12 C 253/2016-357 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2016 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 650 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy a částky ve výši 239 014 Kč jakožto náhrady majetkové škody, a to vše z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v neodůvodněných průtazích v soudním řízení vedeném u [název soudu] (dále jen„ KS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ původní řízení“). Žalobkyně tvrdila, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když v původním řízení KS dospěl k závěru, že je dána pasivní legitimace žalobkyně (v původním řízení v procesním postavení žalované), pročež je dána i její aktivní legitimace i pro nadepsané odškodňovací řízení. Žalobkyně dále tvrdila, že KS po zahájení původního řízení nekonal v přiměřené době, když první úkon ve věci, kterým byla výzva k úhradě soudního poplatku, učinil za více než 9 let po podání žaloby. Tato skutečnost se navíc velmi negativně odrazila v možnosti, resp. nemožnosti žalobkyně opatřit důkazy na svou obranu a unést tak důkazní břemeno. Rovněž vznikly průtahy i při vypracování znaleckého posudku, což jde též k tíži žalované. Původní řízení trvalo téměř 21 let, kdy žaloba byla podána dne 29. 12. 1994 u KS, který usnesením ze dne 19. 4. 2004 rozhodl, že namísto žalované [právnická osoba] a.s., která v průběhu řízení zanikla s právním nástupcem, bude v řízení pokračovat společnost [právnická osoba] (tj. zdejší žalobkyně). Společně se zmíněným usnesením KS byla žalobkyni poprvé doručena žaloba, která byla podána v roce 1994, to žalobcem [příjmení] [země], [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). KS rozhodl o předání věci [název soudu] k určení příslušnosti až dne 5. 5. 2005. 2. Dle žalobkyně měla na celkovou délku původního řízení zásadní vliv skutečnost, že až po uplynutí 9 let a 4 měsíců od podání žaloby KS uvědomil žalobkyni o vedení řízení. Žalobkyně dále uvedla, že v řízení byl zadán znalecký posudek, přičemž zpracování znaleckého posudku bylo zadáno několika znalcům a znaleckým ústavům, celá řada z nich vypracování posudku odmítla z důvodu dlouhé časové prodlevy mezi vznikem škody a předložení věci znalci, přičemž [anonymizováno 6 slov] mimo jiné sdělil, že rozsah škod vzniklých v roce 1991 není schopen nikdo v roce 2007 určit. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně dozvěděla o podání žaloby až po 13 letech ode dne vzniku škody, bylo prakticky nemožné tvrzení doložit důkazními návrhy a unést důkazní břemeno. KS rozhodl rozsudkem ze dne 13. 10. 2010 tak, že uložil zdejší žalobkyni povinnost zaplatit [anonymizována dvě slova] (žalobce v původním řízení) částku 250 000 Kč s příslušenstvím. 3. Dále se žalobkyně stručně vyjádřila k průběhu původního řízení s tím, že s ohledem na žalované částky bylo pro žalobkyni významné. Skutečným původcem škody, která byla žalována, byl [anonymizována tři slova] – [anonymizována tři slova], neboť ke škodě došlo v období roku [rok] před privatizací tohoto státního podniku, který zanikl v roce [rok], aniž by skutečnost podané žaloby do té doby vyšla najevo. Ke dni 31. 12. 2003 došlo k převodu majetku [právnická osoba] a.s. na jejího hlavního akcionáře, přičemž závazek k náhradě škody na tohoto akcionáře přešel, aniž mohl být v důsledku nečinnosti soudu při převzetí jmění zjištěn a vzat v úvahu. Žalobkyně dále uvedla, že po dobu 20 let, 10 měsíců a 28 dnů byla udržována ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, pročež požadovala kompenzaci nemateriální újmy ve výši 650 000 Kč a dále uplatnila nárok na náhradu majetkové škody. Žalobkyně dále uvedla, že o nároku uplatněném v původním řízení do doby doručení žaloby nevěděla, neboť vůči žalobkyni ani vůči jejímu právnímu předchůdci nebyl tento nárok před podáním žaloby nijak avizován. Žalobkyně má tedy za to, že příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v neodůvodněných průtazích ze strany KS a vznikem újmy na straně žalobkyně je nepochybně dána. 4. V podání doručeném soudu dne 3. 10. 2017 žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. K původnímu řízení uvedla, že soud I. stupně rozhodoval třikrát, soud II. stupně čtyřikrát a soud III. stupně jednou; původní řízení bylo po stránce skutkové stránce složitější, kdy předmětem posouzení byl nárok žalobce na náhradu škody způsobené exhalacemi; bylo tedy nutné nechat vypracovat znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace ceny a odhady lesa, lesních pozemků a porostů a škod na nich, kdy pro takto specifický znalecký posudek nebylo snadné zajistit vhodného znalce, což se též odrazilo v celkové délce řízení; význam řízení pro žalobkyni byl běžný. Žádost žalobkyně byla vyřízena stanoviskem žalované ze dne 26. 9. 2017, v němž byl požadavek žalobkyně uspokojen ve výši 157 533 Kč, což je dle žalované přiměřená výše zadostiučinění za délku původního řízení. To vůči žalobkyni trvalo 11,7 let, neboť se o daném řízení dozvěděla až dne 22. 4. 2004. Teprve od toho okamžiku je možno posuzovat případnou újmu a dané původní řízení ve vztahu k žalobkyni. Nárok na náhradu majetkové škody ve výši 239 014 Kč, která má představovat úroky z prodlení, které musela žalobkyně na základě konečného rozhodnutí KS zaplatit žalobci v původním řízení, nelze dle žalované považovat za důvodný, neboť nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v původním řízení není v příčinné souvislosti s újmou, která žalobkyni vznikla v důsledku soudem uložené povinnosti zaplatit úrok z prodlení, neboť povinnost zaplatit úroky z prodlení nevznikla rozhodnutím soudu, ale tím, že žalobkyni nesplnila svou povinnost vůči věřiteli. 5. Podáním doručeným soudu dne 5. 12. 2017 žalobkyně uvedla, že jí dne 29. 9. 2017 byla ze strany žalované uhrazena částka 157 533 Kč. Dne 21. 5. 2018 vzala žalobkyně částečně svou žalobu zpět a to v rozsahu částky 157 533 Kč z důvodu částečného plnění ze strany žalované. 6. Dne 22. 5. 2018 se konalo ve věci jednání, během něhož žalovaná namítala absenci aktivní legitimace na straně žalobkyně; soud dále vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doložení tvrzení o zvýšeném významu původního řízení. Během jednání žalobkyně uvedla, že nebylo možno vzít v úvahu v souvislosti s převodem majetku [právnická osoba] na hlavního akcionáře závazek k náhradě škody, o nějž šlo v původním řízení, a dále uvedla, že spatřuje nesprávný úřední postup soudu v původním řízení v tom, že jednak se žalobkyně pozdě dozvěděla o vedení daného řízení a tudíž se nemohla účinně bránit a dále v tom, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, v důsledku čehož bylo potřeba platit vyšší úroky z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo k poškození dobrého jména a pověsti žalobkyně, neboť se obchodní partneři dozvěděli o takovém řízení. 7. Usnesením ze dne 2. 7. 2018 bylo řízení co do částky 157 533 Kč zastaveno. 8. Podáním doručeným soudu dne 2. 7. 2018 žalobkyně doplnila svá tvrzení k výzvě soudu a uvedla, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně jsou jeden a tentýž subjekt, kdy původní subjekt – [právnická osoba] - změnil rozhodnutím valné hromady ze dne 13. 5. 2004 právní formu z s.r.o. na akciovou společnost. [právnická osoba] (následně [právnická osoba]) pak převzala jmění [právnická osoba] a.s., která tak zanikla bez právního nástupce. Žalobkyně dále netrvala na svém tvrzení ohledně zvýšeného významu původního řízení. Žalobkyně nesouhlasila s argumentací žalované, že ve vztahu k žalobkyni lze nepřiměřenost délky řízení posuzovat teprve od okamžiku, kdy se o řízení dozvěděla, tedy ode dne 22. 4. 2004, neboť určení okamžiku zahájení řízení je stanoveno přímo zákonem a v případě řízení zahajovaných na návrh je řízení započato dnem, kdy žaloba došla soudu. Pokud jde o délku řízení, tak tuto je potřeba brát od samého počátku původního řízení, tedy od momentu, kdy žaloba byla podána u soudu. 9. Rozsudkem ze dne 30. 11. 2018 zdejší soud žalobu zamítl. [název soudu] svým rozsudkem ze dne 5. 2. 2020 odvoláním napadený rozsudek ve věci samé potvrdil. Následně rozhodoval [název soudu], který rozsudkem ze dne 24. 2. 2021 částečně zrušil rozsudek zdejšího soudu i [název soudu] v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy a v souvisejícím nákladovém výroku. <b>Skutková zjištění:</b> 10. Soud z žádosti žalobkyně adresované žalované ze dne 16. 6. 2016 s podacím razítkem žalované značícím doručení žalované dne 17. 6. 2016 a dále ze stanoviska žalované ze dne 26. 9. 2017 zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně se dne 17. 6. 2016 obrátila na žalovanou s žádostí o odškodnění nemajetkové újmy ve výši 650 000 Kč a majetkové újmy ve výši 239 014 Kč z důvodu uvedeného v žalobě. Zmíněným stanoviskem žalovaná částečně žádosti vyhověla a to co do částky 157 533 Kč a poskytla žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou původního řízení. 11. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nespráv