10 C 108/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 27. 8. 2020 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 Kč spolu s 8,05% p.a. úrokem z prodlení z této od 1. 4. 2014 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela prostřednictvím svých internetových stránek a potvrzující SMS dne 13. 3. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal zápůjčku vrátit do 31. 3. 2014 spolu s poplatkem za poskytnutí za zpracování a poskytnutí zápůjčky. Jelikož žalovaný zápůjčku řádně nevrátil, byla mu dne 9. 4. 2020 zaslána předžalobní upomínka, žalovaný však do dnešního dne svůj dluh neuhradil. Žalovaný je dále povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž jednání nařizoval. 4. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o.s.ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že dne 13. 3. 2014 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 1 000 Kč a kterou se žalovaný zavázal je vrátit do 31. 3. 2014 spolu s poplatkem v částce 210 Kč. Dne 13. 3. 2014 byla společností [právnická osoba] vystavena faktura [číslo] na částku 1 210 Kč se splatností dne 31. 3. 2014. Dne 21. 12. 2017 uzavřela společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek specifikovaných v příloze. Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni informován dopisem společnosti [právnická osoba] ze dne 18. 1. 2018 a předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 9. 4. 2020, odeslanou dne 27. 4. 2020, byl vyzván k úhradě dluhu. Z důkazu označeného žalobkyní jako„ loan application info“ soud pro rozhodnutí ve věci nezjistil žádnou relevantní skutečnost. 6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud ve věci nehodnotil důkaz označený jako„ Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty [právnická osoba] v České republice“ z důvodu nadbytečnosti. 7. Soud předně zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v tomto řízení a dospěl k závěru, že tato nebyla provedenými důkazy prokázána. Aktivní legitimací je zákonné oprávnění žalobce domáhat se v soudním řízení svého práva. V dané věci pak posouzení aktivní věcné legitimace záviselo na zhodnocení platnosti postoupení pohledávky na žalobkyni. Platným postoupením pohledávky pak dochází nejen k nabytí postupované pohledávky, ale rovněž i k získání aktivní věcné legitimace k jejímu uplatnění v soudním řízení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dne 13. 3. 2014 smlouvu u zápůjčce se společností [právnická osoba] a nikoliv se společností [právnická osoba], žalobkyně tak na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 uzavřené se společností [právnická osoba] nemohla nabýt pohledávku za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce s jiným subjektem. K uvedené smlouvě o postoupení pohledávek žalobkyně ostatně ani soudu nedoložila přílohu se seznamem postoupených pohledávek, jež má být její nedílnou součástí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, soud žalobu jako zcela nedůvodnou bez dalšího výrokem I. rozsudku zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl zcela úspěšný žalovaný, proti němuž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a proto by měl právo vůči neúspěšné žalobkyni na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud ve výroku II. rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.