20 C 224/2024-55 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu dne 4.7.2024, domáhala na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 107 148 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění , právnická osoba, č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 25.12.2013 (dále jen "Pojistná smlouva"), kterou žalobkyně uzavřela jako spotřebitel a žalovaná jako podnikatel. Pojistná smlouva je smlouvou formulářového typu, kdy žalobce neměl možnost ovlivnit její obsah. Rozsah pojistného plnění byl konstruován pomocí aktuální hodnoty podílového účtu pojistníka. Pojištění zaniklo ke dni 1.6.2018. Budoucí pojistné plnění tak závisí na tom, o jaké poplatky či náklady bude snížen podílový účet pojistníka či hodnota samotného fondu, od které se odvíjí nákupní cena podílových jednotek. Hodnota podílového účtu pojistníka je snížena též za pomoci skrytého poplatku, kterým je rozdíl mezi tzv. prodejní a nákupní cenou ve výši až 5%. Hodnota podílového účtu pojistníka je snižována o tzv. počáteční náklady (tedy provizi pro zprostředkovatele). Konstrukce jejich účtování je pro běžného spotřebitele tak nepřehledná, že její dopad nemá šanci vyhodnotit. Smlouva tak obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 55, 56 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen SOZ), který byl do SOZ implementován na základě směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "Směrnice"), a to ujednání čl. 12 odst. 1 ZPP, čj. 12 odst. 4 ZPP a čl. 14 odst. 5 ZPP, neboť není v žádném dokumentu konkretizována výše rizikového pojistného, dalších technických poplatků a nákladů souvisejících s nákupem a prodejem prostředků patřících fondu na nákup a prodej a poplatku za správu fondů a další ujednání, která jsou netransparentní a nepřehledná (např. ujednání upravující princip vytváření počátečních podílových jednotek a akumulačních jednote a následné snižévání podílového účtu pojistníka o náklady související s uzavřením pojistných smluv dle čl. 12 odst. 2 ZPP). Zneužívající povahu žalobkyně dovozovala na základě jejich obsahové neurčitosti (dle § 37 odst. 1 SOZ), v důsledku které žalobkyně nevěděla, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat a snižovala. Uvedená ustanovení jsou i v rozporu s požadavkem poctivosti, což ve výsledku způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Z těchto důvodů je smlouva dle § 55 odst. 2 SOZ absolutně neplatná jako celek. Žalobkyně tak neměla možnost zjistit konkrétní výši různých poplatků, tedy částku, o kterou bude snížena kapitálová hodnota pojištění. Rozsah pojistného plnění je přitom podstatnou náležitostí pojistné smlouvy. Neplatnost jednotlivých zneužívajících ujednání o snižování kapitálové hodnoty pojištění proto způsobuje absolutní neplatnost pojistné smlouvy jako celku. Transparentnost však dle SDEU vyžaduje více, než jen to, aby byla smluvní ujednání srozumitelná z formálního a gramatického hlediska, ale spotřebitelé musí být schopni posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání nebo smlouvy. Soudy mají povinnost posuzovat zneužívající ujednání i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení v podobě přijatých plnění od žalobkyně, které má povinnost žalobkyni vrátit podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. Žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila pojistné ve výši 180 000 Kč a při ukončení pojištění jí žalovaná vyplatila odkupné ve výši 72 852 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 107 148 Kč. Žalovaná odmítla tuto částku přes výzvy žalobkyně vyplatit. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení, požaduje žalobkyně zárověň zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne prvního dne prodlení žalované. Skutečnost, že se jedná o neplatnost v důsledku zneužívajících ustanovení má vliv i na posouzení případné námitky promlčení, neboť v takovém případě by soud měl vycházet z práva Evropské Unie (viz rozsudek SDEU ve věci C-485/19 ze dne 22.4.2021). Ke stejným závěrům dospěly i soudy v rámci své rozhodovací praxe, neboť některá (esenciální) ustanovení smlouvy je nutno považovat za zneužívající smluvní ujednání, k němuž se nepřihlíží podle § 1815 NOZ. Žalobkyně má také za to, že její nárok není promlčen v subjektivní, ale ani v objektivní promlčecí době, neboť se o neplatnosti Pojistné smlouvy dozvěděla až dne 13.5.2024, tedy ve chvíli, kdy se obrátila na svého právního zástupce a teprve od té doby jí začala běžet subjektivní promlčecí doba. To vše vyplývá z platné judikatury, např. z nálezu ÚS sp. zn. III.ÚS 2127/21, jakož i z rozhodutí NS např. z rozsudku sp. zn. 33 Cdo 670/2022-179 a též i z četných rozhodnutí Městského soudu v Praze (např. sp.zn. 29 Co 173/2023). Uplynutí objektivní promlčecí doby pak vylučuje judikatura Soudního dvora EU, kterou rovněž potvrdil MS v Praze, neboť vyhotovení Pojistných smluv žalovanou je nekalou obchodní praktikou, za níž musí nést žalovaná odpovědnost. Pokud by se snad soud s tímto neztotožnil, pak by měl posoudit námitku promlčení jako v rozporu s dobrými mravy. Žalobce žádným způsobem neplatnosti Pojistné smlouvy nezavinil a nemohl ji ani předpokládat u tak renomované pojišťovny, jakou je žalovaná. Žalovaná se tak na úkor žalobce zvýhodnila a jednala tak v rozporu s § 6 NOZ. Žalovaná při vznesení námitky promlčení rovněž není v dobré víře, neboť od počátku si musela být vědoma, že se na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje a svým jednáním narušuje princip spravedlnosti ve vztahu k žalobci (k tomu viz nález ÚS sp. zn. III. ÚS 2552/18 a sp. zn. III. ÚS 2700/15). Dobrou víru žalované vylučuje rovněž fakt, že pokud si žalobce musel být od počátku vědom neplatnosti smlouvy, pak o neplatnosti smlouvy musela vědět i žalovaná a po celou dobu si přivlastňovala na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, jde o problematiku systémovou. Žalovaná tak námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou uvedenou v ust. § 6 NOZ.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uzavřenou pojistnou smlouvu považuje za platnou a nemohlo tak dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalobkyně. Žalobkyně již od počátku pojistného vztahu byla seznámena se všemi podmínkami pojistné smlouvy a následně byla pravidelně informována o stavu smlouvy a o veškerých nákladech a poplatcích s ní spojených, takže její tvrzení, že s jejich výší nebyla seznámena, není pravdivé. Informace pro klienta obsahují jednak způsob výpočtu a účtování rizikového pojistného, ale i informaci o účtování nákladů a poplatků souvisejících s pojištěním, příp. měl možnost se o tom kdykoliv sama informovat. Pojistná smlouva byla uzavřena v souladu s předpisy platnými v době jejího uzavření. Žalobkyně byla žalovanou pravidelně informována o aktuální hodnotě podílového účtu prostřednictvím výpisů z podílového účtu, tvrzení žalobkyně o existenci skrytého poplatku jsou zcela evidentně nepravdivá a účelová. Co se týká údajné neplatnosti pojistné smlouvy, pak nejvyšší soud v rámci své ustálené rozhodovací praxe (např. rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, ) dovodil, že vadu neurčitosti ujednání dle § 37 SOZ a vadu nepřiměřenosti dle § 56 SOZ nelze směšovat. Tento názor potvrdil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 2438/23 a sp. zn. IV. ÚS 2429/23, podle něhož rozslišování jednotlivých typů vad je zcela v soulasu s právem na spravedlivý proces, přičemž ani ve vztahu ke spotřebiteli není toto rozlišování v jakémkoliv rozporu s jeho právem na domáhání se účinné právní ochrany. Pokud tedy v Pojistné smlouvě zcela chybí nějaká podstatná informace, pak se zcela zjevně jedná o nedostatek spočívající v nejednoznačnosti věcného obsahu, tj. o vadu neurčitosti dle § 37 odst. 1 SOZ, nikoliv o vadu nepřiměřenosti. Žalobkyně dále nijak nespicifikuje, v čem konkrétně spatřuje danou nerovnováhu práva a povinností účastníků smlouvy, neuvádí k tomuto tvrzení jakékoliv důkazy, nespecifikuje újmu, která by jí tím měla vzniknout a z tohoto důvodu jsou její tvrzení v tomto směru nepřezkoumatelná. Pojistná smlouva byla zcela transaparetntní a žalobkyně měla možnost posoudit její ekonomické důsledky. Žalovaná vždy postupovala v souladu se smlouvou, poskytovala žalobkyni pojistné krytí, vyplatila jí částečný odkup pojištění a pravidelně ji informovala o stavu pojištění. V tomto směru se odkázala např. na nález ÚS III. ÚS 3900/12. Ačkoliv žalovaná považovala předmětnou pojistnou smlouvu za platnou, z opatrnosti žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení žalovaného nároku, neboť podle § 107 odst. 1 SOZ, je délka subjektivní promlčecí lhůty dva roky a objektivní podle odst. 2 tři roky a běží od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví a vzniku bezdůvodného obohacení. Za tento okamžik žalovaná považuje již seznámení žalobkyně s textem smluvních ujednání, neboť již z jejcih textu odvozuje důvod jejich neplatnosti. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak zcela promlčeno uplynutím