH za zdaňovací období červen 2015. Dne 1. 9. 2015 byla zahájena daňová kontrola mimo jiné za toto zdaňovací období (protokol č. j. , Anonymizováno, ). V rámci kontroly byly prováděny úkony včetně mezinárodních dožádání do , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a, Anonymizováno, , Anonymizováno, a výslechů svědků. Dne 11. 9. 2017 byla s žalobkyní projednána a podepsána zpráva o daňové kontrole č. j. , Anonymizováno, , čímž byla kontrola ukončena. Na jejím základě vydal správce daně dne 20. 9. 2017 platební výměr č. j. , Anonymizováno, , jímž byla žalobkyni vyměřena daňová povinnost ve výši 230 968 Kč; téhož dne byly vydány platební výměry i za další zdaňovací období prosinec 2014 až prosinec 2015. Proti platebním výměrům podala žalobkyně dne 24. 10. 2017 odvolání, které doplnila 17. 1. 2018. Dne 23. 4. 2018 , Anonymizováno, požádalo , Anonymizováno, o prodloužení lhůty stanovené v pokynu , Anonymizováno, k vyřízení odvolání, č. j. , Anonymizováno, , a to s ohledem na složitost posuzované problematiky a rozsáhlost spisu, který má přibližně 2 000 stran. Dne 26. 4. 2018 , Anonymizováno, prodloužilo lhůtu pro vyřízení předmětného odvolání o 4 měsíce, č. j. , Anonymizováno, .Odvolací finanční ředitelství rozhodlo dne 10. 10. 2018 pod č. j. , Anonymizováno, tak, že odvolání zamítlo; rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 10. 2018. Následně žalobkyně podala dne 21. 12. 2018 správní žalobu k Městskému soudu v , Anonymizováno, , který ji rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ; rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .8. Nespornou skutečností bylo mezi účastníky rovněž uplatnění nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši 145 320 Kč uplatnila přípisem ze dne 12.4.2022, který byl téhož dne žalované doručen. Žalovaná uplatněnému nároku nevyhověla.9. Soud vycházel ze shora uvedených nesporných tvrzení účastníků, neboť skutkový stav, tedy průběh předmětného řízení byl mezi stranami v podstatných okolnostech nesporný, proto soud další dokazování neprováděl.10. Předmětem řízení je daňové řízení pro přiznání DPH za zdaňovací období červen 2015, v němž byla žalobkyni na základě daňové kontroly platebním výměrem vyměřena daň z přidané hodnoty. Žalobkyně podala daňové přiznání za zdaňovací období červen 2015 dne 27. 7. 2015, přičemž dne 1. 9. 2015 byla zahájena daňová kontrola. Ta byla ukončena projednáním a podpisem zprávy o daňové kontrole dne 11. 9. 2017, na jejímž základě vydal správce daně dne 20. 9. 2017 platební výměr, jímž byla žalobkyni vyměřena daňová povinnost. Proti platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, které Odvolací finanční ředitelství zamítlo rozhodnutím ze dne 10. 10. 2018, jež nabylo právní moci dne 21. 10. 2018. Následně žalobkyně podala dne 21. 12. 2018 správní žalobu k Městskému soudu v , Anonymizováno, , který ji rozsudkem ze dne , datum, zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní sou