14 C 223/2020-127 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícímu v tvrzené nepřiměřené délce řízení. Uvedl k tomu, že právní předchůdce současného žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] dne 13. 7. 2005 zahájila u Městského soudu v Praze podáním žaloby soudní řízení, kterým se domáhal určení obsahu smlouvy o převodu obchodního podílu žalobce ve [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov], [IČO] (dále též jen„ Společnost“), v původní výši 33% na základním kapitálu Společnosti, a to na nabyvatele, pana [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizována dvě slova] (dále jen„ Odpůrce“), za úplatu 20 000 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8 % p. a. od 8. 11. 2001 do zaplacení. Návrh na zahájení řízení v této věci podal žalobce v pozici navrhovatele (žalobce) věcně i místně příslušnému Městskému soudu v Praze dne 13. 7. 2005. Řízení u nadepsaného soudu bylo na základě návrhu žalobce vedeno pod sp. zn. 14 Cm 153/2005. Celé řízení trvalo od roku 2005 až do roku 2020, kdy Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v řízení vedeném pod sp. zn. 14 Cmo 218/2015 stanovil termín jednání o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 14 Cm 153/2015-607 ze dne 02. 10. 2014, na 17. 3. 2020. Protože situace se pro žalobce postupem let, kdy toto řízení trvalo, stala neúnosnou, zejména v důsledku vznikající nemateriální újmy způsobené nepřiměřenou dobou soudního řízení, které, ač zahájené v roce 2005, nebylo ještě ani v březnu roku 2020, tedy po bezmála 15 letech od podání žaloby, ukončeno (a to v důsledku toho, jak soud vedl řízení - a vedl jej tak, že se opakovaně dopouštěl neodůvodněných průtahů, bez jakéhokoli zavinění žalobce), byl žalobce nucen věc řešit mimosoudně a tak došlo nakonec k mimosoudnímu vyřízení věci, když přistoupil dne 11. 3. 2020 k uzavření dohody o narovnání a následně podáním ze dne 6. 4. 2020 vzal se souhlasem odpůrce podanou žalobu zpět a soud posléze řízení zastavil, ovšem již poté, co žalobce svou žádostí ze dne 29. dubna 2020, adresovanou žalované, uplatnil svůj nárok, kterého se domáhá touto žalobou. Pro účely výpočtu přiměřeného zadostiučinění v této žalobě bere žalobce za rozhodující dobu trvání řízení, kterou zohledňoval v podané žádosti ze dne 29. dubna 2020, tj. dobu od 13. 7. 2005 do března 2020, tedy dobu 14 let a započatých 7 měsíců. V důsledku nepřiměřené délky řízení téměř 15 let vznikla na straně žalobce značná nemateriální újma, spočívající jednak v absolutní nejistotě v plánování a rozhodování o dalším rozvoji žalobce a jeho podnikatelských aktivitách, trvající po tak enormně dlouhou dobu, že přínos, který mohl pozitivní výsledek řízení pro žalobce přinést, byl fakticky negován a došlo tak bohužel k naplnění principu známému již z římského práva, tedy, že pozdě poskytnutá spravedlnost se rovná spravedlnosti odepřené (obdobně v současné době např. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3892/18). Žalobce po dobu v oblasti podnikání z hlediska plánování jakýchkoli aktivit prakticky neuvěřitelných 15 let musel počítat s absolutní nejistotou ohledně završení soudního řízení, což přinášelo opakovaně každoročně po dobu 15 let frustraci, úzkost a nepříjemnosti členům vedení společnosti žalobce, kteří museli obhajovat opakovaně celou záležitost před akcionáři společnosti, řešit způsob účtování ohledně„ nekonečného“ sporu složitě jednak interně v účetnictví s pracovníky účetních oddělení, ale i externě s auditorskými společnostmi, které vypracovávaly každoročně auditorské zprávy, museli opakovaně měnit finanční plány, dlouhodobé záměry týkající se rozvoje společnosti, jejích aktivit a uvažovaných investic do společnosti, což se odráželo v prodlužované absolutní nejistotě a značných nepříjemnostech, týkajících se správy každodenních záležitostí společnosti, včetně subjektivních psychických potíží členů vedení žalobkyně, vyplývajících - kromě výše uvedeného a kromě faktu, že byli po dobu prakticky 15 let nuceni nést nejen před akcionáři každodenní břemeno obhajoby svého počínání z hlediska plnění svých zákonných povinností počínat si s péčí řádného hospodáře - též z nemožnosti disponovat částkou 20 000 000 Kč, která mohla a měla být využita ku prospěchu společnosti. V rámci vzniklé imateriální újmy nelze pominout ani skutečnost, že vedení tohoto takřka„ nekonečného“ soudního sporu nevedl k žádnému výsledku, značně a dlouhodobě poškozovalo dobrou pověst (dobré jméno) žalobce v očích zaměstnanců, veřejnosti i podnikatelské konkurence. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, z nichž je zřejmé, že ze strany státu došlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu ust. § 13 odst. 1) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále též jen„ OdpŠk“ event.„ cit. zák.“), vznikla žalobci tímto nesprávným úředním postupem nemajetková újma, za niž mu náleží zadostiučinění. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za tuto nemajetkovou újmu pak uplatnil žalobce po žalované písemnou žádostí, kterou doručil dne 29. 4. 2020. Na podanou žádost nebylo věcně reagováno. 2. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 29.4.2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 270 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 18. 2. 2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 169 000 Kč. Odkázala na průběh řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 153/2005, které bylo zahájeno dne 13. 7. 2005, v němž žalobce vystupoval v procesním postavení žalobce. Rozhodnutí v posuzované věci s ohledem na opakující se problém s doručováním účastníku řízení [jméno] [příjmení] nabylo právní moci dne 20. 8. 2020. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. V činnosti soudu shledána nekoncentrovanost a prodlevy, zejména v období od 30. 1. 2006 do 14. 9. 2006, dále od 31. 1. 2008 do 14. 10. 2008 a dále v souvislosti s rozhodováním odvolacího soudu od podání odvolání dne 7. 11. 2014 do rozhodnutí až dne 28. 2. 2017. Bez ohledu na uvedené je však celková délka v trvání přes 15 let hodnocena jako nepřiměřená. Žalobci proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 169 000 Kč. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je zároveň třeba zohlednit i relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. výše uvedený rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95). Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem 15 let a 1 měsíc, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na 20 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 667 Kč za měsíc trvání řízení. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 40%, a to 25% z důvodu složitosti řízení, 10% z důvodu četnosti rozhodování soudů a 5% z důvodu sníženého významu řízení pro osobu žalobce. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o určení obsahu budoucí smlouvy. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování. Uvedený spor byl od počátku zatížen tím, že žalovaný [jméno] [příjmení] byl cizí státní příslušník, tudíž ke každému jednání bylo nutno přizvat i tlumočníka z jazyka německého. Vůči osobě soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] byla vznesena dvakrát námitka podjatosti, nejprve na základě podání žalovaného ze dne 22. 2. 2017, kdy VS v Praze svým rozhodnutím ze dne 11. 4. 2007 nejprve rozhodl tak, že [anonymizována dvě slova]. [příjmení] není vyloučena z rozhodování v uvedené věci. Následně pak v průběhu jednání dne 29. 6. 2007, kter