23 C 56/2026-15 – Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobkyně IFIS investiční fond, a.s., IČ 24316717, sídlem Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 03.11.2025 se společností De Vries Invest, s.r.o., IČ 21729638, sídlem Jankovcova 1535/2a, 170 00 Praha 7, která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 06.11.2025 se společností Movinero s.r.o., IČ 04233735, se sídlem Radlická 608/2, 150 00 Praha 5 (dále jen „původní věřitel“).Žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je investování do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající.Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2023-10-31 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 110042675 (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 38497 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru.Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.movinero.cz (dříve www.viva-credit.cz), na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný povinen obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření Smlouvy. K ověření totožnosti a skutečnosti, že je žalovaný majitelem jím uvedeného bankovního účtu pro vyplacení peněžních prostředků, byl žalovaný povinen uvést informace o své platební kartě jako je číslo platební karty, datum expirace, CVC/CVV kód a údaje pro 3-D Secure ověření do platební brány banky, čímž byla zajištěna nejvyšší možná úroveň zabezpečení. Daným postupem žalovaný autorizoval provedení platby ve výši 1 Kč, Anonymizováno, na bankovní účet původního věřitele, která mu byla následně vrácena. Totožnost žalovaného původní věřitel dále ověřoval prostřednictvím fotokopií občanského průkazu, které byl žalovaný povinen původnímu věřiteli poskytnout. K ověření úvěruschopnosti žalovaného požadoval původní věřitel doložení příjmu žalovaného, případně mohl žalovaný využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Banka, u níž je žalovaným uvedený účet veden, nejprve příjme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout. Žalovaný následně odeslal návrh na uzavření Smlouvy kliknutím na tlačítko „Podpis“. Původní věřitel s návrhem souhlasil a svůj souhlas sdělil žalovanému prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření Smlouvy.Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 38497 Kč v platbách dne 31.10.2023 částka 4 810 Kč, dne 01.11.2023 částka 810 Kč, dne 08.11.2023 částka 1 000 Kč, dne 23.11.2023 částka 2 000 Kč, dne 15.01.2024 částka 2 637 Kč, dne 13.03.2024 částka 3 000 Kč, dne 28.03.2024 částka 3 000 Kč, dne 28.03.2024 částka 3 000 Kč, dne 12.04.2024 částka 9 000 Kč, dne 04.05.2024 částka 620 Kč, dne 30.05.2024 částka 9 620 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. 000035-5602660287/0100. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiložených bankovních výpisů, případně potvrzení o provedené platbě od platební brány TheyPay.cz, s.r.o., ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen.Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 2024-08-12 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2024-08-13. Právo na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v odst. 5.2.4. Všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí Smlouvy.Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 2025-11-25.Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni 28877.35 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9619.65 Kč nejpozději splatné dne 2024-08-12 spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru.V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného Komerční banka a.s., zda byly na bankovní účet č. 000035-5602660287/0100 provedeny platby dne 31.10.2023 částka 4 810 Kč, dne 01.11.2023 částka 810 Kč, dne 08.11.2023 částka 1 000 Kč, dne 23.11.2023 částka 2 000 Kč, dne 15.01.2024 částka 2 637 Kč, dne 13.03.2024 částka 3 000 Kč, dne 28.03.2024 částka 3 000 Kč, dne 28.03.2024 částka 3 000 Kč, dne 12.04.2024 částka 9 000 Kč, dne 04.05.2024 částka 620 Kč, dne 30.05.2024 částka 9 620 Kč a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného nebo žalovaný měl k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Tyto důkazy prokazují, že žalovanému byla konkrétního dne ze strany žalobkyně prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta uvedená částka. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a toto bezdůvodné obohacení musí žalobkyni vydat.Ve věci byl vydán platební rozkaz. Ve lhůtě stanovené zákonem podávám v plném rozsahu odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2026, č. j. EPR 29415/2026-5, kterým mi byla uložena povinnost zaplatit částku 9 619,65 Kč s příslušenstvím. Žalovaný nárok žalobce v celém rozsahu neuznal.V elektronickém platebním rozkazu poučil soud žalovanou podá-li včas odpor proti el. platebnímu rozkazu a jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí , jaký vážný důvod jí v tom brání , bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován , uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání § 153a odst. 3 o.s.ř.)Žalovaná podala odpor dne 27.2 2026 ale neodůvodnila jej ve stanovené lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty k podání odporu. Žalovaná, která podá odpor je povinna se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti EPR písemně v listinné podobě nebo v elektronické podobě vyjádřit ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s EPR.Podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání soud rozhodne také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu uplatňován, uznal (§114b odst. 5, §114c odst. 6). Jelikož se žalovaná na soudem zaslanou výzvu ve lhůtě nijak nevyjádřila, a byla o následcích nevyjádření poučena, ani jiným způsobem nereagovala, rozhodl soud rozsudkem pro uznání, přičemž se nejedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o.s.ř.). Podle fikce uznání je soud povinen rozhodnout rozsudkem pro uznání dle §153a odst. 3 o.s.ř. bez ohledu na to, zda jsou tvrzení v žalobě podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako nedůvodné, soud pouze posuzuje, zda uznání žalovaného neodporuje právním předpisům.Soud dospěl k závěru, že jsou dány podmínky k postupu dle shora citovaných ustanovení. Soud má za to, že žalovaná uznala nárok, který je proti ní uplatňován, a nejedná se o věci, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, a proto rozhodl bez nařízení jednání ve věci rozsudkem pro uznání, kterým žalobě zcela vyhověl (výrok I. rozsudku).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 250 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 619,65 Kč sestávající z částky 1500 Kč za úkon , celkem 3 úkony (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k úhradě před podáním žaloby, sepis a podání žalobního návrhu) celkem ve výši 4 500 Kč. Náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhl. 177/1996 Sb. – 3x 450 Kč tj. 1 350 Kč, uhrazený soudní poplatek 400 Kč, Kč celkem 6 250 Kč.