12 C 34/2020-85 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 26. 2. 2020 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Mostě (dále jen„ OS“) pod sp. zn. 7 T 55/2019 byl rozsudkem ze dne 15. 4. 2019 zproštěn obžaloby dle § 226 a trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl žalobce stíhán. Žalobce byl nejprve uznán vinným trestním příkazem, vydaným OS dne 4. 2. 2019 ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce již v přípravném řízení namítal, že v dané věci nedošlo k řádnému prozkoumání podstatných okolností případu a je zapotřebí postupovat ve světle zásady zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce trvání až 3 let, což mělo nepříznivý vliv na pověst žalobce a jeho dosavadní způsob života a rovněž to ovlivnilo negativně zejména jeho psychiku, narušilo rodinný a soukromý život. Žalobce dále uvedl, že neustálá hrozba v podobě trestního stíhání negativně ovlivnila jeho soukromý život, kdy neustálé myšlenky na probíhající trestní stíhání a následné soudní projednání zasáhlo i žalobcovu rodinu. Žalobce byl po celou dobu vystaven hrozbě trestu, musel neustále myslet na projednávanou věc, na místo toho, aby se myšlenkami věnoval rodině. Žalobce v neposlední řadě uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované žádostí ze dne 28. 8. 2019 Stanoviskem ze dne 2. 9. 2019 žalovaná potvrdila obdržení žádosti, avšak do dne podání žaloby rozhodnuto nebylo. 2. V podání ze dne 7. 4. 2020 žalobce k výzvě soudu zopakoval svá tvrzení uvedená v žalobě. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Dle žalované žalobce neprokázal, že by byl dán důvodu pro peněžité plnění, přičemž již poskytnutá omluva za nezákonné trestní stíhání je dostatečná. 4. Při jednání, které se konalo dne 15. 12. 2020, postavil žalobce najisto, že se domáhal zadostiučinění pouze z titulu nezákonného trestního stíhání. Během jednání byl žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzván k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě. 5. V podání ze dne 13. 1. 2021 žalobce k výzvě soudu uvedl, že je zaměstnán a i v rozhodné době byl zaměstnán na pozici specialista – správce aplikace, tedy pozice bezprostředně spojená s výkonem IT. Odsuzující rozhodnutí by vedlo k okamžitému ukončení pracovního poměru a diskvalifikaci žalobce pro další výkon povolání související s IT problematikou. Pro případ odsouzení by se žalobce totiž dostal do přímého kontrastu s Etickým kodexem VEOLIA, jak se k jeho dodržování zavázal v rámci bodu 7.7 pracovní smlouvy. Trestní řízení a jeho konečný výsledek byl pro žalobce existenčním do budoucna. Žalobce měl obavu o budoucnost, zajištění příjmu ze zaměstnaneckého poměru, jakož i obavu o obživu pro případ ztráty zaměstnání a nemožnost nalézt v dané specifické oblasti nové zaměstnání. 6. Dne 1. 6. 2021 se konalo další jednání, k němuž se žalobce bez omluvy nedostavil, pročež nebylo možné provést jeho účastnický výslech. Skutková zjištění: 7. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobce adresovaná žalované ze dne 28. 8. 2019, přípis žalované ze dne 2. 9. 2019 potvrzující doručení žádosti žalobce žalované dne 2. 9. 2019 a stanovisko žalované ze dne 18. 6. 2020) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce se dne 2. 9. 2019 obrátil na žalovanou se svou žádostí o zaplacení náhrady újmy z důvodu uvedeného v žalobě ve výši 150 000 Kč. Ze zmíněného stanoviska žalované pak soud zjistil, že žalovaná žádosti částečně vyhověla, když žalobci poskytla odškodnění újmy za nezákonné trestní stíhání ve formě omluvy. 8. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 9. Z trestního spisu OS sp. zn. 7 T 55/2019 soud zjistil, že usnesením Policie ČR ze dne 1. 10. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání zdejšího žalobce, který byl obviněn ze spáchání trestného činu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, přičemž se měl uvedeného trestného činu dopustit tím, že v místě svého bydliště v období června 2016 využil příležitosti, kdy se jeho bývalá manželka zapomněla na notebooku užívaným veškerými osobami v domácnosti odhlásit ze své e-mailové schránky, kde si bez jejího vědomí a souhlasu přečetl její soukromou e-mailovou komunikaci a prohlédl zde uložené fotografie, a za účelem zajištění důkazu nevěry své bývalé manželky si neoprávněně některé fotografie zkopíroval, resp. uložil do tohoto notebooku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno dne 26. 11. 2018. Dle doručenky z datové schránky právního zástupce žalobce, respektive jeho obhájce v daném trestním řízení, bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno jeho obhájci dne 3. 10. 2018. Dne 25. 11. 2018 žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost. Dne 6. 2. 2019 byla k OS podána žaloba na zdejšího žalobce a rozsudkem ze dne 15. 4. 2019 byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je stíhán, byl tedy zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu, dle doložky nabyl rozsudek právní moci dne 15. 4. 2019. 10. Z dohody o změně pracovního poměru ze dne 28. 12. 2017 soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] na pozici správce aplikace. 11. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti zamítl účastnický výslech žalobce, a to především z toho důvodu, že žalobce ani k výzvě soudu dostatečně nedoplnil tvrzení ohledně intenzity a rozsahu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, a nadto se žalobce k odročenému jednání bez omluvy nedostavil, pročež soud nemohl provést jeho výslech. <b>Právní úprava:</b> 12. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení. 13. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 14. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 15. Podle § 7 zákona mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 16. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 17. Podle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 18. Podle § 31a zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. <b>Právní posouzení věci:</b> 19. Žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 150 000 Kč, a to z důvodu, že trestní stíhání jeho osoby neskončilo odsouzením. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároků především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody či nemajetkové újmy. 20. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetkov