21 C 149/2023-106 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejích doplnění a po částečném zpětvzetí co do příslušenství domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 180,13 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 180,13 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení) z titulu neoprávněného krácení na mzdě za období , Anonymizováno, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako zaměstnanec dne 1. 8. 1988 uzavřela s žalovanou jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu s místem výkonu práce , Anonymizováno, oblastní pošty , adresa, , pracoviště , adresa, , na pracovní pozici , Anonymizováno, , typová pozice a tarifní stupeň (číslo za pomlčkou): , Anonymizováno, . Mzdovým výměrem ze dne 21. 4. 2020 byla žalobkyni určena základní tarifní hrubá mzda ve výši 22 000 Kč, mzdovým výměrem ze dne 17. 3. 2021 ve výši 23 080 Kč a mzdovým výměrem ze dne 14. 3. 2023 ve výši 24 240 Kč. Dále uvedla, že srovnatelná zaměstnankyně žalované , jméno FO, , narozená 14. 11. 1976, na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak s místem výkonu v , Anonymizováno, , měla dle výplatních pásek za období od října 2020 do března 2021 základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši 25 770 Kč a od dubna 2021 do října 2021 ve výši 26 790 Kč. Dle informací poskytnutých od žalované průměrná základní hrubá měsíční mzda na pozici , Anonymizováno, v , Anonymizováno, od ledna 2021 do března 2021 činila 25 400 Kč až 25 800 Kč, od dubna 2021 do března 2023 činila 26 400 Kč až 26 800 Kč a od dubna 2023 činila 27 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že výši náhrady škody vyčíslila jako rozdíl mezi jí dosaženou základní tarifní hrubou měsíční mzdou a základní tarifní hrubou měsíční mzdou označené srovnatelné zaměstnankyně , jméno FO, , za každý konkrétní měsíc po zohlednění odpracované doby, kterou následně ponížila o 26 %, což odpovídá dani z příjmů fyzické osoby a odvodům na zdravotní a sociální pojištění, a dospěla k dílčím měsíčním nárokům za rozhodné období od září 2020 do září 2023, konkrétně za měsíc září 2020 ve výši 3.240,86 Kč; za měsíc říjen 2020 ve výši 2.028,95 Kč; za měsíc listopad 2020 ve výši 1.812,19 Kč; za měsíc prosinec 2020 ve výši 3.099,92 Kč; za měsíc leden 2021 ve výši 2.789,80 Kč; za měsíc únor 2021 ve výši 2.789,80 Kč; za měsíc březen 2021 ve výši 2.789,80 Kč; za měsíc duben 2021 ve výši 2.386,92 Kč; za měsíc květen 2021 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc červen 2021 ve výši 2.860,66 Kč; za měsíc červenec 2021 ve výši 1.746,53 Kč; za měsíc srpen 2021 ve výši 2.495,68 Kč; za měsíc září 2021 ve výši 2.370,83 Kč; za měsíc říjen 2021 ve výši 2.614,63 Kč; za měsíc listopad 2021 ve výši 2.245,97 Kč; za měsíc prosinec 2021 ve výši 2.578,13 Kč; za měsíc leden 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc únor 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc březen 2022 ve výši 1.670,89 Kč; za měsíc duben 2022 ve výši 2.614,63 Kč; za měsíc květen 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc červen 2022 ve výši 3.465,34 Kč; za měsíc červenec 2022 ve výši 2.091,56 Kč; za měsíc srpen 2022 ve výši 1.551,17 Kč; za měsíc září 2022 ve výši 1.621,68 Kč; za měsíc říjen 2022 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc listopad 2022 ve výši 2.346,39 Kč; za měsíc prosinec 2022 ve výši 1.497,50 Kč; za měsíc leden 2023 ve výši 2.745,40 Kč; za měsíc únor 2023 ve výši 2.608,13 Kč; za měsíc březen 2023 ve výši 2.685,17 Kč; za měsíc duben 2023 ve výši 1.603,95 Kč; za měsíc květen 2023 ve výši 1.843,44 Kč; za měsíc červen 2023 ve výši 1.800,62 Kč; za měsíc červenec 2023 ve výši 1.437,40 Kč; za měsíc srpen 2023 ve výši 1.132,20 Kč; a za měsíc září 2023 ve výši 1,887 Kč, což v součtu činí částku 86 180,13 Kč. Náhrada žalobkyně vypočetla pouze ve vztahu ke skutečně odpracované době, do výpočtu nezapočetla např. náhrady za dovolenou.2. Dále žalobkyně doplnila, že pokud žalovaná v několika paralelních sporech tvrdí, že svůj mzdový systém revidovala v návaznosti na obdobný spor o náhradu škody způsobené nerovným zacházením ve mzdové oblasti u žalované (pozn. soudu spor ve věci , Anonymizováno, vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ) tak, že do procesu stanovení mzdy promítá kritéria předvídaná dle ustanovení § 110 zákoníku práce, tato tvrzení nepodložila žádným relevantním důkazem. Naopak z předkládaných vnitřních předpisů žalované upravujících odměňování vyplývá, že po obsahové stránce k jejich změně zásadně nedošlo a systém odměňování zaměstnanců se již dlouhodobě řídí stejnými pravidly. Uvedla, že žalovaná měla již v minulosti problémy s nerovným odměňováním svých zaměstnanců podle medializovaných informací z října a listopadu 2021, a to v návaznosti na pravomocná soudní rozhodnutí týkající se mzdové diskriminace u řidičů žalované. Žalobkyně má za to, že odůvodnění odlišné mzdy žalobkyně a označené zaměstnankyně rozdíly v kritériích předvídaných § 110 zákoníku práce je pouze účelovým krokem ze strany žalované, které má navodit dojem, že mzdový systém žalované je nastaven spravedlivě a nediskriminačně. K tomu žalobkyně označila dalšího srovnatelného zaměstnance pana , jméno FO, , pracujícího v , Anonymizováno, na stejné pracovní pozici a zařazeného do stejného tarifního stupně jako žalobkyně a označená zaměstnankyně , jméno FO, , jenž vykonal z kvantitativního hlediska více práce u žalované oproti označené zaměstnankyni , jméno FO, , avšak jejich mzda byla téměř totožná. Tato tvrzení a důkazy nasvědčují tomu, že i navzdory tvrzeným rozdílům v kritériích ve prospěch srovnatelného zaměstnance se rozdíly ve výkonosti vyskytují i mezi srovnatelným zaměstnancem a dalšími pražskými zaměstnanci, avšak mzdy těchto zaměstnanců jsou téměř totožné. Takový postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 627/2001, z níž vyplývá, že stanoví-li zaměstnavatel určitou podmínkou pro určitou skupinu zaměstnanců, je povinen tuto podmínku s ohledem na zásadu rovného zacházení vůči nim stejně uplatňovat. Pro širší kontext žalobkyně označila dalšího zaměstnance žalované pana , jméno FO, , jenž rovněž pracoval u žalované v , Anonymizováno, na stejné pracovní pozici jako žalobkyně a již označení zaměstnanci a rovněž pobíral obdobnou mzdu jako zaměstnanci pracující v , Anonymizováno, .3. Na jednání konaném dne 30. 8. 2024 a dne 24. 1. 2025 žalobkyně uvedla, že pracuje na , Anonymizováno, bez specializace , Anonymizováno, , vykonává univerzální činnost, která je prací složitější než práce označené srovnatelné zaměstnankyně, která pracuje na , Anonymizováno, se specializovanými , Anonymizováno, ; a dále vykonává činnost, která přísluší pracovníkům , Anonymizováno, (zajišťuje naskladnění zásilek, provádí pokladní transakce atp.), neboť na pracovišti , adresa, , kde žalobkyně pracuje, tato specializovaná pracovní pozice absentovala. Dále uvedla, že úprava odměňování zaměstnanců nemůže být projevem libovůle zaměstnavatele, systém odměňování musí být nastaven transparentně. K argumentaci žalované o větším pracovním zatížení označené zaměstnankyně , jméno FO, oproti žalobkyni (větší počet provedených transakcí v rozhodném období, větší počet odevzdacích míst) uvedla, že žalovaná toto kritérium ve skutečnosti při stanovení mezd nezohledňovala, a to s ohledem na výkonost , jméno FO, oproti zaměstnankyni , jméno FO, , přičemž oba měli téměř totožnou mzdu. K náplni práce žalobkyně uvedla, že činnost pracovníka vnitřní služby konala nad rámec své pracovní povinnosti, práci mohla odmítnout, neboť nespadala do její náplně práce pracovníka přepážky. Nadto rozsah činnosti pracovníka vnitřní služby, kterou žalobkyně vykonávala, negativně nezasahoval do její činnosti pracovníka přepážky.4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že mzda žalobkyně byla a je v souladu s právními předpisy a vnitřními předpisy žalované. V rozhodném období platila pro systém odměňování směrnice SM-1/2019, verze 5.0 až 10.0. Základní tarifní mzda je ve vnitřních předpisech stanovena jako mzda minimální, není však vyloučeno přiznání vyšší základní tarifní mzdy. Do výše mzdy se promítají předpoklady a požadavky na výkon práce, podmínky jednotlivých pracovišť, na kterých je práce vykonávána, složitost, odpovědnost a namáhavost práce, a to i když se jedná o zaměstnance na stejných typových pozicích. Žalobkyně je v pracovním poměru u žalované od 1. 8. 1988, v žalovaném období pracovala na pozici , Anonymizováno, , typová pozice , Anonymizováno, , tarifní stupeň 7. Žalovaná učinila nespornou základní tarifní mzdu žalobkyně na základě jejích mzdových výměrů. K žalobkyní označené srovnatelné zaměstnankyni uvedla, že , jméno FO, pracovala u žalované na pozici , Anonymizováno, , typová pozice , Anonymizováno, , tarifní stupeň 7, na , Anonymizováno, , adresa, v období do 28. 2. 2023, poté pracovala na , Anonymizováno, , adresa, . Obě , Anonymizováno, mají delší otevírací dobu než , Anonymizováno, , na které pracuje žalobkyně; v žalovaném období měly vyšší zatížení, což klade vyšší nároky na odpovědnost, namáhavost a náročnost práce zaměstnanců, zaměstnanci poměrně často využívají cizího jazyka. Stejně j