12 C 208/2016-392 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2016 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z dané částky ročně od 26. 2. 2016 do zaplacení coby přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení o vydání průkazu mimořádných výhod pro osoby zvlášť tělesně postižené (ZTP/P) u příslušných správních orgánů. Žalobkyně stručně popsala průběh správního řízení s tím, že dne 29. 6. 2014 podal opatrovník jménem žalobkyně žádost o přiznání mimořádných výhod ZTP/P, přičemž takto zahájené řízení trvalo do 24. 8. 2015, a k faktickému předání průkazu ZTP/P došlo až dne 14. 10. 2015. Zmíněnému řízení předcházelo jiné správní řízení o žádosti o vydání průkazu ZTP/P, které trvalo 4 roky, a to od 21. 4. 2010 do 8. 4. 2014. Soud by tedy měl dle žalobkyně přihlédnout i k předešlému správnímu řízení, které se rovněž týkalo vydání průkazu ZTP/P pro žalobkyni. Význam řízení pro žalobkyni byl zvýšený, neboť žije z minimálních příjmů (z invalidního důchodu) a vydání průkazu ZTP/P by jí snížilo výdaje a zlepšilo finanční situaci. Žalobkyně nakonec uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované, která shledala v řízení průtahy, za něž se omluvila. 2. Usnesením ze dne 5. 1. 2017 soud vyzval žalobkyni, aby postavila najisto, zda požaduje zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 22 000 Kč z důvodu nepřiměřené délky správního řízení sp. zn. SZ/497/14 nebo z důvodu nepřiměřené délky správního řízení vedeného Úřadem práce ČR pod sp.zn. 79225-14- či z důvodu nepřiměřené délky obou správních řízení. V doplnění žaloby ze dne 13. 1. 2017 žalobkyně uvedla, že požaduje zadostiučinění za nemajetkovou újmu pouze z důvodu nepřiměřené délky správního řízení vedeného Úřadem práce ČR pod sp. zn. 79225-14-. 3. Žalovaná podáním doručeným soudu dne 17. 3. 2017 s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Žalovaná stručně popsala průběh správního řízení o žádosti žalobkyně k vydání průkazu ZTP/P s tím, že v něm bylo shledáno několik překročení zákonných lhůt v řádu jednoho měsíce, za což se žalovaná žalobkyni omluvila. Dle žalované však celková délka správního řízení byla s ohledem na jeho složitost přiměřená. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyni odškodnila za nepřiměřeně dlouhé předchozí správní řízení vedené v letech 2010 až 2014, a to částkou 60 000 Kč. 4. Rozsudkem ze dne 22. 12. 2017 soud žalobu zamítl z toho důvodu, že se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nepřiměřenou celkovou délku správního řízení, jehož předmětem bylo posuzování jejího nároku na vydání průkazu ZTP/P, tj. nejednalo se o soukromoprávní (civilní) nárok. Proto ve světle judikatury Nejvyššího soudu ČR nemohl být tvrzený nárok shledán po právu, když u správního řízení, pokud není jeho předmětem soukromoprávní nárok, nepřichází v úvahu nepřiměřenost jeho délky. 5. O odvolání žalobkyně rozhodoval Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 17. 10. 2019 rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. 6. V souladu s pokynem odvolacího soudu následně zdejší soud usnesením ze dne 24. 1. 2020 vyzval žalobkyni, aby upřesnila, jakého odškodnění se domáhá. V podání ze dne 12. 9. 2020 žalobkyně doplnila, že opírá uplatněný nárok o porušení povinnosti správního orgánu vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí o přiznání nároku na vydání ZTP/P v zákonem stanovené lhůtě, porušení povinnosti odvolacího správního orgánu vydat rozhodnutí o podaném odvolání v zákonem stanovené lhůtě a učinit úkon - vydání průkazu ZTP/P - v přiměřené lhůtě. Celková délka řízení o přiznání a vydání průkazu ZTP/P tak činila 15 měsíců a 14 dnů (30. 6. 2014 – 14. 10. 2015), ze kterých bylo možno považovat za souladné se zákonem maximálně 6 měsíců, a to 2,5 měsíce po podání žádosti (včetně vyhotovení posudku posudkovou komisí), 3 měsíce na rozhodování odvolacího orgánu (včetně vyhotovení posudku posudkovou komisí), případně 1 měsíc na pohyb spisu mezi správními orgány a půl měsíce (15 dnů) na vydání průkazu ZTP/P. V této souvislosti žalobkyně opětovně zdůraznila, že pokud by již v řízení před Úřadem práce došlo k řádnému vyšetření žalobkyně, vydání správného posudku a vydání správného rozhodnutí, žádné odvolací řízení by neprobíhalo. V řízení tak došlo k podstatným průtahům jen v důsledku postupu správních orgánů, čímž bylo porušeno právo žalobkyně na vydání rozhodnutí v zákonem stanovených lhůtách a právo na vydání průkazu ZTP/P v přiměřené lhůtě. 7. Žalobkyně dále uvedla, že její újma spočívá v tom, že v důsledku výše popsaných průtahů Úřadu práce ČR a žalované bylo žalobkyni zabráněno získat na základě včasné žádosti, podané dne 30. 6. 2014, výše uvedené výhody držitele ZTP/P nejen pro sebe ale i pro svého průvodce počínaje dnem 1. 6. 2014. Ztráta výhod držitele ZTP/P v období od 1. 6. 2014 do 14. 10. 2015 měla dopad do majetkové sféry těžce zdravotně postižené žalobkyně, která tak nemohla uplatňovat výše popsané výhody spojené s průkazem ZTP/P, jakož i do jejího komfortu a právní jistoty, zda jí vůbec bude průkaz ZTP/P přiznán. Jedná se tak o morální újmu spočívající v nejistotě žalobkyně ohledně výsledku dlouhotrvajícího řízení jak před Úřadem práce tak i před žalovanou. Z uvedeného důvodu není omluva žalované dostačující kompenzací, a proto by měla být přiznána satisfakce i ve formě finančního odškodnění. Požadované odškodnění ve výši 22 000 Kč za způsobenou újmu lze s ohledem na uvedené považovat za částku při dolní hranici toho, co by mohla žalobkyně požadovat. 8. V podání ze dne 6. 10. 2020 žalovaná uvedla, že na namítané správní řízení se nevtahuje č.l. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“), přičemž v dané věci šlo o samostatné správní řízení, na nějž nenavazovalo řízení soudní. Lze proto odškodnit pouze konkrétní průtahy. Žalovaná dále připustila, že v namítaném správním řízení došlo k překročení zákonem stanovených lhůt. 9. Ve vyjádření ze dne 24. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že její zástupce (opatrovník) při počátku posudkového a správního řízení, a následně i v jeho průběhu, několikrát požadoval zpracování nového nezávislého znaleckého posudku na posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Posudková služba však na tyto návrhy buď nereagovala, nebo je odmítala. Žalobkyně je velmi těžce duševně postižena, když není schopna samostatného fungování. Její zdravotní stav jí absolutně znemožňuje se začlenit do normálního života a není si schopna nic vyřídit sama. Žalobkyně trpí chronickou schizofrenií s postprocesuálním defektem osobnosti a je plně odkázána na péči zdravotního personálu a svého zástupce (bratra – opatrovníka). 10. Dne 26. 2. 2021 se konalo jednání, během něhož žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 2402/2020, z něhož plyne, že právo na přiměřenou délku řízení garantované článkem 6 odst. 1 Úmluvy na projednání věci v přiměřené době, je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu článku 38 Listiny základních práv a svobod, přičemž již není podstatné, zda na správní řízení navazoval soudní přezkum. Žalovaná uvedla, že v posuzované věci se nejedná o žádné finanční plnění, ale o vydání průkazu, a tudíž není ani dán soukromoprávní prvek. 11. V podání ze dne 29. 3. 2021 žalobkyně uvedla, že není povinna prokazovat újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, ale přesto uvedla, že požaduje odškodnit stav nejistoty a duševních útrap způsobených nepřiměřenou délkou namítaného řízení. Žalobkyně dále uvedla, že její újma spočívá v tom, že v důsledku popsaných průtahů Úřadu práce ČR a žalované bylo žalobkyni zabráněno získat na základě včasné žádosti, podané dne 30. 6. 2014, výhody držitele ZTP/P nejen pro sebe ale i pro svého průvodce počínaje dnem 1. 6. 2014. Ztráta výhod držitele ZTP/P v období od 1. 6. 2014 do 14. 10. 2015 měla dopad také do majetkové sféry těžce zdravotně postižené žalobkyně. Žalobkyně nemohla požívat výhody plynoucí z držení ZTP/P, například při jakémkoliv vyřizování osobních záležitostí, jednání u úřadů, při návštěvách lékaře, neměla právo přednosti při osobním projednávání své záležitosti, problémy s parkováním, vzdálenost parkovacího místa od toalet nebo nucené stání ve veřejných dopravních prostředcích byly způsobilé vyvolat záchvaty zlosti či jiné nepřiměřené reakce a poruchy chování u žalobkyně, v důsledku kterých se žalobkyně trápila. Jedná se o výrazný duševní diskomfort, kterému byla žalobkyně coby osoba psychický nemocná vystavena. <b>Skutková zjištění:</b> 12. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobkyně o odškodnění ze dne 25. 8. 2015 a její doplnění ze dne 15. 12. 2015, potvrzení z datové schránky o doručení žádosti žalované dne 25. 8. 2015 a stanovisko žalované ze dne 15. 4. 2016) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 25. 8. 2015 obrátila na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud zjistil, že žalovaná se za mírné průtahy v řízení omluvila, ale peněžité plnění neposkytla. 13. S