10 C 86/2020-146 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 8. 1. 2008 domáhal vydání vozidla [registrační značka], a to s odůvodněním, že uzavřel se žalovaným komisní smlouvu dne 14. 12. 2006 a žalovaný mu vozidlo nevydal, ani mu nevydal výtěžek z jeho prodeje. Podáním ze dne 10. 12. 2020 pak žalobce navrhl změnu žaloby v tom směru, že se domáhá částky 190 000 Kč s příslušenstvím ode dne 28. 12. 2007 do zaplacení ve výši 9% ročně z této částky, a to z důvodu, že hodnota automobilu po třinácti letech je již nulová, tedy žádá vydání této finanční částky, která byla sjednána mezi stranami, jakožto prodejní částka nejnižší. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením, vyhlášeným na jednání dne 25. 1. 2021, byla připuštěna změna žaloby ve smyslu podání žalobce z 10. 12. 2020. 4. Z komisní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že žalovaný převzal do komisního prodeje vozidlo žalobce s tím, že se jednalo o vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] a že žalovaný se zavázal dosáhnout prodejem vozidla minimálně částku ve výši 190 000 Kč. Vozidlo bylo přijato k prodeji v provozovně na adrese [ulice a číslo] na [obec a číslo]. 5. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že mezi stranami byla uzavřena smlouva, a to dne [datum], na základě které se žalovaný zavázal pro žalobce zajistit prodej jeho vozidla za minimální částku 190 000 Kč. Z obsahu smlouvy se podává, že vlastnické právo k vozidlu zůstalo žalobci a žalovanému bylo toto zapůjčeno za účelem prezentace, zprostředkování prodeje a dalších kroků s tím spojených. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný vozidlo žalobci vrátil nebo že by prodej realizoval a uhradil žalobci částku získanou prodejem tohoto vozidla. Z provedeného dokazování má soud rovněž za zjištěné, že minimální hodnota vozidla v době jeho předání žalovanému činila částku 190 000 Kč, když tato vyplývá ze smluvního ujednání stran. 6. Po právní stránce posoudil soud věc podle ustanovení § 577, § 583 odst. 1,2 a § 533 zák. č. 513/1991 Sb., a dále dle § 3028 odst. 3 o.z. 7. Soud dospěl k závěru, že mezi stranami byla uzavřena smlouva komisionářská ve smyslu obchodního zákoníku, tj. zák. č. 513/1991 Sb. Soud v tomto směru vyšel z právních závěrů uvedených v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020 č. j. 1 Nc 2352/2020-127, v kterém tento soud uzavřel, že se jedná o spor vyplývající z obchodních vztahů. Obsah ujednání stran pak odpovídá úpravě obsažené ve smlouvě komisionářské pod § 577 a následujícími, kdy se žalovaný jakožto komisionář zavázal zařídit vlastním jménem, avšak na účet komitenta, tj. žalobce určitou obchodní záležitost, konkrétně prodej předmětného vozidla. Ve smyslu § 583 odst. 1 a 2 obch. z. nedošlo k přechodu vlastnického práva k vozidlu na žalovaného a žalobce tak odpovídá za škodu na takto převzaté věci. Dle ustanovení § 583 odst. 2 a § 533 odst. 1 obchodního zákoníku pak žalovaný odpovídá za škodu, která vznikla na věci, kterou převzal, a jelikož pak v řízení bylo prokázáno, že vozidlo bylo předáno žalovanému a toto mělo v době předání minimálně hodnotu ve výši 190 000 Kč, přičemž žalovaný se k jednání nedostavil a nemohl být poučen v tom směru, nechť tvrdí a dokazuje, že vozidlo vrátil nebo že vydal finance získané jeho prodejem, pak soud dospěl k závěru, že žalovaný způsobil žalobci škodu ve smyslu těchto ustanovení, a to právě ve výši 190 000 Kč. 8. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému uhradit žalobci částku 190 000 Kč, a to s úroky z prodlení jdoucími od data doručení změny žaloby soudu, kterou se žalobce domáhá po žalovaném namísto vydání vozidla úhrady způsobené škody. Soud proto žalobu zamítl v části úroků z prodlení před učiněním této změny žaloby, neboť v té době žalovaný nemohl být v prodlení s vrácením finančních prostředků, když tohoto žalobce po žalovaném nežádal. Soud rovněž zamítl úroky z prodlení v části, ve které tyto převyšují zákonnou úrokovou míru. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši. 10. Žalobci vznikly náklady právního zastoupení ve výši 44 560 Kč s DPH, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč; -) odměny za 4 účelně vynaložených úkonů právní služby po 8 700 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, změna žaloby; 2x účast na jednání), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 AT; tarifní hodnota je tvořena hodnotou vozidla, tj. 190 000 Kč; tj. celkem 42 108 Kč s DPH; -) náhrady hotových výdajů v paušální výši za 4 úkony právní služby á 300 Kč bez DPH podle § 13 odst. 4 AT; tj. 1452 Kč s DPH.