21 C 166/2023-101 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím (úroky z prodlení z nárokované částky od , datum, do zaplacení) představující rozdíl mezi jím dosaženou základní tarifní hrubou měsíční mzdou a základní tarifní hrubou měsíční mzdou srovnatelného zaměstnance, která by byla žalobcem dosažena, kdyby měl stejné mzdové podmínky, za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a za , Anonymizováno, . Žalobce uvedl, že konkrétně mu vznikla škoda za měsíc , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, , , Anonymizováno, ve výši , částka, a , Anonymizováno, ve výší , částka, . Za srovnatelné zaměstnance žalobce označil zaměstnance žalované , jméno FO, , adresa, , výše škody byla vyčíslena vůči zaměstnanci , jméno FO, , vyjma škody za měsíc , Anonymizováno, , která byla vyčíslena vůči zaměstnanci , jméno FO, .2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, do , Anonymizováno, zaměstnán u žalované na pozici , Anonymizováno, , tarifní stupeň , Anonymizováno, , s místem výkonu práce v Atrakčním obvodu SPU , adresa, , poštovní kurzy , adresa, . Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobce za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, činila , částka, a za období , Anonymizováno, do , Anonymizováno, činila , částka, . Dále uvedl, že srovnatelný zaměstnanec , jméno FO, , nar. , datum, , na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak pracující na území , Anonymizováno, , měl na základě výplatních pásek za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši , částka, a od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, ve výši , částka, . Rovněž průměrná základní hrubá tarifní mzda byla v rozhodném období u zaměstnanců v , Anonymizováno, vyšší než u žalobce. Tento rozdílný přístup , právnická osoba, k zaměstnancům v rámci odměňování není odůvodněn v souladu se zákoníkem práce, výše měsíční mzdy vychází z místa výkonu práce, resp. sociálněekonomických podmínek v dané lokalitě. Typově jde o shodný případ, jenž řešil Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 2820/20 ze dne , datum, , respektive Nejvyšší soud v rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, .3. Žalobce doplnil, že skutečnost, že mzda je určena v souladu s vnitřními předpisy zaměstnavatele ještě neznamená, že k nerovnému zacházení nemůže dojít, přičemž žalovaná měla již v minulosti problémy s nerovným odměňováním svých zaměstnanců. Dále namítl, že náročnost práce nelze posuzovat pouze podle počtu výměnišť či počtu zastávek zaměstnance žalované na pozici řidič, neboť nelze objektivně určit, zda je náročnější ujet delší trasu či častěji zastavit a vystoupit a nastoupit do vozu. Proces nakládky a vykládky je u řidičů obdobný, všichni musí nakládat zboží efektivně podle toho, v jakém pořadí jej budou vykládat. Nadto každý řidič do vozidla umístí zboží víceméně se stejnou hmotností. Zvýšenou namáhavost, respektive náročnost práce srovnatelného zaměstnance nelze vyvozovat ani z toho, že srovnatelný zaměstnanec údajně častěji jezdí mezi SPU , adresa, a jednotlivými pražskými depy, tj. přepravuje větší množství materiálu než žalobce a vykonává větší množství nakládek a vykládek než žalobce, což znamená vyšší fyzickou zátěž. Žalovaná u hodnocení fyzické zátěže dle žalobce pomíjí skutečnost, že žalobce v porovnání se srovnatelným zaměstnancem musel absolvovat delší přejezdy. Nadto není normou, že řidiči v rámci SPU , adresa, jezdí během jedné směny ke všem výměništím a pokud ano, výměniště jsou v jednom areálu oproti výměništím v menších městech, které jsou na jiném detašovaném pracovišti, proto je posouzení náročnosti individuální a pro každého může být složitější něco jiného. Dále uvedl, že v , Anonymizováno, jsou výměniště specializovaná, a proto je proces nakládky přehlednější a organizačně jednodušší. Žalobce dále nesouhlasí s žalovanou, že větší míra nehodovosti v , Anonymizováno, představuje větší náročnost práce, neboť není zřejmé, jakým způsobem dopadá na výkonnost pražského zaměstnance a dále z žádného předpisu nevyplývá, že tato skutečnost byla zohledněna při stanovení základní tarifní hrubé měsíční mzdy. Argument nemůže být přiléhavý ani z toho důvodu, že všichni řidiči se musí řídit stejnými právními předpisy a zachovávat dostatečnou opatrnost a bdělost.4. K odlišné délce praxe žalobce oproti zaměstnanci , jméno FO, uvedl, že při srovnání zaměstnance , jméno FO, s ostatními , Anonymizováno, zaměstnanci je zřejmé, že délka praxe při odměňování nebyla zohledňována a k prokázání svého tvrzení a jako dalšího srovnatelného zaměstnance označil , adresa, , jenž pracoval u žalované od , datum, a pobíral vyšší mzdu než zaměstnanec , jméno FO, . Zaměstnanec , právnická osoba, dle mzdového výměru ze dne , datum, pobíral základní tarifní hrubou měsíční mzdou ve výši , částka, a na základě mzdového výměru ze dne , datum, ve výši , částka, . Žalovaná se tak svými tvrzeními snaží zastřít nerovné odměňování svých zaměstnanců s ohledem na místo výkonu práce, neboť uvedená kritéria v praxi při stanovování mzdy nezohledňuje. V souvislosti s daným tvrzením žalobce navrhl uložení ediční povinnosti žalované spočívající v předložení informací o všech zaměstnancích pracujících na stejném pracovišti na stejné typové pozici a zařazených do stejného tarifního stupně jako označení srovnatelní zaměstnanci , jméno FO, a , jméno FO, , o výši jejich mzdy, délce praxe, rozvržení pracovní doby, náplni práce, absolvovaných oborných kurzech, měsíčním nájezdu kilometrů a vysvětlení procesu tvorby a realizace mzdového systému u žalované, včetně doložení pracovněprávní dokumentace jednotných uvedených zaměstnanců. Žalobce dále uvedl, že z předkládaných vnitřních předpisů žalované vyplývá, že systém odměňování u žalované je postaven na principu zařazení zaměstnanců do jednotlivých pracovních pozic a tarifních stupňů, tedy pokud žalobce a označený srovnatelný zaměstnanec pracují na stejné typové pozici a jsou zařazeni do stejného tarifního stupně, měli by pobírat stejnou základní tarifní hrubou měsíční mzdu. Žalobce má za to, že žalovanou uváděná kritéria předvídaná ust. § 110 zákoníku práce jsou pouze účelovým krokem ze strany žalované, který má navodit dojem, že mzdový systém žalované je nastaven spravedlivě a nediskriminačně. Žalovaná kritéria pouze zpětně a selektivně aplikuje ve svůj prospěch na jednotlivé případy zaměstnanců domáhajících se náhrady škody z titulu nerovného odměňování, čímž se snaží zastřít skutečnost, že k rozdílům v odměňování svých zaměstnanců dochází zejména z důvodu rozdílného místa výkonu práce.5. Žalovaná nárok žalobce zcela neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žaloba je co do výpočtu nárokované částky nesrozumitelná, není zřejmé, jakým způsobem žalobce k nárokované částce dospěl. Žalovaná uvedla, že mzda žalobce byla stanovena v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy žalované, a to na základě v rozhodném období platné směrnice o odměňování zaměstnanců. Základní tarifní mzda je ve vnitřních předpisech stanovena jako mzda minimální, a proto je možné, aby zaměstnanci byla přiznána i základní tarifní mzda vyšší, a to i v případě totožné pracovní pozice v totožném tarifním stupni. Do konkrétní výše základní tarifní mzdy se promítají předpoklady a požadavky pro výkon práce a rozdílné podmínky jednotlivých pracovišť u žalované. Dále uvedla, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované od , datum, do , datum, , na pozici , Anonymizováno, , typová pozice , Anonymizováno, , tarifní stupeň , Anonymizováno, . Žalovaná doplnila, že žalobce byl od , datum, do , datum, v pracovní neschopnosti. V , Anonymizováno, žalobce nepracoval, neboť pozbyl platnost jeho pracovnělékařský posudek, následně od , datum, do , datum, čerpal dovolenou, proto žádnou práci v měsíci , Anonymizováno, pro žalovanou nevykonal. Mzdovým výměrem ze dne , datum, s účinností od , datum, byla žalobci stanovena základní tarifní mzda ve výši , částka, a ze dne , datum, s účinností od , datum, ve výši , částka, . Dle žalované jsou na řidiče v , adresa, kladeny rozdílné požadavky, a to s ohledem na rozdílnost podmínek jednotlivých pracovišť, tedy i přes stejné pracovní pozice jsou pracovní podmínky na některém p