12 C 184/2020-149 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 11. 2020 se žalobkyně domáhala určení, že její členství ve [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizováno] nadále trvá. Žalobkyně uvedla, že dne 8. 10. 2020 jí bylo předáno nedatované rozhodnutí představenstva žalovaného z jednání mimořádně schůze ze dne 24. 9. 2020, kterým jí žalovaný informoval o jejím vyloučení. Žalobkyně nebyla přítomna při mimořádném jednání. Obdržela sice pozvánku, v níž však nebylo specifikováno, že se bude rozhodovat o jejím vyloučení, a žalobkyně se tak nemohla k návrhu vyjádřit. Žalovaný pochybil, když postupoval v rozporu se stanovami, neboť neseznámil žalobkyni s návrhem na vyloučení předem, navíc v zápisu z jednání není specifikováno, pro jaké hrubé porušení byla žalobkyně vyloučena. Dle žalobkyně tak existuje naléhavý právní zájem, neboť žalovaný významně zasáhl do práva žalobkyně svobodně se sdružovat dle čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně proto podanou žalobou brojila proti hmotněprávním důsledkům rozhodnutí žalovaného. 2. V podání ze dne 15. 3. 2021 žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný vznesl námitku nedostatku věcné příslušnosti okresních soudů. Dále uvedl, že žalobkyně coby tajemnice opakovaně zneužila své pravomoci. Žalobkyně měla možnost se písemně vyjádřit k výtkám, což však neučinila, ani se nedostavila na schůzi. Navíc byla opakovaně vyzývána k nápravě svých pochybení. Dle žalovaného bylo vyloučení žalobkyně po právu a je platné a v souladu se stanovami žalovaného. 3. Dne 28. 5. 2021 soud předložil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Ten usnesením ze dne 28. 5. 2021 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. Svůj závěr založil na úvaze, že popsaný předmět řízení vymezený žalobkyní v žalobě, tj. určení, že její členství v žalovaném spolku nadále trvá, předurčuje povahu této věci jako sporu, k jehož projednání a rozhodnutí je dána věcná příslušnost okresních soudů podle obecné úpravy věcné příslušnosti pro sporné občanské soudní řízení obsažené v § 9 odst. 1 o. s. ř.. 4. V podání ze dne 25. 11. 2021 žalobkyně mj. uvedla, že při jejím vyloučení nebyly splněny formální podmínky pro tento postup. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4173/2018 ze dne 27. 2. 2020 a uvedla, že nebyla s návrhem na vyloučení předem seznámena. 5. Ve vyjádření ze dne 1. 12. 2021 žalovaný uvedl, že žalobkyně musí prokázat naléhavý právní zájem na určení, že její členství trvá. Dle žalované takový naléhavý právní zájem dán není. 6. Dne 3. 12. 2021 se konalo jednání, během něhož žalobkyně potvrdila, že se domáhá určení, že její členství v žalovaném spolku stále trvá, přičemž důvodem je to, že vyloučení odporuje stanovám. Naléhavý právní zájem na určení ve smyslu § 80 o.s.ř. je dán a týká se svobody sdružovat se ve spolcích, která byla flagrantním způsobem narušena jednáním žalovaného. Žalobkyně uvedla, že nepodala žalobu, kterou by napadla rozhodnutí žalovaného o jejím vyloučení. <b>Skutková zjištění:</b> 7. Dle stanov žalovaného, a to konkrétně čl. III. odst. 4, 6 a 7, členství ve spolku zaniká vystoupením, vyloučením úmrtím, zánikem právnické osoby nebo dalšími způsoby, uvedenými v zákoně; o vyloučení člena rozhoduje statutární orgán, rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu; spolek může vyloučit člena, který závažně porušil povinnosti vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nesjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu (srov. stanovy žalovaného). 8. Rozhodnutím představenstva žalovaného ze dne 24. 9. 2020 bylo rozhodnuto s odkazem na čl. III. odst. 7 stanov žalovaného tak, že zdejší žalobkyně se jako člen vylučuje ze spolku [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizováno] (srov. citované rozhodnutí ze dne 24. 9. 2020). 9. Mezi stranami bylo nesporné, že rozhodnutí o vyloučení bylo žalobkyni doručeno. Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného nepodala u soudu žalobu (s výjimkou zde projednávané žaloby na určení). 10. Pro nadbytečnost soud zamítl provedení všech dalších navržených důkazů, neboť zjištěný skutkový stav je dostatečný pro rozhodnutí věci. <b>Právní posouzení věci:</b> 11. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému určení, že její členství v žalovaném spolku nadále trvá s tím, že její vyloučení odporuje stanovám žalovaného. 12. Žaloba byla podána jako obecná žaloba na určení ve smyslu § 80 o. s. ř., dle něhož platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 13. Žalobkyně tedy nepodala žalobu ve smyslu § 242 o. z., dle něhož platí, že vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení. Žalobkyně se tudíž nedomáhala vyslovení (fakticky určení) neplatnosti dotčeného rozhodnutí představenstva žalovaného (jehož procesním odrazem je právě úprava obsažená v § 2 písm. e), § 3 odst. 2 písm. a) a § 85 a násl. z. ř. s.). 14. Dle zmíněného ustanovení § 242 o. z. platí, že vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká. 15. Z citovaného ustanovení plyne, že pokud vyloučený člen nepodá žalobu dle § 242 o.z. k soudu v uvedených prekluzivních lhůtách, má to za následek zánik práva člena sdružení na soudní přezkum rozhodnutí. Jelikož žalobkyně nepožádala u soudu o přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2020, kterým byla vyloučena, tak i v případě, že by zmíněné rozhodnutí odporovalo stanovám žalovaného, jak tvrdí žalobkyně, členství žalobkyně u žalovaného zaniklo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 208/2004). 16. Již z uvedeného důvodu bylo namístě žalobu zamítnout. Je totiž zřejmé, že rozhodnutí žalovaného o vyloučení žalobkyně, které nebylo včas napadeno, je tak platné a účinné. Soud tudíž nemohl učinit jiný závěr, než že členství žalobkyně bylo zmíněným rozhodnutím ukončeno, a to bez ohledu na případný rozpor se stanovami. 17. Nadto je třeba uvést, že pokud by soud měl v nadepsaném řízení přezkoumávat platnost vyloučení žalobkyně, musel by jako prejudiciální otázku posoudit, zda bylo rozhodnutí žalovaného platné a v souladu se stanovami. K tomu by však v nadepsaném řízení o žalobě na určení dle § 80 o.s.ř. nebyl oprávněn. 18. Důvodem je jednak to, že právo na přezkum rozhodnutí o vyloučení již zaniklo ve smyslu § 242 o.z., jak uvedeno shora. Zmíněné ustanovení připouští soudní přezkum rozhodnutí sdružení toliko v jasně stanovené lhůtě, po jejímž uplynutí je třeba mít předmětné rozhodnutí pro členy sdružení za závazné, aniž by pak bylo možno jeho správnost přezkoumávat v následném soudním řízení, a to ani jako otázku předběžnou (srov. více například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 208/2004, či usnesení téhož soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 704/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1119/2015). 19. Obecně je pak vyloučeno, aby soud posuzoval jako předběžnou otázku nezákonnosti rozhodnutí orgánu sdružení nebo jeho rozpor se stanovami v řízení o obecné žalobě na určení, neboť by tím byl obcházen postup předvídaný § 242 o.z.. 20. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud též ve vztahu ke spornému členství, které mělo původ v rozhodnutí občanského sdružení o vyloučení člena, kdy uzavřel, že v zásadě nelze nezákonnost nebo rozpor se stanovami napadat v jiném řízení a soud nemůže přezkoumávat rozhodnutí orgánu občanského sdružení jako předběžnou otázku; dojde-li k vyloučení člena rozhodnutím orgánu občanského sdružení, ten však návrh (podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb.) nepodá, nemůže již vyloučený člen v jiném řízení efektivně zpochybnit platnost rozhodnutí o vyloučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 208/2004 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1034/2017). 21. Žalobu na určení členství v případě sporného členství lze použít tehdy, kdy se dotčený člen domáhá vyjasnění svého právního postavení, má-li za to, že jeho členství dosud nebylo řádným způsobem ukončeno a má-li na tom naléhavý právní zájem. Ve sporu o určení lze pak prejudiciálně řešit, zda proces, v jehož rámci bylo podle příslušných právních předpisů rozhodováno o vyloučení člena, byl již završen, nikoli však to, zda uvedené vyloučení bylo věcně správné – opodstatněné, kdy by byl obcházen postup předjímaný právními předpisy pro věcný přezkum vlastního rozhodnutí o vyloučení člena, v mezích proti němu podaných opravných prostředků a docházelo by k narušování principu právní jistoty účastníků v pr