12 C 49/2021-52 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 4. 3. 2021 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 140 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u [název soudu] (dále jen„ OS“), pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uvedla, že zmíněné soudní řízení bylo zahájeno dne 5. 3. 2014, kdy žalobkyně podala u OS žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru, a pravomocně skončilo dne 4. 3. 2020, tedy až za 6 let. Soudní řízení žalobkyni negativně ovlivňovalo a bylo důvodem pro zhoršení jejího psychického stavu, když žalobkyně byla v nejistotě ohledně výsledku řízení. Žalobkyně rovněž byla z důvodu psychických potíží hospitalizována v Psychiatrické nemocnici [část obce]. Žalobkyně žádala OS o přednostní projednání věci právě z důvodů významného zhoršení psychického stavu. Žalobkyně dále popsala průběh namítaného řízení s tím, že první ústní jednání ve věci se konalo až za více než 5 let po zahájení řízení. Předmětem daného řízení byla otázka platnosti rozvázání pracovního poměru se žalobkyní, přičemž způsob rozvázání pracovního poměru a nevydání zápočtových listů mělo zcela fatální vliv na postavení žalobkyně, na možnost získat nové zaměstnání a na získání podpory v nezaměstnanosti. To mělo též dopad na ekonomickou situaci žalobkyně. 2. V podání ze dne 22. 6. 2021 žalovaná učinila nesporným, že se žalobkyně dne 31. 3. 2020 obrátila se svou žádostí na žalovanou. Žalovaná projednala žádost dne 4. 1. 2021 a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 61 875 Kč. Žalovaná dále uvedla, že při pokusu o odeslání stanoviska do datové schránky zjistila, že tehdejší právní zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] zemřel. Stanovisko tak bylo odesláno na adresu žalobkyně, stejně jako poštovní poukázka s přiznaným zadostiučiněním. Platba žalované se však vrátila dvakrát jako nevyzvednutá, a vrátilo se jí rovněž stanovisko. Žalovaná stručně popsala průběh namítaného řízení, které dle žalované trvalo nepřiměřeně dlouho, a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, rovněž se v řízení vyskytly průtahy. 3. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, resp. s tímto procesním postupem vyslovili souhlas (žalobkyně se nevyjádřila k výzvě soudu a žalovaná souhlasila výslovně). Soud tedy s ohledem na splnění podmínek § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by nařídil jednání. <b>Skutková zjištění:</b> 4. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 31. 3. 2020 a stanovisko žalované ze dne 4. 1. 2021) vzal za prokázané, že se žalobkyně dne 31. 3. 2020 obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované vzal soud dále za prokázané, že dle žalované v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce původního řízení, za což bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění v penězích ve výši 61 875 Kč Stanovisko žalované se dvakrát žalované vrátilo zpět poté, co si jej žalobkyně nepřebrala. 5. Soud má tedy za prokázané, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), spočívající v předběžném uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. u žalované). 6. Ze spisu vedeného u MS pod sp. zn. 65 C 5/2016, soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudu a účastníků řízení): Dne 5.3.2014 byla OS doručena žaloba zdejší žalobkyně proti [anonymizována tři slova] (v procesním postavení žalované), kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď, která jí byla dána, je neplatná. Dne 21.8.2014 se žalobkyně dotázala OS na stav řízení. Dne 30.10.2014 advokát žalobkyně sdělil, že jí již nezastupuje. Dne 13.11.2014 žalobkyně doplnila svou žalobu a další vyjádření zaslala dne 20.11.2014, kdy rovněž navrhla vydání předběžného opatření. Dne 25.11.2014 OS rozhodl o návrhu na předběžné opatření tak, že uložil povinnost žalované vyplácet žalobkyně tam uvedenou částku. Dne 12.9.2014 se žalovaný odvolal proti usnesení o nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 27.1.2015 OS vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila k podanému odvolání. Dne 2.2.2015 se žalobkyně vyjádřila k odvolání žalovaného. Dne 30.4.2015 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne 11.5.2015 Městský soud v Praze zrušil napadené usnesení a věc byla vrácena zpět OS. Spis byl vrácen OS dne 2.6.2015. V podání ze dne 13.7.2015 se ve věci vyjádřila žalobkyně. Přípisem ze dne 23.7.2015 sdělil OS, že dle jeho názoru věc nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů, ale do příslušnosti krajských soudů. Přípisem ze dne 6.8.2015 žalobkyně požádala o přednostní nařízení jednání z důvodu špatného psychického stavu žalobkyně, což doložila lékařskými zprávami. Dne 21.8.2015 se ve věci otázky věcné příslušnosti vyjádřil žalovaný. Dne 1.4.2016 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Usnesením ze dne 15.6.2016 Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy. Spis byl vrácen OS dne 26.4.2016. Dne 12.1.2017 podala žalobkyně k Městskému soudu v Praze (dále jen„ MS“) návrh na nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 25.1.2017 MS nařídil předběžné opatření k návrhu žalobkyně. Dne 14.2.2017 se žalovaný odvolal proti usnesení o nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 21.2.2017 MS vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 6.3.2017 se vyjádřila žalobkyně. Dne 16.3.2017 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dále ve spise založen přípis náměstka ministra zahraničních věcí v souvislosti s nařízenou exekucí OS postihující bankovní účty [anonymizována tři slova]. Usnesením ze dne 11.9.2017 Vrchní soud v Praze potvrdil napadené usnesení MS. Spis byl vrácen MS 26.9.2017. Usnesením ze dne 27.2.2018 MS vyzval žalovaného, aby upřesnil listiny, týkající se ukončení pracovního poměru se žalobkyní. Dne 1.3.2018 požádal žalovaný o prodloužení lhůty k vyjádření se. Dne 18.5.2018 se žalovaný vyjádřil ve věci. Dne 27.8.2018 se ve věci vyjádřila žalobkyně. Dne 21.1.2019 se vyjádřila žalobkyně. Usnesením ze dne 8.4.2019 MS vyzval žalobkyni, aby upřesnila žalobní petit, a žalovaného vyzval rovněž k doplnění. Dne 18.4.2019 žalobkyně opravila žalobní petit na základě výzvy soudu. Dne 23.4.2019 se ve věci k výzvě vyjádřil žalovaný. Dne 26.4.2019 bylo nařízeno jednání na 7.6.2019. Dne 7.6.2019 se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno za účelem mimosoudní dohody mezi účastníky. Dne 13.6.2019 se ve věci vyjádřil žalovaný. Dne 23.7.2019 se vyjádřila žalobkyně. Usnesením ze dne 22.10.2019 byli účastníci vyzváni ze strany MS, aby sdělili, zda byla mezi nimi uzavřena mimosoudní dohoda, případně aby navrhli přerušení řízení dle § 110 o.s.ř. Dne 31.10.2019 reagovala žalobkyně na výzvu soudu, a dne 7.11.2019 reagoval žalovaný. Dne 27.1.2020 žalobkyně požádala o odročení nařízeného jednání na 29.1.2020 z důvodu přípravy dohody o narovnání. Dne 4.2.2020 žalobkyně vzala žalobu zpět v návaznosti na uzavřenou dohodu o narovnání. Dne 6.2.2020 se žalovaný vzdal práva na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 12.2.2020 bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, právní moc dne 4.3.2020. <b>Právní úprava:</b> 7. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení. 8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 9. Dle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily mj. a) státní orgány či b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. 10. Podle § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti