39 C 188/2024-214 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit každému z žalobců relutární satisfakci 640 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou restitučního řízení. Podáním ze dne 14. října 2025 vzali žalobci z důvodu částečného plnění žalované žalobu zpět v rozsahu dle výroku I. tohoto rozsudku. Soud proto posledně uvedeným výrokem řízení částečně zastavil dle § 96 odst. 2 věty první a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“).Žalobní tvrzení2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobcům byla způsobena nemajetková újma nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení vedeného podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů („zákon o půdě“). Tvrdí, že jejich restituční nárok na vydání původních nemovitostí byl uplatněn právními předchůdci již v roce 1991, avšak příslušný orgán – , právnická osoba, – rozhodl až dne 25. ledna 2024, tedy po více než třiceti dvou letech od zahájení řízení. Takto dlouhá doba je podle žalobců zcela zjevně nepřiměřená a představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů („z. o. š.“).3. Žalobci zdůrazňují, že v průběhu řízení nenastaly žádné objektivní překážky, které by odůvodňovaly jeho prodlení. Správní orgán disponoval dostatečným personálním i finančním aparátem a širokými procesními oprávněními, přesto nečinil kroky k vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Naopak z odůvodnění rozhodnutí , právnická osoba, vyplývá, že pozemky nebyly po celou dobu vůbec řešeny, což žalobci považují za důkaz nečinnosti. Argumenty žalované o složitosti věci a nutnosti provádět šetření či posuzovat zastavěnost pozemků označují za účelové, neboť tyto úkony lze provést standardními prostředky v přiměřené době.4. Podle žalobců bylo nesprávným úředním postupem porušeno jejich právo na projednání věci v přiměřené lhůtě garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících („Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů („Listina“). Odkazují na judikaturu Ústavního soudu (např. nález ze dne 19. května 2010, sp. zn. II. ÚS 862/10) a Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 30 Cdo 3007/2010), podle níž se nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení presumuje a spočívá zejména ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení. Žalobci uvádějí, že tento stav trval nejen po dobu jejich účastenství, ale i v době, kdy byli účastníky jejich právní předchůdci, kteří se konečného rozhodnutí nedožili. Tím byla újma sdílena v celé rodině a její intenzita se v čase zvyšovala.5. Při vyčíslení nároku žalobci vycházejí ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, („Stanovisko“), které stanoví základní částku 20 000 Kč za každý rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Vzhledem k délce řízení (32 let) a jeho významu pro žalobce požadují každý částku 640 000 Kč. Odmítají námitky žalované směřující ke snížení této částky z důvodu údajné složitosti věci či sdílené újmy, neboť řízení neobsahovalo žádné mimořádné komplikace a význam věci pro žalobce byl mimořádný – šlo o nápravu křivd způsobených minulým režimem. V této souvislosti žalobci poukazují i na rozhodovací praxi obecných soudů, které v obdobných případech přiznávají zvýšené zadostiučinění právě pro velký význam řízení pro poškozené.6. Žalobci dále uvádějí, že žalovaná sama uznala základ nároku a po podání žaloby každému z nich poskytla částku 165 875,42 Kč, což vedlo k částečnému zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu. Ve zbytku na žalobě setrvávají a požadují doplacení rozdílu spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 30. listopadu 2024 do zaplacení.Vyjádření žalované7. Žalovaná uznává, že délka předmětného restitučního řízení vedeného podle zákona půdě byla nepřiměřeně dlouhá. Namítá však, že žalobcům již byla poskytnuta přiměřená kompenzace v souladu s aktuální judikaturou. Uvádí, že řízení bylo zahájeno dne 18. prosince 1991 a skončilo právní mocí rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 25. ledna 2024, č.j. , č. účtu, , tedy po více než třiceti dvou letech. Přesto žalovaná zdůrazňuje, že při stanovení výše zadostiučinění je nutno přihlédnout ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 z. o. š., zejména k celkové délce řízení, jeho složitosti, chování poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného.8. Podle Stanoviska se základní částka stanoví ve výši 20 000 Kč za každý rok řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy se poskytuje částka poloviční. V daném případě byla základní částka dále korigována s ohledem na specifické okolnosti. Žalovaná poukazuje na to, že žalobci vstoupili do řízení až v roce 2008 po právní moci usnesení o dědictví po původním žadateli, a proto újma nemohla dosáhnout stejné intenzity jako u jejich právního předchůdce. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. října 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009, podle něhož dědicům svědčí celková délka řízení, avšak míra odškodnění musí být posuzována individuálně a nemusí dosahovat stejné výše jako u původního účastníka.9. Další korekce základní částky žalovaná odůvodňuje sdílenou újmou, neboť v řízení vystupovalo více účastníků se shodným procesním zájmem, což vedlo ke snížení o 20 %. Významné snížení (o 40 %) bylo provedeno také z důvodu složitosti věci. Žalovaná uvádí, že bylo nutno provést rozsáhlé šetření ohledně vyvlastnění pozemků bez vyplacení náhrady, posoudit zastavěnost některých parcel a jejich nezbytnou plochu pro provoz staveb, což si vyžádalo časově náročné úkony. Dále žalovaná zdůrazňuje, že žalobci ani jejich právní předchůdci nevyvíjeli žádnou aktivitu směřující k urychlení řízení. Význam řízení pro žalobce nepřesahoval obvyklý typový význam restitučních věcí, a proto nebyl důvod pro navýšení základní částky.10. Na základě uvedených kritérií žalovaná vypočetla částku 165 875,42 Kč pro každého z žalobců, která jim byla vyplacena na základě dohody o narovnání. Žalovaná je přesvědčena, že tato částka plně odpovídá aktuální rozhodovací praxi a zohledňuje všechny relevantní okolnosti případu. Proto navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.Skutkový stav11. Účastníci řízení učinili na jednání soudu dne 23. října 2025 nespornými veškerá tvrzení týkající se průběhu předmětného restitučního řízení a následného předběžného projednání sporného nároku žalobců. Na základě toho vzal soud za svá skutková zjištění dle § 120 odst. 3 o. s. ř., následující shodná tvrzení účastníků:1991–2008: Zahájení a osobní kontinuita oprávněných osob− 18. prosince 1991 – Podána žádost o restituci u příslušného pozemkového úřadu (zahájení správního řízení).− 12. března 1992 – Předmětné řízení bylo přerušeno rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, do doby, kdy budou předloženy potřebné doklady, tj. rozhodnutí o vyvlastnění pozemku a doklad o dědici ze zákona.− 10. května 1992 – Žadatelé byli vyzváni k ústnímu jednání a předložení dokladů. Ve spise není záznam, že by jednání proběhlo.− 18. února 1998 – Žadatelé byli vyzváni, aby předložili ověřené čestné prohlášení prokazující tíseň, která zapříčinila vyvlastnění pozemků, a kopie občanského průkazu s rodnými čísly.− Na žádnou z těchto výzev nebylo ze strany žadatelů , jméno FO, , , Jméno žalobce B, a , jméno FO, reagováno.− 16. ledna 2008 – Pravomocné usnesení v dědickém řízení po původním žadateli , Jméno žalobce B, ; od tohoto data vystupují současní žalobci jako právní nástupci v restituční věci.− rok 2019 – Byla vydána 3 rozhodnutí o uplatněných restitučních nárocích žalobců. Pravděpodobně administrativním opomenutím ovšem část jejich nároku vypořádána nebyla.2024: Rozhodnutí v restituční věci− 24. ledna 2024 – Odbor investic , právnická osoba, vydal vyjádření, z něhož SPÚ dovodil zastavěnost/nezbytnost ploch pro areál „, Anonymizováno, “.− 25. ledna 2024 – Rozhodnutí SPÚ – , Anonymizováno, , č. j. , č. účtu, (zbylou část pozemků nevydat; přiznání náhrady).− 12. února 2024 – Nabytí právní moci rozhodnutí SPÚ.Předběžné projednání nároku− 1. srpna 2024 – Předžalobní uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění podle § 31a z. o. š. u Ministerstva zemědělství (doručeno téhož dne). Vyplývá též z podání právního zástupce žalobců ze dne 1. srpna 2024, které bylo prováděno k důkazu.− 27. listopadu 2024 – Stanovisko žalované k uplatněnému nároku, č. j. , Anonymizováno, (částečné odmítnutí, částečné uznání; návrh na mimosoudní řešení).12. Z rozhodnutí , právnická osoba, – Krajského pozemkového úřadu pro , adresa, ze dne 25. ledna 2024, č. j. , č. účtu, ), vyplývá, že řízení o vydání vlastnick