12 C 107/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí shora uvedenou částku s příslušenstvím, přičemž žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní péči, a to dne 18.2.2019 ve [anonymizováno] [část obce] Náklady na poskytnutí zdravotní péče byly žalovanému účtovány na základě faktury [číslo] ze dne 25.10.2019 znějící na částku 1 003 Kč se splatností dne 24.11.2019 Cena za poskytnutou péči byla žalovanému účtována jako součin bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb. Žalovaný se při ošetření neprokázal dokladem prokazující skutečnost, že je pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 9.9.2020 Náklady řízení žalobkyně vyčíslila na částku ve výši 600 Kč, a to v souladu s § 2 vyhlášky 254/2015 Sb. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z předložených důkazů a tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovanému bylo dne 18.2.2019 poskytnuto žalobkyní zdravotní ošetření, žalobkyni tak vzniknul nárok na částku za poskytnutí ošetření v celkové výši 1 003 Kč. Žalovaný při ošetření nedoložil doklad, který by prokazoval, že je pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Žalobci byla vystavena faktura na shora uvedenou částku, kterou žalovaný nezaplatil. Předžalobní výzvou ze dne 9.9.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, do dnešního dne ničeho neuhradil. 4. Výše uvedený skutkový stav posoudil dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), dle kterého je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 5. V řízení vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému ošetření a žalovaný byl tak povinen uhradit náklady s tím spojené, což však neučinil. Žalobkyně má tedy nárok na uhrazení žalované částky ze strany žalovaného, proto ho soud zavázal k úhradě dlužné částky, (výrok I.). Žalobkyně má dále dle ust. § 1970 o. z. právo na zákonný úrok z prodlení. 6. Co se týká úroku z prodlení z žalované částky, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v zákonné výši ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak uvedeno ve výroku č. I. tohoto rozsudku. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla zcela úspěšná žalobkyně, a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony á 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.