19 C 234/2020-90 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody, představující náklady vynaložené na obhajobu v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání proti jeho osobě. Žalobce uvedl, že na základě Policií České republiky vydaného záznamu o sdělení podezření ze dne [datum] mu bylo sděleno podezření pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákona. Následně byl Okresním státním zástupcem podán k Okresnímu soudu v Šumperku návrh na potrestání. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka], přičemž Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil návrhu na potrestání. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce si v souvislosti se svým trestním stíháním zvolil právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které uhradil smluvní odměnu. Pro účely náhrady škody však žalobce vyšel z mimosmluvní odměny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. při částce 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, tedy celkem za 16 úkonů právní služby ve výši 24 000 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 5 100 Kč (tj. 300 Kč á úkon), náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč a cestovného ve výši 764,40 Kč (tyto úkony právní služby, včetně náhrady za promeškaný čas a cestovné, žalobce specifikoval ve své žalobě, pozn. soudu). Celkem tedy na náhradě nákladů právního zastoupení žalobce vynaložil částku ve výši 37 103,90 Kč. Dále žalobce nárokoval částku ve výši 12 902,10 Kč představující jeho náklady spojené s cestováním k soudu vlastním vozidlem (specifikaci jednotlivých cest žalobce rovněž učinil součástí své žaloby, pozn. soudu). Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody u žalovaného dne [datum]. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že žalobce předběžně dne [datum] u něj uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 50 006 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný dále nesporoval průběh a výsledek trestního řízení, které bylo proti žalobci vedeno u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. [spisová značka]. Po projednání žádosti žalobce pak na náhradě nákladů obhajoby a náhradě cestovného žalobci přiznal částku ve výši 36 708,21 Kč. Žalovaný při výpočtu náhrady za vynaložené cestovní výdaje pro právní zástupkyni žalobce vycházel z částky 858,05 Kč včetně DPH a u náhrady za promeškaný čas ve výši 484 Kč včetně DPH. Úkony právní služby žalovaný co do druhy délky a použité sazby považoval za nesporné, tyto uhradil, vyjma úkonu právní služby v podobě porady s klientem ze dne [datum], která je již zahrnuta do převzetí a přípravy zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, kdy tento úkon byl v rámci této položky žalobci reparován a nelze jej nárokovat zvlášť a dále úkon ze dne [datum] v podobě účasti prvního zástupce žalobce u veřejného zasedání, neboť veřejné zasedání se konalo od 9:20 hod a skončeno bylo v 11:15 hod., tedy žalobci v tomto směru náleží pouze náhrada za jeden úkon právní služby (nikoliv dva, jak požadoval). Při výpočtu náhrady za vynaložené cestovní výdaje žalovaný vycházel u cestovného žalobce ze vzdálenosti 100 km (jedna cesta – [obec] – 89,6 km a jedna cesta – [obec]), spotřeby automobilu 5, 5/100 km a ceny paliva ve výši 33,60 Kč. Náhrada cestovních výdajů za jednu cestu do [obec] (tam i zpět) činí 369,60 Kč, za 10 cest pak 3 696 Kč. Náhrada cestovních výdajů za jednu cestu do [obec] (tam i zpět) činí 331,16 Kč Celkem tedy žalovaný na nákladech obhajoby hradil částku 32 681,05 Kč a na cestovném pro žalobce částku ve výši 4 027,16 Kč, tj. celkem 36 708,21 Kč. Žalovaný pak nehradil amortizaci vozidla žalobce tj. opotřebení, neboť toto nelze podřadit pod pojem skutečné škody, neboť jak je tento pojem amortizace vyjádřen v právních předpisech, jedná se o fiktivní částku sloužící pro účely účetnictví, nikoliv však částku představující skutečnou škodu. Amortizace totiž představuje synonymum pro pojem odpis, který se používá u většiny položek dlouhodobého majetku. Pojem amortizace se používá i v případě, kdy je soukromé vozidlo používáno ke služebním účelům. Z uvedených důvodů proto lze seznat, že žalobci jako soukromé osobě, která dobrovolně využila své soukromé vozidlo k dopravě k orgánům činným v trestním řízení, amortizace vozidla nenáleží. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že dne [datum] byl policejním orgánem vůči žalobci vydán záznam o sdělení podezření z přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Dne [datum] byl ve věci vydán návrh na potrestání a dne [datum] trestní příkaz Okresním soudem v Šumperku, proti kterému žalobce podal odpor. Po proběhnuvších hlavních líčeních Okresní soud v Šumperku vydal dne [datum] rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, přičemž Krajským soudem v Ostravě – pobočka Olomouc, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Žalobce v souvislosti s trestním stíháním si zvolil právního zástupce, který ve věci vykonal celkem 14 úkonů právní služby à 1 500 Kč, včetně přináležejícího režijního paušálu à 300 Kč, promeškaného času ve výši 400 Kč, cestovného ve výši 764,40 Kč (to vše včetně DPH ve výši 21 %) tj. celkem 32 181,05 Kč. Na cestovném pak žalovaný nesporoval cestovné žalobce za 10 cest na trase [obec] a zpět ve výši 3 696 Kč (jedna cesta à 369,60 Kč) a jedna cesta [obec] a zpět ve výši 331,16 Kč. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody obrátil dne [datum] na žalovaného, který po projednání tohoto nároku, celkem žalobci přiznal na náhradě nákladů obhajoby a cestovného částku ve výši 36 708,21 Kč (tj. cestovné pro žalobce ve výši 4 027,16 Kč a náklady na obhajobu ve výši 32 681,05 Kč). 4. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu co do částky 36 708,21 Kč zpět, bylo řízení usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] stran této částky podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastaveno a soud se tam zabýval toliko spornými položkami, které nebyly žalovaným mimosoudně hrazeny. 5. Podle ust. § 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. 6. V souladu se soudní judikaturou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991 (kdy tyto závěry jsou ostatně již notorietou, žalovaným plně reflektoval, a mezi účastníky řízení tedy o tomto nebylo sporu), má žalobce v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nárok na náhradu škody podle ustanovení § 7 odst. 1 a ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 sb., představující v tomto případě vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V posuzovaném případě se tak stalo v souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobce, kdy žalobce byl na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum] podle § 226 písm. b) tr.ř. obžaloby zproštěn. 7. Soud se proto zabýval konkrétně úkonem ze dne [datum] v podobě porady s klientem a úkonem ze dne [datum] v podobě účasti na veřejném zasedání jeho právního zástupce. K daným úkonů soud uvádí, že pokud jde o úkon ze dne [datu