10 C 180/2020-97 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce a) – e) podali, až na níže popsané odlišnosti, identické žaloby, kterými se domáhají zadostiučinění ve formě omluvy (kterou v žalobě formulují) a individuálně vyčísleného peněžního odškodnění nemajetkové újmy. Žalobci uvádí, že jsou veřejnými funkcionáři ve smyslu zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. V souladu se zákonem o střetu zájmů žalobci podávali oznámení o svém majetku, nicméně dlouhodobě nesouhlasí se zveřejňováním oznámení, které takto podávají. Žalobci uvádí, že žalovaným je stát, který vede [anonymizována tři slova], ve kterém jsou oznámení žalobců zveřejňována, a příslušnou organizační složkou je [stát. instituce], které tento registr spravuje. Žalobci namítají, že plošným zveřejňováním jejich majetkových přiznání dochází k zásahu do jejich ústavně zaručených práv (čl. 7, 10 LZPS), konkrétně do ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. Žalobci dále poukazují na to, že Ústavní soud ČR nálezem sp, zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne 11. 2. 2020 neaproboval jako ústavně konformní režim zveřejňování údajů získaným dle zákona o střetu zájmů s tím, že preventivní funkce zpřístupnění údajů je naplněna i jejich poskytováním na základě žádosti, a dále s tím, že zrušil uplynutím 31. 12. 2020 ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů. Žalobci tak uvádí, že žalovaný nebyl oprávněn postupovat podle zákona, který byl pro rozpor s ústavními předpisy zrušen, a domáhá se proto výše uvedených nároků žalobou na ochranu osobnosti s odkazem na ust. § 81 odst. 2, § 86 a § 90 o.z. Žalobci tedy uvádějí, že jim vznikla újma na jejich právech, garantovaných na ústavní úrovni, neboť takovéto plošné zveřejnění oznámení o majetkových poměrech porušuje právě ústavně garantované právo na ochranu soukromí, přičemž o protiústavnosti plošného přímého zveřejňování podaných oznámení rozhodl právě Ústavní soud, jehož vykonatelný nález je závazný pro všechny orgány i osoby. I v případě odložené vykonatelnosti má takovýto derogační nález bezprostřední aplikační dopad. Žalobci tak shrnují, že došlo k porušení ústavně zaručených práv, na toto byl žalovaný opakovaně upozorňován, tento stav trvá delší dobu, tedy ještě před zrušením předmětného zákonného ustanovení, a trval do listopadu 2020, informace byly všeobecně veřejně dostupné na jednom místě a k těmto mohl kdokoliv přistupovat bez jakékoliv identifikace své osoby. Všichni žalobci uvádí, že žijí v menší obci a jejich známost je obecně dána právě již výkonem funkce. Žalobce a) podal žalobu 11. 11. 2020 a v této ve vztahu ke své osobě uvádí, že je neuvolněným [anonymizováno] [územní celek], veřejnou funkci vykonává od roku 2014 a k zásahům uvádí, že obecně se v obci řeší majetek, konkrétně v souvislosti s koupí nového vozidla a dále popisuje obavy, že informace budou o majetku do systému zapsány chybně a poplynou z toho pro žalobce negativní důsledky. Žalobce b) podal žalobu 12. 11. 2020, uvádí, že je uvolněným [anonymizováno] [územní celek], veřejnou funkci vykonává od roku 2006, a pokud jde o individuální zásahy, uvádí, že mu jde hlavně o princip a že se jeho majetek rozebíral v hospodě. Žalobce c) podal žalobu 12. 11. 2020, je neuvolněným [anonymizováno] [územní celek], veřejnou funkci vykonává od roku 2010, a pokud jde o individuální zásahy uvádí, že mu vadí, že je o něm zveřejňována informace o jeho majetku, neboť to může vést k zneužití, konkrétně se jej toto zatím nedotklo. Žalobce d) uvádí, že žalobu podal 12. 11. 2020, je neuvolněným [anonymizováno] [územní celek], veřejnou funkci vykonává od roku 2014, a pokud jde o individuální zásahy uvádí, že žádné neměl, spíše chtěl podpořit žalobou ostatní; obecně uvádí, že mu vadí, že musí být při výkonu funkce obezřetný na osobní údaje třetích osob a sám se musí takto svlékat donaha. Žalobce e) podal žalobu 12. 11. 2020 a uvádí, že je neuvolněným [anonymizováno] [územní celek], veřejnou funkci vykonává od roku 2018 a zásahy popisuje tak, že se mu nelíbí, že si kdokoliv může přečíst informace o jeho majetku. 2. Podáním ze dne 18. 6. 2021 žalobci doplnili svá tvrzení s tím, že uvádí, že žalovaná zveřejňovala informace až do listopadu 2020 v [anonymizována tři slova], přičemž se jednalo o citlivé informace ze soukromí žalobců a tyto informace byly zveřejňovány bez jakéhokoliv omezení, souhlasů žalobců či možnosti ovlivnit osud oznamovaných údajů. Žalobci uvádí, že jak před vydáním rozhodnutí Ústavního soudu, k němuž došlo 11. 2. 2020, tak po jeho vydání až do 6. 11. 2020 žalovaná ignorovala protiústavnost svého jednání a nadále oznámení neomezeně veřejně zpřístupňovala. Žalobci dále uvádí, že posouzení věci dle zákona č. 82/1998 Sb. není jednoznačným, když újma vůči státu vyplývá přímo z Listiny základních práv a svobod a není možné se schovávat za právní předpis, která by upravoval pouze určitou skupinu právních vztahů a vyhýbat se tak následkům odpovědnosti za porušení ústavně zakotvených pravidel. V tomto směru odkazuje na ustanovení čl. 7 a 10 Listiny s tím, že není možné ústavně zaručené právo porušovat a vycházet při posuzování následků jeho porušení ze zákonných předpisů, který je normou nižší právní síly. Žalobci rovněž nesouhlasí s obranou žalované, že újma vznikla při legislativní činnosti, která není nesprávným úředním postupem. Žalobci pak opakují, že derogační nález Ústavního soudu má bezprostřední aplikační dopad i na posuzovanou kauzu. 3. Na jednání, konaném dne 29. 6. 2021 pak žalobci výslovně potvrdili, že se nedomáhají nesprávného úředního postupu, spočívajícího v legislativní činnosti, tj. v tom, že byla přijata zákonná úprava § 14b odst. 1 zákona o střetu zájmů, která byla v posledku Ústavním soudem shledána protiústavní, ale že nesprávný úřední postup spatřují v tom, že podle ustanovení § 14b odst. 1 žalovaná postupovala, a to jak v době před vyhlášením derogačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, tak v době po něm. 4. Žalovaná se k podaným žalobám vyjádřila ještě ve fázi, než došlo k spojení řízení pod sp. zn. 10 C 180/2020. I vyjádření žalované jsou po obsahové stránce shodná a z těchto se podává, že žalovaná namítá, že § 14b odst. 1, písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů byl zrušen nálezem Ústavního soudu z 11. 2. 2020, vyhlášeným 11. 3. 2020 pod sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 s tím, že tato ustanovení byla zrušena uplynutím dne 31. 12. 2020. Žalovaná tak uvádí, že nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu publikací oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení ani po 11. 2. 2020, neboť zrušení předmětné zákonné úpravy bylo odloženo právě až do konce roku 2020. Na podporu své argumentace zmiňuje žalovaná stanovisko pléna Ústavního soudu ze 14. 12. 2020, sp. zn. Pl ÚS-st 31/10. Dále žalovaná namítá, že pokud se žalobci domáhají nesprávného úředního postupu v tom směru, že došlo k přijetí protiústavní právní úpravy, pak legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup a odkazuje na závěry Nejvyššího soudu přijaté v rozsudku sp. zn. 25Cdo 215/2006. Žalovaná tak žalobou uplatněné nároky pro absenci odpovědnostního titulu neuznává. 5. Z vyjádření žalované a předběžných uplatnění nároků jednotlivých žalobců u žalované má soud za prokázané, že došlo k předběžnému uplatnění žalobou uplatněných nároků žalobci u žalované, a to pokud jde o žalobce a) dne 24. 9. 2020, žalobce b) dne 24. 9. 2020, žalobce c) dne 24. 9. 2020, žalobce d) dne 23. 9. 2020 a žalobce e) dne 2. 10. 2020. 6. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, soud zjistil, že tento byl vyhlášen dne 11. 2. 2020 a že tímto nálezem bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/ 2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a to uplynutím dne 31. prosince 2020. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl„ nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci“. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkc