14 C 135/2019-183 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u soudu 10. 6. 2019 náhrady škody a nemajetkové újmy. Uvedla k tomu, že dne 30. 6. 2016 byl vydán rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 10 C 462/2018-318, kterým bylo rozhodnuto o její povinnosti (jako žalované 1) strpět přes pozemek průchod a průjezd žalobce. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Dne 23. 5. 2017 bylo Městským soudem v Praze o odvolání rozhodnuto v žalobkyní napadeném výroku I. tak, že byl potvrzen a ve výrocích II., V., VI. a VII. ve vztahu k ní zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení a rozsudek nabyl právní moci dne 2. 8. 2017. Proti tomuto pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně dovolání. Dne 11. 6. 2018 byl žalobkyni doručen rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2018, č. j. 22 Cdo 4843/2017-443, kterým byl zrušen výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 včetně výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 15 Co 572/2016-383 (tj. výrok, kterým bylo přes nemovitosti žalobkyně povoleno právo cesty). Došlo tak k vydání nezákonného pravomocného, následně zrušeného rozhodnutí - rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 15 Co 572/2016-383, ze dne 23. 5. 2017. Na základě výše uvedeného (následně zrušeného) pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 15 Co 572/2016-383, ze dne 23. 5. 2017 byla v mezidobí vůči žalobkyni (v daném exekučním řízení povinné) u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., zahájena a vedena exekuce sp. zn. [spisová značka] (na vymožení povinnosti uložené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 6. 2016, č. j. 10 C 462/2008-318, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 15 Co 572/2016-383; zároveň byly vymáhány náklady oprávněného a náklady exekuce) - viz vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 30. 8. 2018, č. j. [číslo jednací]. Tato exekuce byla vedena nejen na základě nezákonného (následně zrušeného) exekučního titulu, ale i nedůvodně, jak žalobkyně opakovaně sdělovala soudnímu exekutorovi ve svých podáních - viz např. dopis žalobkyně soudnímu exekutorovi ze dne 14. 9. 2017 a další dopisy žalobkyně (založeny v exekutorském spisu). Žalobkyně jako zálohu na náklady exekuce uhradila exekutorovi na základě výzvy k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti ze dne 12. 9. 2017, č. j. [číslo jednací], částku 6 241 Kč (viz příjmový podkladní doklad ze dne 20. 9. 2017). Dle výroku V. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 2. 2018, č. j. 148 EXE 2868/2017-81 (ve znění doplňujícího usnesení) byla povinná povinna nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 4 295,50 Kč; přeplatek ve výši 1 945,50 Kč exekutor povinné vrátil. V důsledku vedení daného exekučního řízení byla tedy žalobkyně nucena uhradit soudnímu exekutorovi částku 4 295,50 Kč. V dané věci bylo vydáno nezákonné pravomocné rozhodnutí - rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 15 Co 572/2016-383, ze dne 23. 5. 2017; nezákonnost tohoto rozhodnutí byla potvrzena rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2018, č. j. 22 Cdo 4843/2017-443, kterým byl tento rozsudek Městského soudu v Praze zrušen. Na základě tohoto nezákonného rozsudku byla potom pro vymožení povinnosti v tomto řízení (nezákonně) žalobkyni uložené vedena vůči žalobkyni exekuce, kdy žalobkyně byla na náhradě nákladů této exekuce nucena soudnímu exekutorovi uhradit částku 4 295,50 Kč, což je škoda, která jí vznikla v důsledku dané exekuce vedené na základě rozsudku, který byl následně pro nezákonnost zrušen. Tuto částku žalobkyně požaduje po žalované, jako náhradu škody jí způsobené výše uvedeným nezákonným rozhodnutím. Tyto náklady byla nucena uhradit pouze v důsledku nezákonného výše uvedeného pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze, který vyvolal i danou exekuci, která by nemohla nebýt tohoto nezákonného rozhodnutí vůči žalobkyni vedena. Žalobkyně se ve zbytku své žaloby domáhá náhrady nemajetkové újmy 300 000 Kč z titulu vedení exekuce, která neměla být vedena proti ní, neboť byla nařízena na základě nezákonného, resp. posléze zrušeného exekučního titulu, když toto řízení bylo proti ní vedeno více než 10 měsíců. Žalobkyně má za to, že vedení exekuce, která neměla být vůbec vedena, je přitom nutno považovat pro osobu, vůči níž směřuje, za velmi zatěžující. Osoba, vůči níž se exekuce vede (zde žalobkyně), se cítí ohrožena a je omezena v dispozici se svým majetkem, který může být exekucí postižen, minimálně je omezena v nakládání s ním (§ 47 odst. 6 exekučního řádu). Uvedené daná osoba vnímá tísnivě a vzniká jí (kromě újmy majetkové i nemajetková) újma. Ačkoli se nejednalo o výkon pohledávky na peněžité plnění (jednalo se o plnění povinnosti strpět průchod a průjezd nemovitostí), byl soudním exekutorem vydán exekuční příkaz i na movité věci žalobkyně - viz exekuční příkaz ze dne 30. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], na provedení exekuce prodejem movitých věcí žalobkyně. Žalobkyně se v důsledku předmětného nezákonného rozhodnutí soudu nacházela po dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku dané exekuce a jejích dopadů na žalobkyni a na její majetek, ale i na její rodinu, neboť postižen byl i majetek manžela žalobkyně ([jméno] [anonymizováno]). Exekuce trvala více než 10 měsíců - od začátku září 2017 do července 2018 - 12. 7. 2018 bylo žalobkyni doručeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2018, č. j. 20 Co 204/2018-137, kterým se zastavuje odvolací řízení o odvolání oprávněné proti usnesení o zastavení dané exekuce (toto datum 12. 7. 2018 je nutno považovat za datum, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že exekuce již nebude vedena, a tedy i o vzniku nemajetkové újmy). Daná exekuce se též negativně projevila v její osobnostní sféře tím, že byla nucena podávat další a další úřední podání brojící proti vedení dané exekuce, což je zcela vyčerpávající a vysilující (a též ve výdajích, které byla nucena vynakládat na obranu proti dané exekuci). Vzhledem k závažnosti negativních důsledku vedení exekuce vůči žalobkyni na žalobkyni nemůže zde být dostatečným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu pouze konstatování porušení práva, ale je na místě přiměřené finanční odškodnění a za odpovídající považuje částku 300 000 Kč. Tuto částku žalobkyně požaduje po žalované, jako náhradu nemajetkové újmy jí způsobené výše uvedeným nezákonným rozhodnutím. Vzhledem k výše uvedenému vyzvala žalobkyně výzvou (ze dne 30. 11. 2018, doručenou žalovanému dne 5. 12. 2018) žalovanou k náhradě škody a k náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu §14 a §31a zákona č. 82/1998 Sb. Kromě potvrzení přijetí této výzvy nebylo žalovaným na tuto výzvu žalobkyně ze strany žalovaného dosud reagováno, a proto se žalobkyně domáhá po žalovaném daných nároků touto žalobou. Žalobkyně též požaduje úroky z prodlení z žalovaných částek, a to od 6. 6. 2019 (den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty pro vyřízení výzvy adresované žalovanému) do zaplacení. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že žalobkyně se obrátila se svými nároky mimosoudně na žalovanou svým podáním ze dne 30. 11. 2018 doručeným žalované dne 5. 12. 2018. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 14. 8. 2019 nárokům žalobkyně nevyhověla pro neexistenci odpovědnostního titulu a pro neexistenci příčinné souvislosti. Žalovanou bylo z obsahu předmětného soudního spisu ohledně průběhu řízení v dané právní věci zjištěno, že rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. 22 Cdo 4843/2017-443 ze dne 24. 4. 2018 byly zrušeny rozsudky Městského soudu v Praze č.j. 15 Co 572/2016-383 ze dne 23. 5. 2017 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 23. 5. 2017 č.j. 15 Co 572/2016-392 a Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. 10 C 462/2008-318 ze dne 30. 6. 2016 ve výroku I., jímž byla žalobkyni uložena povinnost strpět průchod a průjezd žalobce za účelem provozování mateřské školky, a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu 1.st. k dalšímu řízení, když nelze rozhodnout o povolení nezbytné cesty bez rozhodnutí o adekvátní náhradě a dále proto, že se soudy nižších stupňů nezabývaly námitkou žalobkyně, že v dané věci je zde překážka rei iudicatae. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne 11. 6. 2018. Následně Obvodní soud pro Prahu 7 svým usnesením č.j. 10 C 462/2008-451 ze dne 13. 6. 2018 řízení zastavil z důvodu překážky rei iudicatae, když mezi týmiž účastníky bylo u stejného soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 29 C 227/2005 pravomocně ke dni 23. 5. 2006 rozhodnuto o žalobě o zřízení věcného břemene jejím zamítnutím, čímž je naplněn předmět řízení o povolení nezbytné cesty přes část pozemku. K odvolání žalobkyně [příjmení] [obec a číslo] Městský soud v Praze svým usnesením č.j. 15 Co 455/2018-474 ze dne 15. 4. 2019 usnesení soudu 1.st. změnil tak, že se řízení nezastavuje, protože je sice dána totožnost účastníků, ale nikoli předmětu řízení. Toto usnesení je v současnosti napadeno dovoláním žalobkyní podaným dne 27. 6. 2019, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 10 C 462/2008 tak dosud neskončilo. Dále uvedla, že aby byl dán