12 C 106/2021-57 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15.10.2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 485 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný coby přihlášený poplatník televizního poplatku nedostál své zákonné poplatkové povinnosti (dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“)) v období od září 2019 do ledna 2020. Výše nezaplacených poplatků činila celkem 1 485 Kč, přičemž žalobkyně se dále domáhala po žalovaném také zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové výši 169,07 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 1 126 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně v žalobě; žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), nevyjádřil s projednáním věci bez nařízení jednání svůj nesouhlas), soud postupoval podle § 115a o.s.ř. Podle tohoto ustanovení platí, že k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o.s.ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Z potvrzení o přihlášení poplatníka ze dne 16. 9. 2020 má soud prokázáno, že žalovaný měl přihlášen televizní přijímač od ledna 2012. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaných úroků z prodlení vyplývá, že žalovaný neuhradil předepsané poplatky splatné vždy 15. dne měsíce v období září 2019 – leden 2020. Žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky opakovaně vyzývala, a to výzvami ze dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020. 6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil podle § 5 odst. 1 zákona, když z tohoto ustanovení plyne povinnost poplatníka, který je fyzickou osobou, platit rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Dále podle § 6 zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Konečně podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Lze proto uzavřít, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl přihlášen televizní přijímač a z tohoto důvodu byl dle shora uvedených zákonných ustanovení povinen platit televizní poplatek v zákonné výši 135 Kč měsíčně. Tuto svou povinnost však žalovaný v období od září 2019 do ledna 2020 nesplnil. Vzhledem k uvedenému soud shledal žalobu důvodnou. Soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, který žalobkyně kapitalizovala na částku 169,07 Kč Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 2 úkony á 100 Kč (podání žaloby a výzvu k plnění). Celkem tak soud na náhradě nákladů žalobkyni přiznal částku 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů na odměnu za zastupování advokátem, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, je třeba na žalobkyni v daném případě klást nároky obdobné jako na orgány státní moci. Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, přičemž soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně disponuje odborně vzdělaným aparátem, a je tedy personálně vybavena pro řešení právních sporů. Jak uzavřel Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15.12.2011, sp. zn. I. ÚS 195/11, žalobkyně má pochopitelně právo zvolit si možnost být v těchto sporech (jako je projednávaná věc) zastoupena advokátem; na druhou stranu to nic nemění na tom, že v těchto sporech nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby žalobkyni plně hradil náklady řízení takto vzniklé. Proto soud přiznal žalobkyni pouze právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.