14 C 217/2019-142 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou domáhá po žalované zaplacení nemajetkové újmy z tvrzené nepřiměřené délky řízení konkursního, vedeného u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. [spisová značka], když žalobce má za naplněný odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu a to projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobce uložil v roce 1988 své prostředky do [anonymizováno 6 slov] [obec] [IČO], stal se jejím členem, když po finančních potížích této záložny došlo dne 17. 5. 2002 pod č.j. [číslo jednací] usnesením Krajského soudu v Brně k prohlášení konkurzu, který ke dni podání žaloby o odškodnění není skončeno. Žalobce poukazuje na to, že podstata jeho nároku je v původním majetkovém sporu, v němž mu bylo odepřeno právo domáhat se náhrady újmy majetkové, když podal 16.5.2001 žalobu na náhradu hmotné škody, přičemž Obvodní soud pro Prahu 1 dne 26.3.2002 žalobu žalobce zamítl rozsudkem č.j. 41 C 201/2001-52 pro předčasnost. Uvedené rozhodnutí potvrdil též odvolací Městský soud v Praze svým rozsudkem 13 Co 268/2002-82 ze dne 6.11.2002, který se věcí zabýval z titulu podaného odvolání žalobce a jeho rozhodnutí bylo potvrzeno též dovolacím soudem, kam se žalobce obrátil se svým dovoláním, které bylo pro předčasnost zamítnuto (25 Cdo 1536/2003-107 ze dne 30.6.2004). Tím, že tyto soudy spojovali projednatelnost žaloby na probíhající konkurzní řízení, bylo znemožněno žalobci se domáhat práva na náhradu škody soudní cestou. Konkurzní řízení mělo být dle názoru žalobce skončeno do 18 měsíců od prohlášení konkurzu, tj. od 17.5.2002. Žalobce uplatňuje nemajetkovou újmu z titulu délky řízení ve výši 245 000 Kč. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, uvedla k tomu, že nárok žalobce posoudila z titulu hodnocení přiměřenosti délky konkurzního řízen, přičemž vzala na zřetel specifikum tohoto řízení. Na rozdíl od většiny jiných soudních řízení, konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Ústřední roli nemá v konkurzním řízení soudce, ale správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet s ohledem na platné zákony jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost. Soud zejména vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce, což, jak vyplynulo ze zkoumaného spisu, soud řádně činil. Je sporné, zda jednotlivé úkony správce směřující k zjištění, sepsání a zpeněžení konkurzní podstaty, lze s ohledem na uvedené přičítat státu k tíži při hodnocení přiměřenosti délky konkurzního řízení. Pouze na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, respektive nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. Druhá fáze konkurzu, vlastní konkurzní řízení, je ovlivňována řadou okolností subjektivních a objektivních. Délka konkurzu je z pohledu subjektivního ovlivněna chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé a úpadce a také chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou zejména dlužníci úpadce. Z pohledu objektivního je konkurz ovlivněn řadou okolností, jako je rozsah majetku v konkurzní podstatě, prodejnost věcí v konkurzní podstatě apod. Chování osob, účastníků řízení i třetích osob, které prodloužilo dané konkurzní řízení nelze přičítat státu k tíži při hodnocení přiměřenosti délky konkurzního řízení. Posuzované řízení je výjimečně složitým a komplikovaným konkurzem. Evidováno je velké množství věřitelů, ohledně popřených pohledávek probíhala řada soudních sporů, výsledek incidenčních sporů měl vliv na míru uspokojení zjištěných pohledávek, konkurzní věřitelé jsou v drtivé většině fyzické osoby staršího data narození, délku konkurzního řízení (včetně délky plnění rozvrhu) podstatně ovlivňují úmrtí věřitelů, které je spojeno s nutností rozhodnout o procesním nástupnictví (zpravidla více dědiců), přičemž počet konkurzních věřitelů se tímto neustále zvyšuje. Do soupisu konkurzní podstaty byl sepsán rozsáhlý majetek, jehož zpeněžování trvalo několik let (přibližně do roku 2011), o rozsáhlosti konkurzní podstaty svědčí i dosažená výše příjmů konkurzní podstaty (dle schválené konečné zprávy činily celkové příjmy konkurzní podstaty částku 375.715.799,73 Kč), negativní vliv měla i změna v osobě správce konkurzní podstaty v důsledku úmrtí původně ustanoveného správce konkurzní podstaty JUDr. [jméno] [příjmení] dne 16. února 2017 na č. l. 4512). V rámci posuzovaného řízení soud činil úkony ve věci průběžně, stejně tak správce konkurzní podstaty. Nebylo shledáno žádné pochybení soudu při vedení sporu a komunikaci s konkurzní správkyní, žádné zanedbání ani dohlédací činnosti soudu ani povinností správkyně. Délka řízení ovlivněna složitostí věci, především obtížným zpeněžováním podstaty, řešením incidenčních sporů a neobvyklým množstvím věřitelů. Z výše uvedených důvodů žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žalobci nebylo poskytnuto žádné finanční odškodnění. 3. Mezi stranami je nesporným, že nárok u žalované byl uplatněn 12. 12. 2018. 4. Z podání žalobce ze dne 16.5.2001 k Obvodnímu soudu pro Prahu 10, v němž je jako žalovaná označena Česká republika – Ministerstvo financí se podává žaloba o náhradu škody podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem, kde je namítán nesprávný úřední postup a požadovaná majetková škoda 374 743,69 Kč. Na to pak navazují rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 1 (v mezidobí bylo rozhodnuto o místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 10), sp. zn. 41 C 201/2001-52 ze dne 26.3.2002, jímž byla žaloba zamítnuta (o zaplacení 274 743,69 Kč), rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 13 Co 268/2002-82 ze dne 6.11.2002, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen a rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1536/2003-107 ze dne 30.6.2004, že se dovolání žalobce zamítá. V odůvodnění posledně zmiňovaného rozhodnutí se uvádí, že názor odvolacího soudu z něhož vychází jeho rozhodnutí, že v době probíhajícího konkurzního řízení na majetek družstevní záložny nemohla žalobci jako členu této záložny vzniknout škoda spočívající v neuspokojení jeho nároku na výplatu vkladů, je správný a za této situace je správný i jeho závěr, že z tohoto důvodu nebyl v době vydání napadeného rozhodnutí splněn základní předpoklad pro založení odpovědností jiných subjektů za škodu a žaloba je předčasná (k obdobnému závěru již Nejvyšší soud dospěl v rozsudku z 18.12.2003 sp.zn. 25 Cdo 803/2003 nebo v rozsudku z 26.2.2004 sp.zn. 25 Cdo 953/2003 a z těchto důvodů dovolací soud dovolání žalobce zamítl. 5. Z dokumentu Krajského soudu v Brně sp. zn. Spr 2092 /2019 se podává výpis procesních úkonů v předmětném konkurzním řízení, které bylo zahájeno 14.1.2000 a dosud nebylo pravomocně skončeno, tedy nejméně ke dni podání tohoto vyjádření a to 27.11.2019. Je zde uveden popis rozhodnutí - kolikrát který soud rozhodoval, jedná se o usnesení o prohlášení konkurzu ze 17.5.2002, usnesení o částečném rozvrhu zpeněženého majetku z konkurzní podstaty ze 17.10.2008, usnesení o schválení konečné zprávy z 5.5.2011, usnesení o schválení konečné zprávy ze dne 6.9.2012, rozvrhové usnesení ze dne 9.11.2012. Pokud jde o soud druhého stupně, rozhodnutí ze dne 3.6.2009 o dovolání proti usnesení o částečném rozvrhu, kde bylo potvrzeno rozhodnutí o odvolání ze dne 7.9.2011 proti usnesení o schválení konečné zprávy, když bylo zrušeno a vráceno, dále rozhodnutí ze dne 19.11.2015 o potvrzení usnesení o zamítnuti návrhu na zrušení konkurzu (potvrzeno). Dále pak Nejvyšším soudem rozhodnutí o dovolání ze dne 28.1.2016 proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.11.2015, kdy bylo dovolání odmítnuto. Pokud jde o celkovou délku řízení v předmětné věci, považuje místopředseda soudu tuto délku za přiměřenou. Pokud jde o věc samotnou, považuje po stránce skutkové věc za složitou, jakož i po stránce právní. Pokud jde o žadatele, zda se svým chováním na průtazích podíleli, je konstatováno, že nikoliv. Pokud jde o ostatní účastníky, ti se svým chováním na průtazích nijak nepodíleli. Pokud jde o stížnost na průtahy v předmětné věci, zda byla podána, pak se uvádí, že byli a jsou evidovány u uvedeného soudu pod sp. zn. St 143 2011, a St 79/2017. Dále pokud jde o návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. se uvádí, že takový návrh podán nebyl. Pokud jde o porušení právního předpisu nebo nesprávného úředního postupu konkrétních osob podle odškodňovacího zákona, pak toto shledáno nebylo. Žadatel vstoupil do konkurzního řízení tím, že včas podal ke Krajskému soudu v Brně přihlášku svých pohledávek. Přihláška pohledávky byla Krajskému soudu v Brně doručena 11.7.2002 a je evidovaná pod číslem P 12710. Pokud jde o otázk