17 C 203/2019-446 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalované úhrady shora uvedené částky jakožto náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 7/2014 (dále jen„ předmětné řízení“ či„ posuzované řízení“). Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ze dne 23. 4. 2013, č.j. KRPC-12656-160/TČ-2011-020080, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen„ tr.z.“). Žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 2. 5. 2013 stížnost, která byla státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2013, č.j. VZT 561/2012-112, jako nedůvodná zamítnuta. Dne 27. 2. 2014 byla na žalobce podána obžaloba ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 20. 1. 2016, č.j. 20 T 7/2014-3434, shledal žalobce vinným. Proti tomuto rozsudku podal žalobce bezprostředně po jeho vyhlášení do protokolu odvolání, které odůvodnil dne 21. 7. 2016 (po doručení písemného vyhotovení rozsudku). V neprospěch žalobce podal odvolání rovněž státní zástupce. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, č.j. 11 To 90/2016-3598, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť žalovaný skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch žalobce dovolání, načež Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 26. 10. 2017, č.j. 5 Tdo 334/2017-I-98, rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem ze dne 16. 3. 2018 Vrchní soud v Praze žalobce obžaloby opět zprostil. Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce opět dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019, č.j. 5 Tdo 1045/2018-101, odmítnuto. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 21. 5. 2019. Vůči žalobci tedy bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, v souvislosti s nímž byla žalobci způsobena škoda a nemajetková újma. Žalobce do dnešního dne vynaložil náklady na obhajobu ve výši 59 895 Kč. Jednalo se však o odměnu smluvní, žalobce tedy uplatňoval pouze částku 11 979 Kč odpovídající mimosmluvní odměně. Zároveň došlo v rámci uvedeného řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Řízení trvalo bezmála 6 let a 1 měsíc (29. 4. 2013 – 21. 5. 2019). Věc nebyla hmotněprávně, procesně ani skutkově složitá. Trestní řízení probíhalo výhradně na území České republiky, nebylo třeba provádět žádné úkony v cizině ani aplikovat cizí právo. Předmětem trestního řízení byl jeden skutek kvalifikovaný jako jeden trestný čin. Co se týče procesní stránky, byl zde malý počet výpovědí, dokazování nebylo rozsáhlé. Doručování písemností bylo bezproblémové. Žalobce nijak nepřispěl k nepřiměřené délce trestního řízení. Věc byla opakovaně rozhodována na různých stupních soudní soustavy. Věc mohla být skončena již rozsudkem soudu I. stupně ze dne 20. 1. 2016, případně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016. Délka řízení byla prodloužena i podáním druhého dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že ačkoliv byl rozsudek soudu I. stupně vyhlášen dne 20. 1. 2016, byl mu doručen až dne 2. 6. 2016, přičemž písemné vyhotovení rozsudku čítá toliko 9 stran. Totéž platí i o usnesení Nejvyššího soudu, které bylo vydáno dne 26. 10. 2017, žalobci však bylo doručeno až dne 4. 1. 2018. Druhé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019 pak bylo žalobci doručeno dne 21. 5. 2019. Trestní řízení má samo o sobě zvýšený význam pro poškozeného. Navíc bylo zasaženo do pověsti žalobce jako osobnosti veřejně známé, když žalobce působil jako aktivní politik a podílel se na chodu města České Budějovice. Věc byla medializována. Trestní stíhání znemožnilo žalobcovu kandidaturu [anonymizováno 8 slov]. Základní částku požadovaného zadostiučinění stanovil žalobce ve výši 140 000 Kč (7 započatých let). Tuto částku navýšil o 20 %, neboť mu nebylo možno v rámci jeho chování nic vytknout, naopak soudům ano, a o dalších 50 %, neboť věc měla pro žalobce velký význam. Celkem by se tedy žalobci mělo dostat přiměřené zadostiučinění v částce 238 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná plnila částku 90 000 Kč, zbývá uhradit částku 148 000 Kč. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 23. 9. 2019. Na náhradě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení přiznala žalovaná žalobci částku 90 000 Kč (požadována částka 238 000 Kč) a na náhradě nákladů právního zastoupení částku 8 228 Kč (požadována částka 11 979 Kč). Žalobce se tedy domáhal úhrady částky 151 751 Kč (přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 148 000 Kč, náhrada škody ve výši 3 751 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 3. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně uplatnil dne 23. 9. 2019 svůj nárok na náhradu škody představující náklady na právní zastoupení účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí ve výši 11 979 Kč a dále nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve výši 238 000 Kč. Uplatněný nárok na náhradu škody je součástí nároku na náhradu nákladů obhajoby, který byl žalovanou projednán v rámci žádosti o náhradu škody řešené pod sp. zn. MSP-2043/2019-ODSK-ODSK. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy, žalovaná shledala délku řízení nepřiměřenou a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 90 000 Kč. Co se týče vynaložených nákladů na obhajobu, je třeba usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 4. 2013 označit za nezákonné rozhodnutí. Tvrzení ohledně vzniku škody a zejména příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nezákonným rozhodnutím jsou však zcela nedostatečná. Žalobce náklady obhajoby blíže nespecifikuje, je však na něm, aby jednoznačně tvrdil a prokazoval, které úkony právní služby byly vykonány a zároveň, zda a v jaké výši byly obhájcem žalobci vyúčtovány a tímto následně uhrazeny. Žalobce navíc již v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 67/2019 uplatnil konkrétně nespecifikovaný nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na zrušení uvedeného nezákonného rozhodnutí ve výši 572 574,32 Kč (žaloba ze dne 15. 3. 2019). K tomuto tedy vznesla žalovaná námitku litispendence. Co se týče nepřiměřené délky řízení, předmětné řízení trvalo 6 let a necelý 1 měsíc. Ve věci bylo rozhodováno jednou soudem I. stupně, dvakrát soudem II. stupně a dvakrát Nejvyšším soudem. Věc byla poměrně složitá, když spis zahrnuje několik tisíc stran důkazního materiálu vztahujícího se k danému hospodářskému trestnému činu, bylo nutno vypracovat revizní posudek z oboru kybernetiky. V dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního stíhání žalobce, za což se žalovaná žalobci omluvila a poskytla mu náhradu ve výši 90 000 Kč. Žalovaná vycházela ze základní sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále za každý následující rok, neboť délku řízení nelze mít za extrémně nepřiměřenou. Za řízení trvající 6 let se tak jedná o částku 70 000 Kč. Tuto částku žalovaná navýšila o 50 % z důvodu velkého významu řízení pro žalobce, z důvodu chování žalobce žalovaná k navýšení částky nepřistoupila, když žalobce sice svým jednáním nezpůsobil průtahy v řízení, zároveň však nečinil aktivní kroky k tomu, aby k prodlužování řízení nedocházelo. Z důvodu složitosti věci pak žalovaná základní částku snížila o 10 %, o dalších 20 % pak s ohledem na počet stupňů soudní soustavy. Lhůta pro doručení písemného vyhotovení rozsudku soudu I. stupně ze dne 20. 1. 2016 pak byla procesními předpisy předvídaným způsobem řádně prodloužena. 3. V reakci na vyjádření žalované žalobce uvedl, že dokazování v předmětném řízení nelze považovat za rozsáhlé, když se jednalo pouze o devět jednacích dnů v průběhu pěti let. Pokud by soudy postupovaly správně, mohlo řízení probíhat podstatně kratší dobu, projednávání věci na tolika stupních soudní soustavy považuje žalobce v daném případě za zbytečný průtah, kterého se soudy mohly vyvarovat. K jednání žalobce tento uvedl, že nemá žádnou zákonnou povinnost využít procesní prostředky k urychlení řízení a jejich nevyužití mu nemůže být z hlediska odškodnění za nepřiměřenou délku řízení přičítáno k tíži. Co se týče nákladů na právní zastoupení, nejedná se o překážku litispendence, neboť v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 67/2019 jsou požadovány jiné úkony než v této věci. V předmětné věci je požadována pouze zvýšená sazba za úkon vyjádření k dovolání. Původně byla uplatněna porada s klientem a vyjádření k dovolání ve zvýšené částce, přičemž por