44 C 68/2017-172 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou na žalované domáhal náhrady vzniklé újmy na zdraví, ztížení společenského uplatnění (dále též jen„ ZSU“), ve výši 864 499 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s hospitalizací a léčením – cestovní náhrady - v období od 19. 7. 2015 do 11. 8. 2017 ve výši 2 090 Kč a další nemajetkové újmy za období od 18. 2. 2015 do 31. 5. 2015, kdy byl omezen v běžném způsobu života a kdy pro něho byla rekonvalescence nejnáročnější, ve výši 51 500 Kč, vše včetně příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení. Podáním ze dne 9. 1. 2018 pak žalobu rozšířil o náhradu nákladů právního zastoupení podle § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“), ve výši 50 530 Kč s příslušenstvím, když tato změna žaloby byla připuštěna usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 3. 2018, č. j. 44 C 68/2017-109. V dalším podání ze dne 16. 2. 2018 pak žalobu rozšířil o částku 33 686 Kč (jak bylo z důvodu písařské chyby upřesněno při jednání soudu dne 8. 3. 2019) s příslušenstvím, představující opět náhradu nákladů právního zastoupení podle § 6 odst. 2 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb. Tato změna žaloby byla připuštěna výrokem II. usnesení zdejšího soudu ze dne 1. 8. 2018, č. j. 44 C 68/2017-130. Výrokem I. téhož usnesení bylo řízení dále zastaveno co do částky 866 589 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne 17. 1. 2018 do zaplacení a dále co do částky 37 185 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne 16. 12. 2017 do zaplacení, neboť žalobce vzal v průběhu řízení ohledně těchto částek žalobu částečně zpět s tím, že částka 866 589 Kč (představující žalované [příjmení] a cestovní náhrady) mu byla žalovanou uhrazena dne 17. 1. 2018 a dne 12. 2. 2018 mu byla žalovanou na náhradě nákladů právního zastoupení podle § 6 odst. 2 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb. uhrazena částka 37 185 Kč. Řízení bylo ohledně uvedené části pravomocně zastaveno dne 31. 8. 2018 a předmětem řízení tak zůstalo uhrazení částky 98 351 Kč s příslušenstvím, konkrétně další nemajetková újma za období od 18. 2. 2015 do 31. 5. 2015 ve výši 51 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 12. 2018 do zaplacení, náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 13 345 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 12. 2017 do zaplacení, náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 33 686 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 2. 2018 do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 866 589 Kč od 25. 8. 2017 do 16. 1. 2018. Při jednání soudu dne 8. 3. 2019 pak bylo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastaveno co do požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 51 500 Kč od 1. 12. 2017 do 14. 1. 2018, přičemž téhož dne toto usnesení nabylo právní moci. 2. Žalobce byl podle žaloby těžce zraněn při dopravní nehodě na dálnici D1 ve směru jízdy na [obec] dne 1. 2. 2015 v 9:00 hodin, když byl při poskytování první pomoci řidičce jiného vozidla sražen [značka automobilu], [registrační značka], řízeným [jméno] [příjmení], který dostatečně nesledoval situaci před sebou, nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit své vozidlo a zareagovat na umístěný výstražný trojúhelník, a za své jednání byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 38 T 42/2015. Uvedené vozidlo [anonymizováno] bylo přitom pojištěno právě u žalované pojišťovny. Žalobce utrpěl [anonymizováno] [popis zranění žalobce] [anonymizováno 25 slov]. Z místa nehody byl vrtulníkem přepraven do nemocnice [část obce], kde se podrobil operativnímu zákroku, neboť propíchnutá plíce jej ohrožovala na životě. Žalobce se na žalovanou prostřednictvím své právní zástupkyně několikrát se svými postupnými nároky obracel a tato celkem solidně a v zákonné lhůtě plnila. Zdravotní stav žalobce se ustálil až v první polovině roku 2017 a v této souvislosti si nechal zpracovat znalecký posudek a obrátil se na žalovanou s nárokem na úhradu ZSU ve výši 864 499 Kč podle znaleckého posudku ze dne 9. 8. 2017. Dále pak požadoval účelně vynaložené náklady spojené s hospitalizací a léčením ve výši 2 090 Kč, představující cestovní náhrady v souvislosti s jízdami na kontrolu a vyšetření v období od 19. 7. 2015 do 11. 8. 2017. Ačkoliv od 24. 8. 2017 se žalobce žalovanou snažil kontaktovat, ta na uplatněné nároky nereaguje, pročež je podle žalobce jakákoliv další mimosoudní snaha zbytečná, kdy žalovaná má navíc podle zák. č. 168/1999 Sb. 3 měsíce na šetření pojistné události. Přistoupil proto k uplatnění svých nároků soudní cestou, a to včetně nároku na další nemajetkovou újmu za období od 18. 2. 2015 do 31. 5. 2015, které není pokryté ani bolestným ani ZSU, kdy byl omezen v běžném způsobu života, zejména v období rekonvalescence, a bylo zasaženo do jeho osobního štěstí, s tím, že za každý den takového omezení požadoval částku 500 Kč, když ji poměřoval např. s výší újmy poskytovanou poškozeným za nezákonně vykonanou vazbu (500 Kč až 1500 Kč za jeden den) či výší pojistného plnění u soukromoprávních pojistek v případě pojištění pracovní neschopnosti (běžně 500 Kč denně). Žalobce byl v pracovní neschopnosti do 18. 9. 2015, přičemž každodenní bolesti, spaní vsedě, minimální fyzická výdrž, problémy se sezením, se u něj projevovaly alespoň po dobu 3 měsíců. 3. V podání ze dne 9. 1. 2018 pak žalobce uplatnil nárok na náhradu nákladů právního zastoupení s odkazem na ust. § 6 odst. 2 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb. v celkové výši 50 530 Kč s příslušenstvím. Výši náhrady stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a zohlednil přitom všechny účelně učiněné úkony při mimosoudním vyřízení jeho nároku. Vycházel přitom z punkta 452 854 Kč, kdy odměna za jeden právní úkon právní služby činí 10 140 Kč, a náhradu konkrétně požadoval za čtyři úkony právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení v řízení s žalovanou ze dne 26. 3. 2015, sepis uplatnění nároků pro žalovanou ze dne 4. 5. 2015, sepis uplatnění nároků pro žalovanou ze dne 2. 6. 2015, 6. 7. 2015, 4. 10. 2015 a 9. 10. 2015 (vše účtováno jako jeden úkon právní služby) a sepis uplatnění nároků pro žalovanou ze dne 15. 9. 2015. Při započtení čtyř režijních paušálů po 300 Kč a DPH tak celkem požadoval právě částku 50 530 Kč, když s tímto nárokem žalovanou kontaktoval dne 1. 12. 2017, avšak tato do data splatnosti, do 15. 12. 2017, dlužnou částku neuhradila, ani žalobce nekontaktovala. V podání ze dne 16. 2. 2018 pak žalobce uplatnil další nárok na náhradu nákladů právního zastoupení podle ust. § 6 odst. 2 písm. d) zák. č. 168/1999 Sb., a to za úkon právní služby ze dne 24. 8. 2017 - sepis uplatnění nároků a úkon právní služby ze dne 22. 9. 2017 a 16. 10. 2017 sepis uplatnění nároků (požadováno jako jeden úkon právní služby) s odměnou ve výši 13 620 Kč za jeden úkon právní služby s tím, že vycházel z punkta 1 329 443 Kč, což při započtení 2 režijních paušálů a DPH představuje celkem částku 33 686 Kč (jak žalobce upřesnil při jednání dne 8. 3. 2019). Za tyto úkony nebyla vystavena faktura, nicméně žalovaná byla k úhradě vyzvána, což je podle žalobce patrné ze vzájemné komunikace účastníků. 4. Žalovaná nad rámec částek, které v průběhu řízení žalobci poskytla, navrhla zamítnutí žaloby, když v prvé řadě namítla absenci pasivní legitimace v předmětném sporu, protože není subjektem, který je za vznik škody (újmy) odpovědný, a je proto povinen žalobci vzniklou škodu (újmu) nahradit. Učinila přitom nesporným, že dne 1. 2. 2015 došlo k předmětné nehodě, při níž byla žalobci způsobena v žalobě popsaná újma na zdraví. Žalovaná rovněž učinila nesporným, že pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterým byla škoda způsobena, bylo ke dni škodní události sjednáno u žalované a žalovaná je proto povinna žalobci, jako poškozenému, poskytnout pojistné plnění v rozsahu nároku podle § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. Žalovaná však nesouhlasila s tím, že by žalobci vznikla tzv. další nemajetková újma, kterou by bylo nezbytné odškodnit nad rámec již poskytnutého plnění. Žalobcem popsané obtíže považovala za součást náhrady vytrpěných bolestí (bolestné) nebo překážky lepší budoucnosti (ZSU). Další nemajetková újma by žalobci mohla být přiznána pouze tehdy, pokud by prokázal její vznik, resp. její trvání, a současně dále prokázal, že míra nepohodlí, stresu či obtíží přesáhla jejich obvyklou míru. Dále žalovaná nesouhlasila se způsobem určení data počátku plynutí úroku z prodlení, které žalobce v návrhu petitu ve vztahu k ZSU stanovil na 25. 8. 2017. Učinila nesporným, že dne 24. 8. 2017 jí byla zaslána a současně doručena výzva k plnění, jejíž přílohou byl znalecký posudek ke stanovení výše odškodnění ZSU, přičemž přiznala, že k prodlení při posouzení nároku žalobce došlo jejím interním pochybením, za což se již ve své první replice určené soudu omluvila. Zdůraznila, že uplatnění nároku na pojistné plnění vůči pojišťovně je specificky upraveno v § 9 zák. č. 168/1999 Sb. a v souladu s tímto ustanoven