12 C 203/2020-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 8. 2020 domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně - společnost [anonymizováno] [právnická osoba], IČO [číslo], uzavřela se žalovanou účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací (dále jen„ Smlouva“). Na základě této Smlouvy byly žalované poskytovány veřejně dostupné služby elektronických komunikací, a to včetně služeb, které nejsou v souvislosti s tímto poskytovány ve smyslu ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaná se zavázala tyto služby řádně platit, a to nejpozději do 18 kalendářní dnů ode dne vyúčtování. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou služeb, a to konkrétně v celkové částce 19 514 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne 19. 7. 2019. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 6. 6. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnila a nezpochybnila ani listiny předložené žalobkyní. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaná konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. <b>Skutková zjištění a právní posouzení věci:</b> 4. Na základě žalobkyní předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 25. 4. 2006 s žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty služby elektronických komunikací i jiné služby, za které si právní předchůdkyně žalobkyně účtovala v pravidelných vyúčtováních sjednanou cenu. Žalované byla dále účtována také splátka za zařízení, za což žalovaná neuhradila sjednanou úplatu ve výši 15 300 Kč, která byla splatná dne 1. 11. 2016 (faktura [číslo]), dále žalovaná nezaplatila fakturu [číslo] ve výši 3 064 Kč za služby, splátky a smluvní pokutu, která byla splatná dne 24. 5. 2016, a dále žalovaná nezaplatila fakturu [číslo] ve výši 1 837 Kč splatnou dne 24. 6. 2016. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2019. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2019, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 19. 7. 2019. 6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že věřitel může celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). 7. Soud v prvé řadě konstatuje, že má za to, že došlo k platnému postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou, pročež uzavřel, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. 9. Jak plyne ze shora uvedeného, v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou shora uvedenou smlouvu, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované sjednané služby (nejen služby elektronických komunikací), za což se žalovaná zavázala platit sjednanou částku. To však žalovaná nečinila, když se dostala do prodlení s placením shora uvedených faktur. Dluh žalovaná neuhradila ani na základě výzev žalobkyně. 10. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., a v celém rozsahu žalobkyni vyhověl a uložil žalované zaplatit žalovanou částku. Co se týká úroku z prodlení z žalované částky, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v zákonné výši ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak uvedeno ve výroku č. I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 636,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 514 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 950 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 650 Kč ve výši 1 186,50 Kč.