14 C 49/2016-375 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedl k tomu, že byl žalován v roce 1999 [banka] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno], a to nejprve o zaplacení částky 989 437,36 Kč s příslušenstvím, což bylo následně rozšířeno na částku 2 494 972,11 Kč s příslušenstvím. Spor se řešil u KS v Brně pod sp. zn. 42Cm 369/99. Žalobce, coby subjekt transformovaný ze [anonymizována dvě slova] [obec] (takto zněla i původní firma žalobce v devadesátých letech), byl v uvedené kauze žalován z úvěrové smlouvy, kterou měl uzavřít s [banka] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] (žalobce uvedenou pohledávku popíral s tím, že jeho jménem smlouvu uzavřela neoprávněná osoba). Z [banka] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] následně přešla vymáhaná pohledávka na společnost se sídlem v Lucemburském velkovévodství - [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] (k takovému postupu a převodu pohledávek na tohoto žalobce došlo v řadě dalších soudních sporů, neboť šlo o jednu z pohledávek odprodaných v devadesátých letech z [banka] [anonymizováno] vymáhacím společnostem, a to přes mezikroky, kdy tyto pohledávky držela [ulice] [anonymizována dvě slova], následně [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] a společnost [právnická osoba]). Vývoj soudního sporu byl takový, že prvním rozsudkem prvostupňového soudu bylo žalobě vyhověno, následoval potvrzující rozsudek odvolacího soudu - Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.12.2008 č.j. 4 Cmo 149/2008-363. Zde bylo rozhodnuto tak, že bylo žalobci konkrétně uloženo zaplatit protistraně částku 1 907 332,18 Kč s úrokem ve výši 4,8% p.a. z částky 969 000 Kč za dobu od 29.6.2004 do 30.6.2004, s úrokem 5,1% p. a. z téže částky za dobu od 29.6.2004 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Navíc bylo žalobci uloženo zaplatit protistraně i 240 078,13 Kč na nákladech řízení a dále částku 1 669,90 Kč na nákladech státu. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem doručení, tj. dne 4.2.2009. Na základě shora uvedeného rozsudku uhradil žalobce dne 5.2.2009 protistraně (spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova]) na její účet (tuzemský účet č. [bankovní účet]) částku celkem 2 494 972,11 Kč. Žalobce tak činil na základě pravomocného rozsudku, když v případě nezaplacení na jeho základě proti němu mohla být bez dalšího vedena exekuce, popř. event.. na něj mohl být podán i návrh na konkurz. Pokud jde o reálnost vymáhání pohledávky silou, vychází žalobce z toho, že v průběhu uvedeného soudního sporu proti němu protistrana podala konkurzní návrh - KS Brno [spisová značka] - v roce 2008 pravomocně zamítnuto pro bezdůvodnost). Vzhledem k tomu, že žalobce pravomocný rozsudek nepovažoval za právně správný, podal proti němu v zákonné lhůtě dovolání. Nejvyšší soud ČR k tomuto dovolání napadaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jak je uveden shora, a jak dle něj bylo plněno, v plném rozsahu zrušil - rozhodnutí ze dne 30.11.2010 č.j. 32 Cdo 2069/2009-407. Žalobce na základě tohoto zrušujícího rozhodnutí žádal spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] o vrácení plnění (Výzva z 20.1.2011). K tomu však uvedená společnost nepřistoupila, resp. toto výslovně odmítla. Ve věci samé již bylo znovu pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci 4 Cmo 233/2014-693 s právní mocí k 16.2.2015 a vykonatelností ke dni 20.2.2015, že žaloba se proti spol. [právnická osoba] v plném rozsahu zamítá a spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] bylo uloženo nahradit na nákladech řízení částku 370 524 Kč. Žalobce je i po tomto rozsudku aktuálně v problematické situaci, kdy sám podle nezákonného rozhodnutí - rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.12.2008 č.j. 4 Cmo 149/2008-363 plnil zahraničnímu subjektu částku celkem 2 494 972,11 Kč, přičemž po zrušení uvedeného rozhodnutí mu tento subjekt uvedenou částku odmítá dobrovolně vrátit. Odmítnutí vrácení platby dle zrušeného rozsudku odůvodnila protistrana tím, že i přes zamítnutí žaloby zde je i nadále hmotněprávní nárok, který jí svědčí, a nic vracet nebude. Učinila tak i v situaci, kdy část uvedené platby (ve výši 240 078,13 Kč) byly náklady řízení, kde tato argumentace nemůže přicházet v úvahu ani teoreticky. Za situace, kdy protistrana dobrovolné plnění odmítá, neměl žalobce jinou možnost, než ve shora uvedeném řízení použít před jeho ukončením vzájemný návrh (placením dle zrušeného rozsudku se dostal do velmi procesně nepříjemné situace, kdy protistrana navrhla zastavení řízení pro chování žalovaného po podání žaloby spočívající v zaplacení, toto zpětvzetí žaloby však bylo shledáno neúčinným dle Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6.11.2012, č.j. 4 Cmo 397/2012-501). Tato kauza dosud není ukončena, když aktuálně byla vyloučena z projednávané věci k samostatnému projednání a pro věcnou příslušnost postoupena k Okresnímu soudu ve Znojmě. Vzhledem k tomu, že žalobce má vůči protistraně na základě rozsudku Vrchního soudu v Olomouci 4 Cmo 233/2014-693 s právní mocí k 16.2.2015 a vykonatelností ke dni 20.2.2015 (zamítnutí žaloby) exekuční titul na částku 370 524 Kč, zjistil žalobce v době před podáním žádosti, že jeho šance získat zpět uhrazenou částku 2 494 972,11 Kč nejsou reálné. O vymožení částky 370 524 Kč se pokusil v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. [jméno], pod sp. zn. [spisová značka]. Z lustrace provedené uvedeným soudním exekutorem je jednoznačné, že spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] v ČR nevlastní žádný dohledatelný majetek (resp. nic dohledatelného postižitelného exekucí), a to na rozdíl od doby, kdy jí žalobce sám plnil - to zde měla společnost příjmy z různých řízení v řádech milionů korun, z titulu vymáhání starých dluhů [banka] [anonymizováno] (naposledy se jednalo např. o KS Ústí n. Labem - [spisová značka] -- 8, 843 316 Kč, dále, MS v Praze - [číslo jednací] - 6, 343 527,70 Kč, KS Plzeň - [insolvenční spisová značka] - 8, 565.392,90 Kč). Žalobce tvrdí, že se tak bez jakéhokoliv svého zavinění dostal do situace, kdy byl nezákonným soudním rozhodnutím (pravomocné rozhodnutí, následně zrušeno, a rozhodnuto pravomocně ve prospěch žalobce) donucen plnit protistraně (jistina, příslušenství, náklady řízení). Aktuálně je ve stavu, kdy v ČR nemůže vymoci plnění zpět (zahraniční společnost nemá v ČR exekuovatelný majetek). Pokud jde o možný majetek v zahraničí, pak žalobce nemá žádnou indicii k jeho existenci - na adrese sídla protistrana nemovitost nevlastní a ani se mu nepodařilo dohledat, že by tato vyvíjela nějakou činnost, z níž by jí plynul příjem. Na tomto místě žalobce podotýká, že původní spor vedl se subjektem navázaným na stát - [banka] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] a na počátku sporu neměl vůbec žádnou představu o možnosti, že ve výsledku bude podle nesprávného soudního rozhodnutí nucen plnit do zahraničí. Oficiální dokumenty k vymahatelnosti dluhu v Lucembursku se žalobce snaží získat aktuálně tak, že chce exekuovat přiznané náklady řízení ve výši 370 524 Kč (dobrovolně je protistrana neuhradila) i v této zemi, ale dosud řešil formální náležitosti i požadovanou zálohu na náklady exekuce, které mu byly vyčísleny na cca 100 tis. Kč. Je zde tedy nezákonné rozhodnutí, a to původně pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.12.2008 č.j. 4 Cmo 149/2008-363, jehož nezákonnost byla konstatována rozhodnutím NS ČR 30.11.2010 č.j. 32 Cdo 2069/2009 na jehož základě žalobce plnil částku 2 494 972,11 Kč protistraně, a to v době, kdy neměl žádnou indicii o tom, že by částka byla při zvrácení pravomocného rozhodnutí zpět nevymahatelná (protistrana v dané době v ČR působila a měla exekuovatelný majetek, po změně původního pravomocného rozhodnutí o vrácení platby žádal, nicméně dobrovolně mu plněno nebylo a protistrana v současné době již v ČR exekuovatelný majetek nemá (dle rozh. NS ČR 25 Cdo 2091/2008 si lze nevymahatelnost dluhu posoudit jako předběžnou otázku), přičemž o této skutečnosti se žalobce dozvěděl v rámci exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] (Mgr. [jméno], soudní exekutor) v 07/ 2015. Ve vztahu k posouzení promlčení žalobce tvrdí, že okamžik, kdy ke škodě došlo, mu není přesně znám (kdy došlo ke změně majetkových poměrů protistrany tak, že platbu nelze získat zpět), nicméně žalobce se o škodě (nemožnosti plnění získat zpět) dozvěděl nyní v 07/ 2015 v souvislosti s exekucí, kterou proti protistraně vede, tj. jeho nárok promlčen není a nelze mu ničeho vytýkat. Za této situace má za to, že jsou dány všechny náležitosti zakládající odpovědnost státu za škodu žalobci způsobenou v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. (nezákonné rozhodnutí, existence škody, příčinná souvislost mezi škodou a nezákonným rozhodnutím). S ohledem na shora uvedené má žalobce za to, že v jeho případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím ve vydání nezákonného rozhodnutí, na základě něhož bylo žalobcem plněno. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila n