12 C 58/2020-28 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 2. 2020 domáhala po žalovaném výše uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně uvedla, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“) v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“). Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku. Svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje žalobkyně z ustanovení § 4 odst. 1 zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ustanovení § 4 odst. 6 zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu dne 15. 2. 2019. Žalobkyně doručila žalovanému výzvu k úhradě dne 2. 3. 2019. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonem předepsaného procesu upraveného v ustanovení § 15 odst. 1 až 3 zákona. Žalobkyně zjistila, že nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby provozovatel přitom neměl ode dne 8. 6. 2018 do dne 14. 9. 2018 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno po dobu 99 dní, čímž žalovaný porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyni tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona vznikl nárok na příspěvek. Žalobkyně dále uvedla, že dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala dne 1. 4. 2019, avšak ten ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas, žalobce výslovně a žalovaný ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora citovaným ust. § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. 4. Jelikož se jedná o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné, je odůvodnění koncipováno v souladu s ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když obsahuje pouze předmět řízení závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci. 5. Žalobkyně se v předmětné věci domáhala v souladu s citovaným ust. § 24c odst. 1 zákona na žalované úhrady příspěvku s ohledem na to, že výše uvedené vozidlo, jehož vlastníkem je žalovaný, nemělo v uvedeném období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení, jak žalobkyně zjistila dle citovaného ust. § 15 odst. 1 zákona od příslušného pojistitele, kterým je dle § 2 písm. d) zákona podle zvláštního právního předpisu pojišťovna oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 6. Na základě prokázaných a nesporovaných skutečností soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalovanému vznikl v důsledku neuhrazení zákonného příspěvku ve smyslu ust. § 24c odst. 1 zákona za nepojištěné období od 8. 6. 2018 do 14. 9. 2018 dluh, který ani přes výzvy ze dne 15. 2. 2019, 26. 4. 2019, 13. 6. 2016 a 6. 1. 2020 žalobci neuhradil. 7. Podle ust. § 24c odst. 1 zákona, je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit Kanceláři příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). 8. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona, pojistitel sděluje Kanceláři údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti nejméně v rozsahu údajů, které stanoví ministerstvo vyhláškou, a to nejpozději do 1 měsíce ode dne vzniku příslušné skutečnosti. 9. Podle ust. § 24c odst. 2 zákona, výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. 10. S přihlédnutím k výsledkům dokazování a shora uvedeným zákonným ustanovením soud uzavřel, že žalovanému tak v souladu s citovaným ust. § 24c odst. 1 zákona vznikla povinnost uhradit žalobkyni za zmíněné období příspěvek, jehož výše byla určena v souladu s ust. § 24c odst. 2 zákona a dále taktéž náklady na uplatnění a vymáhání nezaplaceného příspěvku v souladu s citovaným ust. § 24c odst. 2 zákona. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku a zároveň žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti příspěvku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 814 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.